on-line poradna

Poradna trvale uzavřena.

4,5 měs. kluk nechce spolupracovat

Dobrý den, Nevím už jak dál a prosím Vás o rady. Bude to dlouhý dotaz, ale asi je potřeba napsat celý příběh. Mám 4,5 měsíčního chlapečka (4,2 kg, 55 cm, odchod z porodnice 4 kg, v prvním týdnu přibral 350 g). Narodil se se žloutenkou, u kojení usínal a já ho nechávala, doktorka řekla, že klidně vydrží 3-4 hodiny mezi kojeními… no a když mu byly 2 týdny, zjistilo se, že trochu zhubnul a poprvé jsem skoro přišla o mléko, nakojila jsem cca 40-50 ml z obou prsů. Pozvala jsem k nám Vaši kolegyni a za pomocí odsávačky, suplementoru a bylinek se mi podařilo kojení zase nastartovat, nicméně podle mého režimu (tj. po 3 hodinách, v noci jednou po 4), kojili jsme i hodinu, než jsem ho odpojila. Od té doby jsem ale začala kojení a čísla řešit, pozorovala jsem se, jak se mi nalívají/nenalívají prsa… Všechno bylo relativně bez problémů, pil i přes 150 ml, a to 7x denně, ale před jeho 3. Měsícem začal být u prsu neklidný, přestával sát… a já podle váhy zjišťovala, že pije méně a méně, což mě začalo stresovat a já jsem měla zase mléka míň. Málem jsem se složila, v hlavě mi létala navážená čísla, bylo mi jasné, že čím míň bude sát tím to bude s tím mlékem horší a dostaneme se do kruhu…Nicméně přírůstky měl nakonec dobré. Po několika týdnech jsem zase měla pocit, že jsme se relativně zaběhli, přestala jsem odsávat, ale už nikdy jsem u kojení nepřestala cítit strach jestli se třeba neprobudí a nevypije aspoň těch 120… nevím jestli to byl dlouhodobý bojkot nebo prostě začal být jako jiná miminka a odpojovat se. Ale bylo to všechno vydřené, hodinová kojení, od jeho třetího měsíce jsem se snažila, aby byl v polospánku, ale zase ne úplně, aby sál… Občas prso úplně odmítl, tak jsem zase odsávala, ale byla jsem pořád ve stresu, zda nebude chtít třeba za půl hodiny a já nebudu mít nic. V 6 týdnech 6,5 kg. Ve 3 měs. 7,7 kg Ve 4 měs. 8,7 kg. 4 měs. 9 dní 8,75 4 měs. 16 dní 8,80 (cca.. váženo doma) Přestala jsem vážit, občas jsem měla míň mlíka, občas víc… ale začala jsem si věřit, že se to vždycky srovná. Nicméně před 3 týdny jsem měla retenci v prsu… vyléčila jsem ji tvarohem, ale pak mi mléko začalo rapidně klesat, a syn opět přestal spolupracovat. Nebo mi klesalo tím, že sál méně? Težko říct. Od 4 měs. Za 9 dní přibral jen 50 g. Od té doby (asi 14 dní zpátky) to u nás vypadalo tak, že jsem zase začala odsávat, ale on vytáhl třeba jen 50, pak jsem odsála ještě 40, což jsem se mu příště snažila dát, ale začal mu vadit suplementor, tak po lžičkách… kojení trvalo třeba 30-40 minut, pak odsávání, dokrm… a začal vyžadovat kojení častěji, což by mi nevadilo, kdyby to bylo normální kojení… ale pak jsem byla schopna odsát ještě třeba těch 40. Prsa mám teď úplně volná (nemívala jsem), odsávat jsem přestala (před 4 dny), protože mu tam už nic „nezbylo“ a on je prostě líný sát… Od té doby to jde zase dolů. Za chvíli chce zase, ale musí taky spát, tak jezdí v kočáru s babičkou, aby se po tom 1,5 hodinovém snažení o nakrmení, kdy do něj dostaneme třeba 60, taky vyspal, ale tím je pauza mezi kojeními i přes tři hodiny. Noci se snažím držet, kojím cca v 10, ve 2 a v 6, on se většinou nebudí, ale já vím, že musím. Spát s ním nemůžu, protože se nevyspím a přes den je všechno ještě horší. Okolí to vidí jinak než já, chce po mně, abych ho nechala spát, a že to že si cucá ruce a vystrkuje jazýček není že má hlad ale „miminka to dělaj“… takže já bojuju nejen s ním, ale trochu i s nimi. Všichni říkají jak je spokojený když spinká… Ale já prostě vím, že on je trochu jiný a aby plakal tak mu musí už sakra něco být. A byl by schopný bez jídla prospat půl dne. Vždy jsem kojila a kojím z obou prsou. Chtěla jsem ho naučit na lahev, ale nechce. Nechce ani UM po lžičkách, a to i když má hlad a prso odmítá. Přistloupila jsem už i na to že i kdyby se odstavil, tak bych mu aspoň ještě chvílí odsávala do lahve, nebo ho po kojení dokrmila UM, ale o nic takového nechce. Jedině do něj dostanu (místo kojení, tj. když má hlad) cca 50 MM po lžičkách. Bojím se o něj, málo čůrá, je spavější, kaká méně často… navíc já už nemůžu, nemáme žadný režim, bojím se každého rána co zase bude… minulý týden jsem se složila, byla jsem u psychiatra, bylo by to na léky (ne při kojení samozřejmě). Naštěstí je tady se mnou tchýně, bez ní bych byla úplně v háji, ale je z něj taky bezradná, odchovala dvě děti na lahvi… a říká, že ho zkusíme nechat pořádně vyhladovět, to si pak prso nebo lahev vezme.. já nevím, jestli to může zafungovat. Poraďte mi, co se synem, aby se najedl… moc bych chtěla kojit, ale ne za každou cenu, raději chci mít spokojené miminko (doopravdy spokojené), nějaký režim, chodit s ním třeba plavat. Může mi zvednout laktaci, když budu odsávat jen v noci? Po odsávání jsem měla v noci nalitá prsa, on je nevypil a další noc už ne… a mlíka je zas míň a míň. Můžu dělat něco aby mi to furt neklesalo, když on prostě nespolupracuje? Je normální, že to jde rychle dolů, ale „nahonit“ to trvá déle? A jak je vůbec možn mít mál mléka, když se tvoří při sání dítěte? Děkuji, Andrea

