Má zkušenost s kojením dítěte

Už v těhotenství jsem se o kojení velice zajímala a chtěla získat co nejvíce informací. Tehdy jsem bydlela ve Zlíně a navštěvovala jsem 30 h kurz předporodní přípravy, který vedla porodní asistentka, paní Radmila Dorazilová. Kurz to byl vynikající a přístup paní Dorazilové mne jednoduše nadchl. I o kojení nás informovala velmi dobře – polohy, krize, různé problémy a jejich předcházení – odcházeli jsme s manželem docela plni informací.

Přála jsem si přirozený porod a stále jsem přemýšlela, jak to udělat. Ke konci těhotenství jsem už bydlela ve Frýdku-Místku. Koupila jsem si knihu Průvodce českými porodnicemi a hledala jsem takovou, která by mi přirozený porod a trvalý kontakt s dítětem umožnila. Po dlouhém výběru jsme se nakonec rozhodli pro frýdecko-místeckou porodnici.

K porodu jsem si zaplatila dulu, která zároveň byla laktační poradkyní, z čehož jsem byla nadšená a připravená hned u porodu řádně využít. Porod proběhl přesně podle mých představ, sice trval 30 h, ale moc ráda na něj vzpomínám. Bylo mi umožněno vše, co jsem si přála a přestože jsem měla velké křížové bolesti, tak jsem se obešla zcela bez medikace. Petřík se narodil s porodní váhou 3050 g a délkou 50 cm. Měl 3x obtočenou pupeční šňůru okolo krku a příroda dobře věděla, co má udělat, protože při druhé době porodní se postupně neprořezávala hlavička, ale naopak dítě vyletělo asi při třetí kontrakce najednou a tak rychle, že porodní asistentka ho skoro nestihla zachytit. Porodní poranění byla velká a měla jsem ještě dlouho problémy, ale rozhodně nelituji – jsem přírodě vděčná.

Dítě mi bylo položeno ihned na břicho a poté na 10 minut odneseno k vyšetření. Poté mi bylo přiloženo k prsu. No, postup byl spíše opačný – prs byl vytažen pořádný kus směrem k dítěti a do pusinky nacpána jenom bradavka. Naštěstí jsem na sále měla dulu, která mi poté s přiložením Petříka pomohla tím správným způsobem a on se pokoušel sát. Během 5 minut ale usnul.
Musím předeslat, že už od 4. měsíce těhotenství jsem měla v prsou kolostrum a to v takovém množství, že jsem musela nosit prsní vložky, protože mi často samovolně odkapávalo, případně přímo odtékalo.

Na oddělení šestinedělí byla 90% obsazenost pokojů a sestřičky neměly vůbec čas nějaké kojení vysvětlovat. Přestože má tato porodnice certifikát Baby friendly hospital, tak několik bodů porušuvaly (a dle čerstvých informací několika maminek bohužel stále). Často jsem viděla, jak nějaká maminka nese lahev jako dokrm pro své dítě.

Ležela jsem na nadstandartním pokoji, bylo těsně před Vánoci a tak jsem chtěla být co nejvíce s manželem. Bohužel jsem měla veliké bolesti šití a mnoho hodin jsem trávila chozením po pokoji a sprchováním. Kojení jsem měla nastudované a to jsem udělala velmi dobře, protože mi sestřičky ani jednou nepřišly s kojením poradit. Byla jsem prvorodička a s dítětem jsem si celkově moc nevěděla rady, ale snažila jsem se. Pouze jednou jsem volala na pomoc sestřičku, to když dítě v noci neustále plakalo a nešlo mi k prsu vůbec přiložit. Sestřička sice přišla, ale přiložila dítě stejným způsobem, jako na porodním sále. Rychle k němu natáhla prso, vložila mu bradavku do pusy a odešla dříve, než se Petřík stihl přisát. Takže jsem se protloukala kojením zcela sama. Zkoušela jsem různé polohy, vleže, klasickou v sedě a hodně boční. Petřík se snažil, ale začínal být čím dál spavější.

Prsa se mi nalila mlékem 3. den po porodu, ale díky předporodnímu kurzu jsem věděla, co mám dělat a zvládla jsem to zcela bez potíží a bez pomoci.

4. den, když jsme už měli jít domů, tak mu byla diagnostikována těžká novorozenecká žloutenka, kdy hodnota bilirubinu dosáhla až k 378 umol/l. Petřík strávil v inkubátoru na fototerapii celkem 3 dny a 3 noci. Nechtěl vůbec sát, byl velice spavý. Sestry mi jej nosily, kdy se jim to hodilo, ne, když si sám řekl, takže třeba i 6 hodin mi ho nedonesly. Já jsem tyhle 3 dny velice špatně nesla a z velké části jsem je prostála u inkubátoru. Mnohokrát jsem musela sestry napomínat, že si nepřeji, aby dítěti dávali dudlík a dokrmovali ho stříkačkou s glukozou. Při každém dalším kojení byla technika přisátí horší a horší, bylo vidět, že Petřík začíná být zmatený dudlíkem. Žloutenka se lepšila pomalu, ale nakonec jsme byli 8. den propuštěni domů s neskutečnou hmotností 3200 g. Křivka byla už od porodu trvale stoupající, dítě nemělo vůbec žádný úbytek váhy. Byli jsme označeni za rekordmany.

