Večerní usínání - dlouhodobý pláč, spaní 3 měsíčního mimča ve vlastním pokoji

Dotaz: Dobrý den,
na začátek moc děkuju za vaši poradnu. Už jsem zde našla spoustu odpovědí na moje otázky a nechala se inspirovat spoustou vašich rad. Hned jak jsem vaše stránky našla poslala jsem odkaz všem svým známým co mají malé děti.

Od cca 3 měsíce je syn v samostatném pokoji v samostatné postýlce a snažíme se aby usínal sám. Trvá to již přes 3 týdny a pořád večer pláče cca 20 - 30 minut(chodíme za ním). Manžel říká, že musíme vydržet třeba rok. Je to tak? Mě se zdá, že už by to měl umět.Rytuál je každý den stejný- Koupání, kojení, pohádka a spaní. Ale vždy si pobrečí většinou hned začne jak ho dám do postýlky. (chce usnout u prsa, jako to dělal od 7 do 11 týdne). Takže dotaz je, máme to vydržet klidně i ten rok?
Ještě se chci zeptat, když jsme mimo domov - v cizím prostředí, kde ale Adámek má postýlku, máme ho uspávat stejně? Nepůsobí to jiné prostředí nějak špatně?
A poslední dotaz přes den máme docela režim - kojím v 6, 10, 14, 18 plus mínus půl hodiny a večerní kojení. Noc je pokaždé jiná. První interval 5-6 hodin, pak klidne 2x 2 hodinovy, někdy ale jen 4hodinový a někdy 5tihodinový. Takže někdy mezi tím večerním kojením a tím v 6 kojím jen 1x a někdy 2x. Ještě se to ustálí? Za posledních 14 dní to bylo cca 5x kdy jsem kojila v noci jen 1x a jinak jsem kojila 2x (nad tím ránem mezi tou 2 a 6 si ještě jednou dá - zdá se mi to dost krátky interval).
Děkuju moc!


Odpověď: Jani, dobrý večer, já si také myslím, že Váš syn je na spaní v samostatném pokoji ještě moc malý. I oba mí synové na to byli zralí až okolo roku, ale do té doby potřebovaly mít svou mámu blízko, doslova na dosah. I já bych se bála je nechat takto maličké někde v jiné místnosti. Vyhovuje-li Vám to tak, tak Vám ale nikdo nemůže bránit.
V cizím prostředí by měl být rituál zachován, jen případně můžete být v jedné místnosti, protože prostorové možnosti nemusí dovolit, abyste mohli spát odděleně.
Váš režim je snem mnoha maminek. :-) Ale může se ještě mnohokrát změnit, takže to, že není vždy stejný prostě neřešte. :-)

Odpověď: Náš syn také začal od cca 4.měsíce večer usínat ve své postýlce sám, ale po celou dobu byl s námi v ložnici. Podle mě je ještě na svůj pokojík moc malý. Trvalo to myslím měsíc, než přestal plakat. Také jsme za ním co 2 - 5 min chodili, vytáhla jsem ho z postýlky až když plakal skoro půl hodiny. Nakojila jsem ho a znovu položila do postýlky. Asi po měsíci pochopil, že to jinak nebude a uklidnil se a dlouho takto usínal sám. Pak jsme ho učili usínat samotného na chatě, aby měl stejný režim, ale také jsme tomu dali čas. Tam to pak bylo také bez problémů. Nebyl pak problém s hlídáním, byl zvyklý být jen pohlazený a už se o něm nevědělo. Časem se to samozřejmě změnilo, když jsme mu vzali dudlík, narušil se jeho rituálek, když začal spát ve své normální posteli apod. Ale i tak si to přizpůsobujete svým potřebám.

Odpověď: Dobry den, chlapecek je jeste dost maly, aby spinkal ve svem samostatnem pokojiku, v postylce ano, ale pokojik az tak od roka. Muzete se bat, vi, ze je tam sam. Deti by po dobu kojeni nebo cca tak do roka meli spinkat s rodici. Kojite krasne, co by za to jini dali, ono se to stejne jeste mockrat zmeni....prijdou spurtiky, muze byt nemocny, rymecka, bude chtit vic min, nechte to na nem, jak si rekne.

Odpověď: Dobrý večer, mám několik známých, kteří mají děti v samostaném pokoji již od narození (jedna z nich matka 4 dětí) a nemůžou si to vynachválit. Ja jsem to od narození nezvládla, to mi malého přišlo líto a chtěla jsem ho mít u sebe. Máme malý byt takže je v podstatě jen kousek od nás. Máme chůvičku a také monitor dechu. Myslím, že problém není v tom, že je v samostaném pokojíčku. To by asi vyváděl i při nočním kojení, ale to se jen napije, nechám ho odříhnout a on si spokojeně spinká dál. Problém je v tom usínání, ale jak jsem tak dnes ještě znova četla dtb otázek, tak jsem zjistila, že to může trvat i několik týdnů (našla jsem v jedné odpovědi od paní Jiřiny, že jejímu synovi to trvalo 6 týdnů, než se naučil sám usínat). Tak budeme muset vytvrvat a neustoupit :)

Odpověď: Také jsem v Anglii hlídala 4 děti a to nejmladší z nich - v té době 3 měsíční miminko na UM - spalo v pokoji o patro výš než rodiče ve svém pokoji. Jestli to bylo šťastné řešení? Pro matku pohodlné. Já jen vím, že bych něco podobného nedopustila, často jsem se v noci budila, abych poslouchala, jestli malý dýchá. Když plakal, stačilo mu občas dát jen najevo, že jsme vedle něho a byl klid. Jen ještě jeden příklad za všechny. V porodnici, druhý den po porodu, můj dnes už 32 měsíční syn 4 hodiny plakal. Byl nakrmený s vyměněnou plenečkou, než jsem pochopila, že nechce být ve vozíčku u mě, ale že chce být vedle mě v posteli. Jakmile jsem to udělala, tak se uklidnil a okamžitě usnul. Bylo to druhý den po porodu, tudíž jeho přirozenost. Nějakou dobu s námi ještě v posteli spával, ale časem přesídlil do postýlky, kde spokojeně spinkal do dvou let, než jsme mu pořídili svoji postel. Je to věc názoru a mateřského instinktu. Já jen vím, že tak brzy bych své dítě z ložnice neodsunula a když pátrám mezi svými kamarádkami maminkami, tak žádná z nich to takto neudělala a to jich znám opravdu hodně.

