Odpověd:

Dobrý den, Jiřinko, mám na Vás prosbu ohledně mé 3,5 měsíční dcerky. Od narození do jejích tří měsíců jsem ji v podstatě v bdělém stavu neznala jinak než plačící, až na malé výjimky brečela téměř pořád. Přičítali jsme to kolikám, protože se stále u kojení kroutila, občas naprázdno tlačila s velkým řevem i několik hodin, po několika hodinách se nám doslova povedlo vytlačit z ní vše nad lavorem, kde z ní vystříkalo dost velké množství řídké stolice. Po několika návštěvách pediatra jsem si dávala pozor na to, co jím (i když si nejsem jistá, že to vůbec mělo vliv...) a dle jeho rad čekala do tří měsíců. Mezitím jsme snad pořád chovali v úlevových pozicích, pořídila jsem si šátek a nosila ji během dne několik hodin v šátku. V průběhu vánočních svátků najednou dcerka začala kakat a byly to opravdu až dvě pořádné dávky denně, občas jsme zaslechli i prdík, takže jsme se radovali. Občas jsme jí ještě trochu pomohli, ale už jí to šlo samo. Ale stále poměrně dost brečela a dost jsme nosili. Na počátku ledna (když jí byly tři měsíce), jak když utne, přestala kakat, nyní se vykaká tak dvakrát do týdne a stolice má konzistenci jako pasta, ale dočetla jsem se na vašem webu, že je to normální. Přes den už tolik nepláče, i když je vidět, že ji stále prdíky často trápí, a je dost skromná na úsměvy a dost často nespokojená. V ten samý termín,co přestala kakat ale téměř přestala v noci spát. Do té doby spala běžně od 21 hod do 6-7 do rána a v noci se obvykle třikrát vzbudila, první buzení po uspání bylo za 4-5 hodin. Nyní usíná mezi 20 - 21 hod. a první spánek trvá 2-3 hodiny a pak vstávám cca 5 - 6 krát, znovu ji uspávám buď u prsa (což je někdy třeba dvakrát během 40 min.) nebo někdy zapneme fén a pošleme trochu teplého vzduchu na bříško (to je jediné, co jí před pár měsíci jakž takž pomohlo) a někdy již před pátou se zdá, že už je vyspalá a že chce vstávat. Budí se samozřejmě s brekem, tak to bylo ale vždy. Marně jsme s manželem přemýšleli, čím by to mohlo být, zda jsme něco neudělali jinak, ale na nic jsme nepřišli. Možná jsme ji začali občas dávat dřív spát (mezi 20-21, jak to vyšlo po koupání a jak moc byla rozmrzelá). Poslední tři dny jsem ji také zkoušela nechat dopoledne usnout v postýlce (protože přes den nikdy neusnula jinde než v kočárku nebo v šátku, ale po tom třítýdenním nočním bdění nemám vůbec energii na to, abych s ní šla s kočárkem víc než dvakrát za den a také v šátku ji neunesu dvakrát za den dvě hodiny jako dříve, manžel jezdí do práce v 5:30 a vraci se kolem 17 hod. večer, rodiče bydlí daleko, takže je to na mně). No v postýlce to byl přes den (a stále je) řev, poprvé snad 50 min a pak 20 minut spánku, ale byla jsem vždy s ní v místnosti, každou chvílli jsem ji pohladila, měla v postýlce moje tričko a nebyla tam sama.. Takže můj první dotaz je, zda vás nenapadá, čím by mohla být způsobena tato změna v nočním spánku? Zároveň bych ale chtěla napsat, že i v tomto nespaní byly dvě noci, kdy spala jako dříve, pokaždé to bylo, když s ní spal manžel. Ale od té doby kdykoliv s ní spal, tak už se to nezopakovalo... A můj další dotaz se týká toho, že pokud se ji snažím ještě udržet spát, tzn. po té páté, vezmu si ji do postele, nevadilo by mi spát s ní v posteli celou noc, ale jí nejde o to, aby spala s mámou v posteli, ona chce mít v puse prso. Vydrzi ho zmoulat i více než dve hodiny a jak u nej usne a vypadne jí z pusy a nemůže ho hned nahmatat, začne hystericky brečet, takže pro mě je to odpočinek pouze v tom, že mohu zůstat déle v horizontální poloze, jinak jí pořád musím hlídat, aby měla prso v puse. A samozřejmě nejsem nadšená, že v tomto případě opravdu funguji jako dudlík a bradavky mi zrovna neděkují. Asi bych jí v tomto neměla úplně podprovat? Jinak dudlík samozřejmě odmítá. opakovaně se jí ho snaží vnutit, ale spíš ji rozčílím. Jinak co se týká porodní váhy, byla 3790 g, 52 cm, při propouštění z porodnice 3530 g, ve 3 měsících 5530 g, 61,5 cm, od té doby (v podstatě kdy začaly ty změny ve spaní) nevím, zda přibírá, kontrolu máme až na počátku února, každopádně hladová mi nepřijde. A co se týká kojení, odcházeli jsme z porodnice s dokrmy, po deseti dnech jsme je zrušili, nyní kojím, jak si řekne, přes den zhruba po 2-3 hodinách, někdy, když usne na delší dobu v kočárku po 4. V noci, když se vzbudí a pokud se vzbudí např. po 20 minutách od kojení, zkouším ji uspat i hlazením nebo teplem na bříško a bílým šumem - většinou se povede. Zuby, ani náznak růstu zubu nevidím... Omlouvám se za tak dlouhý román, snažím se spojit vše se vším a už vážně nevím. Děkuji, mějte se krásně a díky za odpověď i za Vaši činnost.