Autor
Andrea
ID otázky: 32319

Odpověd:

Dobrý večer přeji, já u Vás vidím příčinu zcela jasnou. A tou je Vaše psychika. Vy jste sama sebe totálně rozložila. Není to vůbec k smíchu, je to smutné...neužíváte si mateřství, ale pořád sledujete sebe i synka. A to přesto, že Váš syn přibral od porodu již téměř 5 kg. Co by za to jiné matky daly! Řada dětí nemá váhu ani 7 kg v roce! Váš syn je pořádný kus chlapa a Vy byste si to měla užívat. Takto rychle přibírající děti začnou váhově přibírat výrazně méně po nějaké době - to je pochopitelné, nemohou přece v roce vážit 15 kg! Dost často takové děti třeba v druhém půlroce života přiberou třeba jen kilo. A je to normální! Vy jste se momentálně dostala do situace, že blokujete tok mléka. Vy nepotřebuje ani odsávat, nepotřebuje dítě vážit, Vy máte mléka více než dost, ale tím, že se neustále stresujete a mateřství si neužíváte, snažíte se zobjektivizovat proces kojení, řídit ho, hlídat čísla a časy, tak tím to jde celé "do kytek". Kojení je přirozený proces, který není nastaven na nějaká pravidla. Je to prostě živelný proces, kterému je potřeba nechat prostor. Být v klidu a v pohodě, pak může mléko téci. Takový stres, který tady velmi obsáhle popisujete totiž velmi efektivně blokuje vylučování hormonu oxytocinu, který je nutný pro spouštění mléka. Při tom Vašem stresování vylučujete velké množství adrenalinu a ten blokuje oxytocin. Je to prostě jednoduchá rovnice. Dostáváte se do zcela zbytečných potíží. Měla byste si synka prostě jen užívat, kojit často, nabízet kojení často, kojit z obou prsou jako dosud, pomáhat dítěti získat více mléka pomocí metody komprese. Hlavně ale fakt NIC neřešit! U Vás žádný objektivní problém není a nebyl, vše je důsledek Vaší pocuchané psychiky. Vím, že to není jednoduché....pokud jste byla u psychiatra a ten řekl, že to je na léky, tak rozhodně do toho jděte! Většina antidepresiv je s kojením kompatibilní zcela v pohodě. Je nutné, abyste se léčila, jinak budete na začátek života Vašeho syna vzpomínat jako na jeden velký stres. A to by byla opravdu velká škoda....I podle toho, co píšete, tak Vás trápí deprese a to je potřeba prostě řešit. Je to nemoc jako každá jiná, nepodceňujte ji, prosím.

JInak za týden či dva už klidně můžete začít i s příkrmy (zelenina, ovoce, kaše), na UM není potřeba vůbec pomýšlet. Tak se držte a přeji Vám hodně radosti ze života!

Jiřina Mrázková Jiřina Mrázková
06. 02. 2014 23:22:06

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit