Uspávání 6,5 měsíční dcery, držení za ručičku

Dotaz: Dobrý den paní Jiřinko,
moc Vám děkuji za Vase stránky, vždy zde najdu odpověď na (skoro) všechny naše trable :-)
Mám dotaz ohledně uspávání. Terezce (6,5 měsíce) se už asi třetí týden nedaří usnout bez držení mé ruky.
Ale popořadě. Téměř do 5 měsíce Terka usínala u prsa a i když do té doby spala bez kojení celou noc, náhle jsme vstávali každé dvě hodiny. To se mi přestalo líbit a dle Vašich rad jsem Terezku nechala vyřvat v postýlce bez zvedání, nošení a ukojování. A zabralo to po pouhých dvou dnech. Jen právě došlo na berličku v podobě držení za ručičku. Nejříve jsem v tom neviděla problém - Terku jsem po vykoupání, nakojení dala do postýlky, ona si chvíli hrála a po čase si na mě zahoukala, ja přišla, chytla ji za ruku a ona usínala. Jenže ze začátku to usínání trvalo 1 min a později i 20 minut. Vzhledem k tomu, že nebyl problém odnaučit usínání u prsa, rozhodla jsem se, že odnaučím i držení ručičky.. Také se mi moc líbila představa, že Terezka není závislá při usínání na mě a umí zabrat sama. No a momentálně už třetí týden válčíme, nechci couvnout (už to ani moc nejde, Terka už začíná řvát jakmile odcházím). Mám několik otázek, s kterými si nevím rady. Je držení ruky problém? Několikrát se ve svých odpovědích zmiňujete, že dětátko ..pohladit, držet za ruku, počkat u něj... Také chodím 2x týdně do školy cca 3h a hlídá manžel nebo maminka, může si dcerka večer myslet, že ji zase odcházím?? Bohužel manžela při uspávání zcela ignoruje, což nás mrzí oba, ale to asi ničím nezlomíme. Nemám tuhle metodu přece jenom zkusit zas až za nějaký ten měsíc?
Ještě v rychlosti k usínání, máme z toho udělaný rituál, manžel vykoupe, já nakojím, dám do postýlky, Terka se s úsměvem zachumlá do peřinky, drží si panenku, chvíli jí něco povídám, řeknu básničku, písničku, rozloučím se a odcházím...a řev.
Chodím k ní každých cca 8 minut (chodila jsem i častěji, ale měla jsem pocit, že když mě vidí, nabere nových sil do dalšího řevu a mimoto kdykoliv jí takhle "rozparáděnou" vidím, je mi to hrozně líto ) a dost často dcerka zabere právě přitom uklidňování. Takže jsem vlastně u ní a ona zase nezabere úplně sama... Přes den dost často usíná při kojení, ale to ji probudím, dám do postýlky, ale jak je taková načatá, usíná většinou okamžitě. Také Terce rostou zuby, ale jak píšete, to budou růst ještě dlouho. A mimoto, nemám pocit, že to je ta hlavní příčina pláče.
Pořád si říkám, kde děláme chybu, každý večer hledám odpověď na dotaz ve Vaší databázi, který by byl co nejpodobnější tomu mému a doufám, že se to zlomí.
Mohla bych také poprosit o zaslání spacího souboru?
A ještě jeden dotaz ohledně příkrmů, odkdy je možné dětem dávat nesolené kukuřičné křupky?
Ach jo, je to moc dlouhé a já Vás budu pěkně zdržovat.
Ale ještě jednou za sebe, Terku a všechny mé kamarádky DĚKUJEME, že Vás tu máme!
Lucka

PS: Ještě mě napadá, že tu máte skvělé příběhy o kojení (které nám mnohokrát moc pomohly a dodaly sil), nebyl by tu prostor pro příběhy o spaní a uspávání? Asi mi odpovíte, že to zas tak nesouvisí s kojením, ale nikde jsem nenašla tolik užitečných rad o spaní dětí.

Odpověď: Dobrý den Lucko, ale klidně můžeme udělat v těch příbězích o kojeních (které bychom přejmenovali na příběhy o kojení a spinkání dětí) sekci o spaní a uspávání, to není problém. :-)
Lucko, Vy to děláte velmi správně, já nevidím nějaký problém, jen bych zůstala u té důslednosti a klidně ještě ten 8 minutový interval protáhla na delší dobu, až k 15 minutám. Dcerka se to naučí zvládat sama, nebojte se. Místo Vaší ruky bych jí při odchodu dala do ručičky plyšáčka, polštářek, cokoliv, vlepila dcerce na ručičku pěknou pusinku a hotovo. Nic špatného přeci neděláte. Když chodíte do školy, tak jistě ty večery, ale i každou volnou chvilku potřebujete na učení nebo přípravu do školy, tak si nenechte ty chvilky brát, taky máte nárok mít nějaký čas i pro sebe a nelze všechno dělat jen po nocích (i když osobně jinou možnost nemám :-))
A s těmi odchody do školy. Je pravda, že už se pomalu blíží čas separačních úzkostí, kdy budete mít doma malé ukřičené klíšťátko (na mého synka to přišlo opožděně až nyní, v 16 měsících a tak ho mám celý den přisátého a řvoucího na noze :-))), ale to holt k životu s dětmi patří, to se nedá nic dělat. Ale dcerce tím, že někam jdete neublížíte, vždyť se přece vždy vrátíte a to je to, co dcerka potřebuje mít. Jistotu, že ji nezmizíte napořád.