Dobrý večer přeji, Váš dotaz je plný zoufalství a upřímné starosti o Vaši dcerku. Je zjevné, že pro ni chcete to nejlepší. Já u Vás vlastně ale žádnou patologii nevidím, protože je naprosto normální, že jsou děti, které jsou takto extrémně citlivé, náročné na pozornost. A pak je také normální, že se potřeba spánku v průběhu dne i noci velmi mění a to až do zhruba 3 let věku. A klidně to mohou být i takové radikální změny v průběhu krátkého období, jako tomu došlo u Vás. Nevidím problém na Vaší straně. Možná vlastně jeden ano. Je vidět, že nevíte, zda máte věřit svým mateřským instinktům a uspokojit každou potřebu dcerky a nebo přeci jen dát na rady okolí, které se snaží přistupovat k tomu racionálněji a nějak dítě „vychovávat“. No a za a) je správně. J Takové náročné děti potřebují jediné – 100% pozornost své matky. Mít dítě neustále u sebe – ve dne v šátku (neměla by Vás bolet záda ani po celodenním nošení, na to jsou šátky stavěny a pokud Vás něco bolí, tak je potřeba někým zkušeným zkontrolovat techniku vázání), v noci u sebe v posteli. Tak je to pro dítě přirozené, tak se cítí v bezpečí. Ostatně všechna lidská mláďata mají stejný genetický základ, který jim říká, že se mají držet v bezpečí u své mámy. Některé děti mají tento instinkt vypěstovaný silněji než jiné. A takové dítě opravdu nemá smysl vychovávat a rozhodně tak není naučené (má to vrozeno) a ani se neustálou pozorností nerozmazlí. Ba naopak, časem se od matky odpoutá, když zjistí, že svět je přeci jen bezpečný a i kdyby náhodou ne, tak je zde ta skvělá máma.

V Africe děti vůbec nepláčí…v ČR se bere celkem v poklidu, když někde pláče dítě. V Africe se to bere jako mimořádná událost, kterou je potřeba ihned razantně řešit. Ale ony tam ty děti nemají důvod plakat. Jsou neustále na svých matkách v šátku, kojí se třeba co 15 minut (ano, ani tak časté kojení není špatně!) a na těle matky pak lépe funguje i to zažívání a když tak máme pomůže. V noci spí samozřejmě děti se svými matkami. Vždyť nechat malého kojence samotného by pro něj byla skoro jistá smrt, přeci jen je v Africe dost aktivních šelem. No a jak jsem psala, tak i řada evropských dětí se silně dožaduje tohoto zcela přirozeného zacházení. V ČR to ale jako norma není bráno takto intenzivně a na 100% se věnovat dítěti. Naopak okolí na takovou matku tlačí, aby situaci řešila, jinak by se dítě mohlo „rozmazlit“.

U takových dětí je potřeba je prostě přijmout, smířit se s tím, jaké jsou. Jakmile se neustále jejich chování a vyžadování pozornosti řeší jako problém, tak rodiče jsou neustále frustrovaní. Prostě dcerku nakojte a noste kdykoliv bude nespokojená, i kdyby to mělo být neustále. V noci sní spěte. Pokud Vám není příjemné, že neustále žmoulá bradavku, tak nemusíte to dovolit, prostě dcerka si na to zvykne, bude jí časem stačit i Vaše fyzická přítomnost, aby se cítila komfortně a v bezpečí.

Co se týče různých zažívacích potíží, prdíků, tak na to úžasně pomáhá kontakt kůže na kůži, ať u s Vámi nebo s manželem. Pěkně to nahřeje a promasíruje bříško. Rozhodně mnohem lépe než fén.

To je vlastně z mé strany asi vše. Opravdu je nejdůležitější přijmout své dítě takové jaké je, s jeho potřebami, byť se Vám zdá, že je opravdu zvláštní, že by nejraději byla pořád u Vás, že má pořád nějaké bolístky atd. Věřte, že ze všeho vyroste. Po 4. měsíci se začne více a více pohybovat a tím se postupně sama zbaví všech trávících problémů a bolavých bříšek. Doporučuji na www.mamila.sk pročíst různé informace týkající se společného spaní a kontaktního rodičovství – začít můžete třeba zde: http://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/nosenie/

http://www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/spolocne-spanie/

Přeji Vám hodně radosti s Vaši dcerkou a věřte, že budete na její rané dětství vzpomínat!

Jiřina Mrázková

21. 01. 2015 20:02:39