Odpověď: Dobry vecer,
je to Vase vec. Jen me vzdycky napadne, ze jsme z prirody a ze v prirode ksou zvireci mladatka vzdycky s matkou v tom neujutlejsim obdobi, nidky zaadan chuvicka ani sebelepsi monitor dechu nenahradi prachoobycejne prirozene pudy, kterre se preave spolecnym spanim, byt i ve sve postylce rozvijeji. To je muj nazor a myslim, si e dite ma byt s amtkou v jednom pokoji al;espon po dobu kojeni.

Odpověď: Jani,

užívejte si blízkost svého dítěte. Váš syn je ještě maličký, potřebuje vás cítit, byl s váma devět měsíců jedno tělo. Než se nadějete, tak z něho bude dospělý chlap, který vás nebude potřebovat.

Alena

Odpověď: Já vím, že to myslíte dobře, ale já si ho opravdu užívám přes den. V noci bychom se vzájemně budilil. Byla bych ještě víc nevyspaná a přes den neměla energii mu věnovat tolik času jako teď. Čteme si, hrajeme si, povídáme, cvičíme....

Odpověď: Mam 5 mesicni dceru a spi od narozeni ve vlastnim pokoji v kosiku a nyni v postylce a je na to zvykla, plakala kolem 2-3mesice kvuli kolikam a obracenemu rezimu,ale vydrzeli jsme a na oddeleny pokoj nedam dopustit,naopak mam velky pocet znamych,ktere nyni svoje deti nemuzou dostat z loznice nebo manzelske postele a popisuji mi sceny deti,ktere se s kratkym placem nedaji porovnat.Chapu ale samozrejme i opacne nazory,takze myslim,ze kazdy ma pro svoje rozhodnuti svoje duvody

Odpověď: Nebojte, vůbec to není nenormální, jak Vám tu plno maminek tvrdí. Náš první syn spal v pokojíčku sám od tří měsíců. Nyní jsou mu dva roky a dva měsíce a nikdy se spaním a usínáním nebyly žádné potíže. Ani, když se "přesunul" v roce a půl do velké postýlky, ani když jsme mu vzali dudlík. Jediný chvilkový problém nastal, když jsme si před pěti měsíci přivezli z porodnice brášku. To chtěl spát s námi. Nechali jsme ho spát v cestovní postýlce v obýváku a to mu stačilo. Po 14 dnech jsme ho přesunuli i s postýlkou do pokojíku a pak zpět do velké postele. Náš druhý chlapeček spí sám opět od tří měsíců a sice se častěji budí, ale problémy byly mnohem větší, když jsem unavená vyměkla a spala asi tři týdny s ním. Jak píšete, budili jsme se navzájem a on vyžadoval spaní se mnou v posteli (jinak bez problémů spinká sám v postýlce). Vzdala jsem tyto pokusy a spinká zase sám a já tam chodím. Sice to není tak poholné pro matku (opravdu jsem se nevyspala už skoro dva a půl roku), ale myslím, že pro miminko to lepší je. A potažmo do budoucna i pro nás.
Starší chlapeček v osm hodin lehne a třeba si i hodinu povídá, ale ví, že teď se spinká v postýlce. To samé přes poledne. Honiku si povídá a pak teprve usíná (spí klidně i dvě hodiny). Ale nevyleze, protože ví, že teď se spinká.
Jste dobrá mamka. Já znám také hodně maminek, jak psala jiná paní, a plno jich s miminkem nespí třeba od půl roku. My jsme prostě obě začaly dříve a opravdu mohu potvrdit, že to funguje:-))).

Odpověď: Já jsem nepsala jestli někdo je nebo není dobrá matka jen proto, že nechá své dítě spát ve svém pokojíku už od 3měsíců. Takto to přece není, společné spaní dobrou nebou špatnou matku nedělá. Nicméně argument, že se dítěti přes den věnuji a tudíž se v noci musím vyspat vidím jako lichý. Já jsem jen psala z vlastní zkušenosti, jak to fungovalo u nás a u dětí o které jsem se v cizině starala. A že se navzájem budíme? Já vím, že miminko jsem nebudila (manžel v noci chrápal, kašlal a dítě nic) a ono mě? Na to má přece právo. Celou noc můj syn prospal asi v roce a půl a od té doby spím také celou noc, bez docházení za ním. Samozřejmě nepočítám, když je nemocný, ale to bych ho samotného teprve nenechala. Jen ještě jedna věc mě napadla, kamarádčina dcera měla epileptický záchvat. Dle vyšetření nebyl první, nicméně se na to přišlo až náhodou, jednu noc spala s matkou v ložnici.

Odpověď: Vite, me to prave pripada pohodlne, jak by Vas miminko mohlo budit, treba prave nejakou nocni murou nebo hladikem nebo bolenim briska. Vy preci urcite tez nepsite sama, jste v loznici s manzelem a budite se navzajem?