Doma jsem si zkoušela další a další polohy, měla jsem obrovské přebytky mléka (mrazničku jsem během pár týdnů naplnila 3 litry mléka). Hodně jsem musela odstříkávat, protože množství bylo zcela neunosné. Snažila jsem si dávat pozor na to, abych tvorbu naopak nezvyšovala, ale mléko samo vytékalo a má spotřeba prsních vložek dosahovala 30 ks denně (a to trvalo až do 10 měsíců po porodu). Dítě se mi při kojení vleže a vsedě dusilo, takže jsem musela často používat svislé polohy a v druhém prsu mít sběrač mléka (od firmy Medela), který jsem během jediného kojení zcela zaplnila. Let down reflex jsem měla neskutečně silný a mléko mi stříkalo z obou prsou na metry daleko.

Takže kojení vlastně probíhalo idylicky. 3 týdny po porodu jsem musela nastoupit do nemocnice na akutní operaci žlučníku. Žlučníkovými záchvaty jsem trpěla už během těhotenství, bohužel se problém nepodařilo diagnostikovat a správná diagnóza byla stanovena právě až 3 týdny po porodu. Operace byla akutní, žlučník už byl zanícený. Přijímající lékař mi doporučil okamžitý odstav dítěte, protože nemůže být se mnou na oddělení. Pooperační stav je prý velmi bolestivý a nejde se obejít bez injekcí proti bolesti a jiných léků.

Velmi jsem chtěla kojit a dítě jsem v žádném případě nechtěla odstavit. Spojila jsem se s laktační poradkyní, která mne uklidnila a poradila mi, jak si laktaci udržet i bez dítěte a jak zvládnout období okolo operace. Na chirurgickém oddělení jsem se domluvila, aby mi mohlo být dítě alespoň každé 3 hodiny vozeno z domu na kojení.

Trpěla jsem velkými bolestmi před i po operací, přesto jsem se snažila ze všech sil co 3 h, ve dne, v noci odstříkávat. Nenechala jsem si dát žádný lék, jen po operaci jsem velmi zvracela a tehdy jsem volala na horkou linku do Prahy, aby mi poradili, jaké léky mohu na zvracení dostat. Moc mi pomohli a ošetřující lékař jejich doporučení respektoval a opravdu sehnal onen lék. Dítě mi bylo zhruba co 3-4 hodiny vozeno z domu na kojení. Bylo to pro manžela velmi náročné, stejně tak jako pro novorozence, který byl 4x za den vozen sem a tam (byl leden) autem. Manžel doma dítě dokrmoval (především v noci) mým MM, které jsem nashromáždila v předchozích týdnech. Krmil ho alternativně, lahví se lžičkou od firmy Boček (byla výborná a velmi se osvědčila). Samozřejmě, že zásoby nebyly bezedné a já měla mléka (hlavně díky stresu, obrovské bolesti a také jsem nesměla 5 dnů nic jíst) stále méně a méně. Odstříkávala jsem pouze ručně, manžel mi vozil vyvařené skleničky a já mléko skladovala na parapetu za oknem pokoje (chirurgické oddělení mi vyšlo vstříc alespoň tím, že mi poskytli jednolůžkový pokoj, abych měla klid alespoň během krátkých chvilek na kojení) – což v lednu nebyl problém. Doma manžel dal mléko do mrazáku, případně ihned spotřeboval. Bohužel ke konci pobytu už musel dokrmit asi 2x Nutrilonem, protože jsem byla téměř bez mléka. Rozhodla jsem se bojovat ze všech sil a po příchodu domů se laktace rozběhla opět v původní síle.

Tohle byla naše největší krize, proběhly i klasické růstové spurty, ale zvládla jsem je bez potíží. V tomto období jsem studovala veškeré dostupné materiály o kojení a začala také radit jiným maminkám. Byla jsem nadšená myšlenkou, že bych mohla být také jednou laktační poradkyní, které mi hodně pomohly.

Dítě krásně prospívalo, v 6 týdnech mělo 4950 (od porodu přibralo téměř 2 kg), ve 3 měsících zdvojnásobil svou porodní hmotnost a v 10 ztrojnásobil.

Příkrmy jsem začala zavádět v 6,5 měsících, musím říci, že se mi do toho moc nechtělo, protože kojení se pro mne stalo úžasně pohodlné a rychlé, kojili jsme všude, kde se dalo. A nikdy nás nikdo nevyhodil. Každé kojení bylo pro nás nádhernou intimní chvilkou a plně jsme si ho oba vychutnávali. Příkrmy jsem zaváděla velmi pozvolna, během jednoho měsíce jsem nahradila polední kojení příkrmem, za další měsíc jsem nahradila odpolední kojení a v 10 měsících jsem nahradila i večerní kojení kaší. V noci jsem nekojila asi od 3 měsíců (i když jsem musela překonat chvilky, kdy se dítě snažilo zase si další noční kojení vynutit, ale rozhodně ne z hladu), takže jsem kojila asi 3x denně.

V roce jsem zavedla i snídani a kojila jsem už pouze ráno, když dítě vstalo. Už v této době se začal sám odstavovat, bylo vidět, že kojení ho už zdržuje, odcházel i s prsem v puse za hračkami. V podstatě jsem už kojení nabízela jenom já, dítě už nemělo zájem. Ve 13 měsících jsem mu nedala a Petřík si toho ani nevšiml. Musím říct, že mi to bylo velmi líto a tento okamžik jsem hodně obrečela. Ale zase to byl nenásilný a pozvolný odstav, jaký by si přálo hodně maminek. Mléko mi nikdy úplně nevymizelo, pár kapek v něm ještě dosud mám (dítě má 33 měsíců).

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit