5 měsíční dítě absolutně odmítá jakékoliv mléko i způsob podávání

dotaz: chtěla bych se zeptat na radu pro svou sestru. Má 5-měsíční holčičku, od začátku špatně pije. Malá byla kvůli arytmii oddělena od matky hned po porodu (sekcí), sestra ji prvně viděla až po týdnu. Mezitím malou krmili (byla odvezena do jiné nemocnice) z láhve UM. Po propuštění se sestra celou dobu snažila kojit, mléka má dost, malá se nikdy nechtěla přisávat a špatně pila, zuřivě bojovala, odstrkovala se při kojení. Někdy se vůbec nenapila, tak sestra po pokusu nakojit ji odsávala a dávala jí mléko z flašky. Od začátku prosince malá nechce vůbec pít, ani z prsu, ani z flašky, tak ji sestra zkouší krmit stříkačkou nebo ze lžičky. Malá ale zatíná pusinku, zuřivě se brání vyplivuje mléko i UM a v podstatě do sebe nedostane nic. Porodní váha byla 3,4, 48 cm, byla 10 dnů před termínem. Na začátku prosince měla 5 kg, v současnosti 5,4 kg, 66 cm.
Obě byly na pozorování v nemocnici s výsledkem, že má sestra 7 x denně do malé nějak nacpat 120 ml mléka, neřešeno, že nechce pít žádným způsobem. Sestra to tedy zkouší stříkačkou, protože malá od ní vypije tak 10 - 20 ml (podle vážení na váze při každém kojení). Laktační poradkyně snížila celkové množství na 660 ml. Klinicky nebylo u malé nalezeno nic, dělali jí sono bříška a EKG. Teď od soboty má malá průjem s velmi zapáchající až zelenošedou stolicí.

Protože stávající situace je neúnosná, sestra nedělá nic jiného, než že zkouší malou nakojit, pak odsává mléko a pak ho do ní rve stříkačkou, chtěla bych se zeptat, zda nemáte zkušenosti s takovým případem. Malá nepije sama ani v noci, od dětské doktorky má 4 vzorky různých UM, ale ani jedno malá nechce o nic víc než mateřské. Stejný výsledek byl i s kašičkou a zeleninou na lžičce. Po celou dobu malá dost ublinkává, sestra jí dávala i Nutriton (?).

rada: Dobrý večer, tak to je opravdu čirá hrůza, jiné přirovnání mne nenapadá. To je skutečně šílená situace. Měla jsem už mnoho odmítačů, tyto případy jsou bohužel dost časté, ale až takto extrémní případ jsem neměla.
Mimochodem Vám musím vysmeknout hned na začátku velkou pochvalu, protože jste mi sestřinu situaci popsala tak dokonale, že se nemusím doptat vůbec na nic. Je vidět, že se o malou neteřinku hodně zajímáte, to je dobře.
Víte, dlouho tady o tom přemýšlím, asi 10x jsem si Váš email přečetla a vlastně u dítěte selhaly všechny konvenční přístupy a vlastně celý život holčičky se točí jen kolem jídla. Zkusme se vzít do role té malé slečny, která musí mít pocit, že všichni okolo ní myslí jen na to, jak do ní narvat mlíko, vodu, jídlo. Musí mít z toho hrozné trauma a navíc ze svého okolí cítí jen a jen stres z té situace okolo. Začalo to už ten týden po porodu, kdy se sestra pokoušela kojit, ale holčička dávala výrazně najevo, že prostě nechce (ano, takových dětí je více než dost) a vlastně ta situace pokračuje dosud - celý její život jí někdo nutí a cpe jídlo a ona se prostě už zasekla. Věřím, že takto nějak to musí to dítě cítit a vzhledem k tomu, že už pomalinku se nachyluje čas a bude se začínat s příkrmy (zelenina, ovoce, kaše), tak by tato situace pokračovala dále a dítě by bylo nuceno zase do pevné stravy. Je to začarovaný kruh a dítě už toho má plné zuby. Máma je nervózní, stále nazlobená, těžko si může vychutnávat chvíle s dítětem.
Mám zkušenosti od svých dětí i od řady maminek, že čím více se dítě do jídla nutí, tím horší situace je. Holčička vlastně nikdy nedostala šanci se sama rozhodovat, zda něco chce a kolik toho chce, vše je ji diktováno. Její prospívání je hodně hraniční, je to drobeček (tedy délka je v pořádku, ale minimálně to kilíčko navíc by to chtělo) a opravdu si myslím, že je to spíše psychosomatický problém - prostě dítě je v neustálém stresu a jen vidí mámu nebo možná i kohokoliv jiného, tak se již bojí, že zase je čas na jídlo či pití.
Jak z toho ven? Myslím si, že jediná cesta z této zapeklité situace je dát prostě holčičce šanci. Šanci, aby mohla rozhodovat sama, zda a kdy se bude jíst, aby jídlo nebyl stres, ale aby prostě bylo nabídnuto a pokud odmítne, tak s úměvem se jít věnovat jiné činnosti a zkusit to zase za půl hodinky. Pak znova zkusit nabídnout a pokud opět nebude chtít, nevadí, trošku zablbneme, projdeme se venku nebo po chodbě (nebo prostě cokoliv jiného než jídlo, lahvičky, stříkačky, prsa apod.). Ta atmosféra při krmení se musí radikálně změnit, sestra sama vidí, že toto nevede k cíli, ale do pekla. Sestra se musí dostat do psychické pohody a opravdu je nutné při tom krmení navodit atmosféru pohody, hry a klidu. Vím, jak je to těžké, sama mám syna, který mi 2 měsíce kojení výrazně bojkotoval a opravdu, čím více jsem nutila, tím to bylo horší a horší a jeho odpor, odmítání, doslova boj se mnou byl větší. Až jsem si jednou řekla, že toto opravdu už dál nejde a prostě vypla ten čudlík v hlavě, který říkal, že musí, musí prostě jíst (ale zapla jsem čudlík, který říká, že žádné dítě v dnešní době a v naší zemi hlady neumře, takříkajíc - u plného talíře ještě nikdo hlady neumřel), ale v klidu a pohodě jsem prso nabídla - nechceš? Tak nebude. Zkusila jsem za hodinu, za dvě, klidně i za tři. Dokonce i půl dne nejedl nic, ale rozhodla jsem se nenutit, nenutit, jen nabízet a nechat to na něm. A pak se chytnul, bylo vidět, že čeká, jestli budu zase nutit a jestli bude zase boj. Když zjistil, že nebude, že jen nabízím, tak se kojení změnilo - změnilo se v pohodu, kdy on ví, že když už odvrátí hlavu, tak mu ještě jednou nabídnu a když odmítne, tak mu to cpát nebudu. Prostě je to malý, svobodný človíček a nechci mu lámat dušičku, nechci, aby každý den zažíval pocity prohry a marnosti. Malá neteřinka musela toto stále pociťovat a jediná její obrana je to, že se naprosto zatvrdí.
Takže být na sestřině místě, tak se zcela vzdám pokusů o kojení, které dcerku (a také sestru - ona a dítě jsou sobě obrazem, dvě spojené nádoby) evidentně traumatizuje a prostě laktaci udržuji jen odsáváním. Vrátila bych se k lahvičce a nabízela jen lahvičku. Nabízela - nic více, nic méně. Nechceš, nebude, dobře. Vydržet, vytrvat - sama vidí, že nemá smysl to nutit. Dcerka se musí sama v klidu rozjíst, zase získat důvěru v lidi, v mámu, v celý svět, aby jídlo bylo jen prostředkem života a ne jeho středobodem. Nyní jsou v nemocnici a tak má sestra za sebou zázemí a kdyby to bylo nutné, např. kdyby holčička ani po 24 h nic nepřijmula, tak by se zavodnila jinak či např. sondou nakrmila. V té nemocnici to ale není úplně šťastné, protože psychickou pohodu tam sestra mít nebude a tu ona potřebuje.

No, takový je můj pohled na věc, trochu jsem se rozepsala, ale kdyby to pomohlo, budu moc ráda. Ono opravdu nejtěžší to bude pro sestru, aby se uvolnila a opravdu se dostala ven z toho začarovaného kruhu nucení do jídla.

Moc držím pěsti, budu velmi ráda, když se ozvete, jak to vypadá.