on-line poradna

Poradna trvale uzavřena.

Je možné ještě vůbec kojit?

Dobrý den paní Mrázková, chtěla bych Vás poprosit o radu. Syn se narodil 7.5.2016, po spontánním porodu, míry 3950g a 54 cm, bohužel dnes v poradně 4000g.Na porodním sále se nepovedlo přisát. Pobyt na 6nedělí probíhal tak, že nikdo neřešil mou laktaci. Přisátí se nedařilo kvůli plochý bradavkám, tak mi dali klobouček a odsávačku. Kojila jsem pouze s kloboučkem a syn si téměř nic nevysál a odsát se mi povedlo max 10 ml. Vzhledem k tomu, že měl malý žloutenku, bylo nutné dát ho pod modré světlo (31h), tudíž veškerý vzájemný kontakt byl tímto ovlivněn. Přinesli mi ho jen na vymezenou dobu, ale ta nebyla využita ke stimulaci laktace. I přesto, že kojení nebylo žádné, pustili nás domů s tím, že si máme koupit příkrm. Takže jsme koupili příkrm a najeli na krmení z lahvičky, později stříkačkou. Po pár dnech jsme si s manželem říkali, že je divné, že žádná laktace nepřichází a začali jsme to řešit. Od porodu uběhlo cca 14 dnů, bez stimulace laktace, bohužel já jsem nevěděla, že bych pro rozběh měla něco dělat. Samozřejmě mléka ubývalo (pokud tam ovšem nějaké bylo), až jsem skončila na pár kapkách. Začala jsem se pořádně informovat a pozvala si paní A.Kohutovou, LP. Snažily jsme malého přisát, podařilo se na několikátý pokus, ukázala mi správné přisátí, to je v pořádku pokud se podaří. V tom jsem pak pokračovala sama, s cévkou na prsu. Také jsem začala užívat homeopatika pro podporu tvorby, začala jsem odsávat co 2h, piju čaje na podporu, nahřívám, snažím se odpočívat. Syna se snažím přikládat alespoň po třech hodinách k prsu s cévkou, jde to ale špatně s řevem, chytne se, pustí a nejde mu se chytit, až na několikátý pokus. Poslední dny dokonce prso úplně odmítá a jenom pláče. Pokud se chytí, pak si přes cévku je schopen vypít 70-100 ml. Přisaje se ale pouze k jednomu prsu, na pravé se to nedaří vůbec. Bradavky mám po všech těch pokusech úplně v hrozném stavu a je to ukrutná bolest, proto se mi nejspíš ani při kojení, když už se zadaří, nespouští mléko. (u odsávání cítím spouštěcí reflex, u kojení ne) Další a vlastně velký problém je ten, že malý má na hlavičce hematom. A je neskutečně spavý. Není to jenom, že si rád pospí, ale nikdy se nevzbudí hlady, nevyžaduje kojení, z jeho pohledu nemá hlad, 6 hodin bez pití je běžných. Musím ho na každé krmení budit, to ovšem trvá i hodinu, vyzkoušeli jsme snad už všechno (štípat, lechtat, chladit, mluvit, svléknout, mazlit…), nic nezabírá. Zkouším strkat mu do pusinky bradavku od mléka a malý na to vůbec nereaguje. Prý je tak spavý z toho hematomu. Naše typické kojení probíhá tak, že hodinu budím, malý řve, nakonec se teda přisaje k psu s cévkou, párkrát potáhne a usne, takže o kojení nemůže být řeč. V těch pár následujících tazích dostane cévku ponořenou do příkrmu. A další hodinu trvá, než to vůbec vysaje. Spí u toho a nejde ho vzbudit. Tak mu zbytek dám cévkou přes prst, to se daří lépe. Ještě nutno říci, že jsme z takového stylu krmení frustrovaní oba dva. Přijde mi, že když už vidí prso, tak ho odmítá už jenom z důvodu, že ví, co ho čeká. Často se tedy nepřisaje a já mu nakonec dám dokrm po prstu cévkou, ovšem i tady spí a množství 100ml pije i 45 minut. Tento styl krmení není uspokojivý a není přínosem pro nikoho. Nevím zda by nebylo pro malého lepší vypít si předepsaný objem z lahvičky a k tomu mé odstříkané mléko. Za poslední dny mám pocit, že se laktace trošku zvedla, z pár kapek je toho víc, odsaju po kojení (u kterého ale nejspíš ode mě nevypije nic, když se nespustí) už i 15-20 ml. Z lahvičky tedy zatím nekrmíme, ale po poradě s dětským lékařem nám to bylo doporučeno, abychom přešli na lahvičku a odstřik. Lékařka mi řekla, že jsem žena, která nemá moc mléka a tento stav lze nahradit příkrmem a ať to tolik neřeším. Musím podotknout, že jsem chtěla kojit co nejdéle, a proto je tento stav pro mne stresující. Malý má kojení spojeno s něčím nepříjemným, protože to hodinové buzení není příjemné ani pro něj a pak nastávají peripetie s přisátím. Nevím, jestli se časem nemůže domáhat více té cévky po prstu nebo stříkačky, taky už z toho všeho může být frustrovaný. Počet pomočených plíneček i stolička je v pořádku. Je to začarovaný kruh….mám málo mléka, ploché bradavky, úplně už rozdrásané přikládáním i odsáváním, snažím se přikládat častěji, ale spánek malého mi vůbec nepomáhá a vzbudit ho prostě nejde!, přisát se často odmítá a já jsem nucena nakrmit jinak. Chci se vás tedy zeptat: - Mám šanci se od něčeho odpíchnout a ještě se pořádně rozkojit a dostat syna k prsu? - Pokud ano, jak mám postupovat? - Jaký je časový horizont pro rozběhnutí laktace? dokdy má smysl čekat, zda se rozběhne, abychom tento dost náročný způsob krmení naivně neprovozovali měsíce a s jasným neuspokojivým výsledkem už teď. - Není lepší opustit myšlenku kojení a přejít na dokrm dle rady dětské lékařky? Předem moc děkuji za radu a podporu. Lancová

