Nebudu vás příliš zatěžovat dlouhým povídáním, ale moje kojení bylo první dva měsíce peklo. Strašlivě mě kojení bolelo, syn velmi silně sál a já měla bolesti na úrovni kontakcí. V porodnici na mě koukali jako na blázna, bradavky jsem měla zdravé nepopraskané, mazala si je pak kde čím, ale nic nepomáhalo. Naštěstí mě ani na vteřinu nenapadlo s kojením přestat. A syn byl značně při chuti, takže jsem začala být ve stresu, že sotva jsem dokojila, věděla jsem, že zanedlouho bude opět trápení. Kojení na veřejnosti nepřicházelo v úvahu, protože jsem skutečně mnohdy až křičela bolestí a tekly mi slzy. Synovi to vůůůůbec nevadilo. Měla jsem techniku kojení nastudovanou skrz naskrz, radila se s kde kým, načež přesně po dvou měsících najednou jako když utne a kojení nebolí. Doufám, že při dalším dítěti to už bude ok, asi se prsa prostě potřebovala omačkat. Uf :)