Autor
Aneta
ID otázky: 33206

Odpověd:

T

Krásný večer přeji, mrzí mne, v jaké jste situaci. :-( Je nutno ale říci, že i toto se stává. Není to velmi časté, ale ano, může se stát, že i přes veškerou snahu a správné postupy se kojení nezdaří. Tím nechci říci, že jste snad ztracený případ, to vůbec ne. Vy jste udělala a děláte absolutní maximum pro zlepšení situace a také jste se spojila s velmi povolaným člověkem, takže věřím, že máte správnou představu, jakou polohu u kojení má dítě mít a jak ho cévkou dokrmovat. Jste velmi brzy po porodu - 3 týdny je nic. To je na nějaké závěry opravdu velmi brzy. Situace se může naprosto razantně zlepšit doslova z hodiny na hodinu. Nicméně aktuální situace není únosná ani pro Vás ani pro synka, vede k oboustranné frustraci a to skutečně není něco, co můžeme potřebovat. Vy se potřebujete oba zklidnit, stabilizovat, zahojit.

Já bych navrhovala, že nyní týden, dva nebudete k prsu přikládat, zahojíte bradavky, syn i Vy zapomenete na špatné chvilky strávené u kojení a Vy se zkusíte soustředit na zvyšování laktace odsáváním mléka. Intenzivní odsávání, nejlépe velkou nemocniční odsávačkou (je možné vypůjčit u firmy Medela) ukáže, jestli je možnost nějaké výrazného progresu - zvýšení množství mléka. 2-3 týdny a bude jasno. Ono je totiž nutné, abyste byla více v klidu a netrpěla bolestma. Pak ani odsávání nepomůže, ale prostě mléko se bude špatně spouštět. Oxytocin, potřebný pro uvolnění mléka se neuvolní, když budete cítit bolest a stres. Takže zkuste nyní nepřikládat k prsu, jen se často s chlapečkem mazlit, kontakt kůže na kůži. Nenuťte ho k prsu, ale často ho mějte na sobě položeného. Pokud by aktivně sám projevil zájem k prsu jít, tak mu nebraňte. Ale základem nyní je, pracovat na 3 frontách:

1. zajistit, abyste se Vy i syn cítili velmi dobře při vzájemném kontaktu. Aby synek byl rád na Vašich prsou a abyste si i Vy tyto okamžiky užívala. Takže jak jsem psala výše, hodně se mazlete, v kontaktu kůže na kůži.

2. zajistit co největší množství mléka, pokusit se zvýšit laktaci - odsávání najednou z obou prsou, výkonnou odsávačkou, přes den co 2-3 hodin, v noci co 4-5 hodin. Za 2-3 týdny se ukáže, jaké jsou možnosti

3. zajistit nakrmení dítěte jinou cestou. Zůstala bych nyní u cévky po prstu, to je nejmenší zlo z těch způsobů krmení mimo prso (ještě krmení kádinkou by šlo, ale je to technicky náročnější - nicméně, klidně zkuste). Dává to největší šanci vrátit se za pár týdnů k pokusům o kojení z prsu. Samozřejmě, že to není způsob, jak dítě krmit měsíce, ale ten měsíc, dva by to jít mohlo.

Co se týká nějaké predikce, jak dlouho může trvat, než se zjistí, zda to půjde či ne. Ne, není to otázka dlouhých měsíců. Tento náročný boj je možné svádět třeba měsíc. Pokud laktace ani po týdnech odsávání nepůjde moc nahoru a synkův zájem o prso taky ne, tak bych se netrápila. I cesta krmení z lahvičky UM a dodání byť třeba malého množství vlastního MM (i 50 - 100 ml denně má velkou hodnotu) lahvičkou má význam. Vy děláte v aktuální situaci absolutní maximum, takže není potřeba si cokoliv vyčítat. A je jasné, že nikdo po Vás nemůže chtít, abyste to takto provozovala dlouhé měsíce. Ještě můžete zkusit zabojovat, ale určitě není vhodné, aby Vaše vzpomínky na rané dětství Vašeho synka zahrnovaly sáhodlouhé útrpné snahy o každou kapku mléka.

Budu Vám moc držet pěsti a budu ráda, když dáte vědět, jak se to u Vás vyvíjí. Jinak - už jsem se x-krát setkala se situací, že žena po nějaké době už vzdala veškeré snahy a dítě se třeba měsíc potom rozhodlo, že nyní je ten správný čas začít s opravdovým kojením. A pak třeba bylo i plně nebo částečně kojeno. Už jsem za svou praxi viděla mnoho různých případů, takže nic není nemožné.

Tak hodně štěstí a sil!

Jiřina Mrázková Jiřina Mrázková
26. 05. 2016 02:25:31

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit