Noční kojení

Noční kojení

Kojení v noci – nejčastější to dotaz maminek. Miminka zhruba do 3. měsíce věku mají docela hluboké spaní a postupně si noční kojení většina dětiček ubírá, takže v tomto věku jsou již v noci kojena třeba jen 1-2x nebo i vůbec (do konce 3. měsíce je ovšem alespoň 1 noční kojení pro dostatečnou tvorbu mléka velmi vhodné, ty první 3 měsíce jsou pro ustálení laktace zásadní a pokud se dítě v noci již vůbec nebudí, tak je lépe 1x za noc odstříkat – to platí rovněž do konce 3. měsíce).

3. měsíc je takovým zlomem – dítě prochází jedním z nejsilnějších růstových spurtů a dožaduje se častějšího nočního kojení. Růstový spurt trvá maximálně týden, ale mnohé děti si na častější kojení zvyknou a vyžadují ho tak nějak setrvačností i nadále. Po 3. měsícizačnou mít děti také lehčí spánek, leccos je vyruší, často se budí a spousta maminek kňourajícímu děťátku, které nemůže usnout nabídne prso v domnění, že ho trápí hlad. Děťátko se u prsu rychle uspí a zde začíná nekončící kolotoč. U dítěte se střídá lehký spánek s tvrdším zhruba v intervalech 1,5-2 h a pokud si zvykne na uspávání u prsu, tak se bude tohoto způsobu dožadovat celou noc. Dobře prospívající dítě by hlad mít nemělo, velmi časté kojení (více než 2x za noc, nepočítáno v tom kojení do 21. h a od 6. h ranní) je již spíše zvykem, který se může stát pro maminku velmi nepříjemným a unavujícím.

Pokud maminkám toto časté kojení nevadí nebo spí s děťátkem v jedné posteli a kojí dítě třeba celou noc, tak to není problém.Většina maminek by se ovšem ráda vyspala a nočního kojení zbavila. Jak si tedy s tímto zvykem poradit?

Prvním krokem by mělo být odbourání uspávání u prsu. Hodně miminek je kojeno těsně před spaním, což je v pořádku, ale pokud jsou položeny do postýlky zcela spící, tak je pro ně těžké se při probuzení vyrovnat s tím, že uspávadlo (= prso) tam není a samozřejmě se ho dožadují. Dítě by mělo být položeno do postýlky alespoň natolik při vědomí, aby si uvědomilo, že je do postýlky pokládáno. Děti milují rituály, jsou pevným bodem v jejich životě a jsou určitou jistotou v našem velkém světě. A právě uspávání by mělo být jedním z největších rituálu, který by měl být každý večer stále stejný (ať už jsme doma, na návštěvě nebo třeba na dovolené u moře). Uvedu příklad. Děťátko se v 19. h jde koupat, do 19:30 probíhá hygiena a následuje kojení. Unavené, ale alespoň trošku bdělé dítě je položeno do postýlky, přikryto, přijde mu dát pusinku bráška, tatínek. Maminka ho pohladí, popřeje mu dobrou noc, zazpívá mu stále stejnou písničku či pustí nějakou klidnou, relaxační hudbu, nechá pootevřené dveře či svítit malou lampičku a odchází. Pokud dítě pláče, tak se k němu vrací stále dokola, třeba každých 2-5 minut, opět ho pohladí, dá mu dudlíček, přikryje. Nesouhlasím s metodou vyřvávání dítěte, je nutné za děťátkem často chodit, ale pokud možno ho nevytahovat z postýlky (samozřejmě, že pokud dítě něco bolí nebo je nemocné, tak je to zcela jiná situace). Kojení nabídnout až po 1,5-2 h (samozřejmě, že pokud víte, že dítě se před spaním málo napilo – bylo například už hodně unavené, tak je možné, že za hodinku či dvě si může vyžádat ještě dokojení). U některých dětí je naučení tohoto rituálu krátkou záležitostí, u jiných může trvat i několik týdnů, ale každopádně se vyplatí a drtivá většina dětí si na něj zvykne a již u koupání přesně ví, jak to bude probíhat a rychle v postýlce samy usínají a dokonce se do ní už těší. Když takto naučené dítě občas u prsu usne a je přeneseno spící do postýlky, tak to nijak rituál nenabourá.

U neklidných děťátek je možné jim dát do postýlky např. tikající budíček, který jim bude připomínat tlukot matčina srdce, kousek oděvu, který bude vonět po mamince či mateřském mléku, co nejvíce zmenšit prostor v postýlce, např. zábranami, menší děti dát do zavinovaček či peřinek nebo spacího pytlíku. Je možné vyzkoušet také polohovací válečky, které dítě stabilizují v pevné poloze (každý den by mělo spát na jiném bočku, jindy zase na zádech), deku v postýlce zastrčit za šprušle, aby se volně po postýlce neposunovala. Starším dětem je možné dát nějakého spacího mazlíčka, plyšáčka. Pro děti, které nemají potíže s technikou kojení a pro starší děti je možné používat dudlíček. Některé děti usnou jen s plenkou přes obličej, ale zde je nutná velká opatrnost, dítě hlídat, aby se nemohlo zadusit (být s ním v pokoji, používat monitor dechu) a po usnutí plenku ihned sejmout. Jiné děti zase spí velmi dobře na bříšku (zde je také ale potřeba monitor dechu, tato poloha je uváděna jako rizikový faktor pro náhlé úmrtí kojenců).

U malých miminek do 3. měsíce se noční kojení vůbec neřeší a dítěti se nabídne prs tak často, jak požaduje. Po 3. měsíci je možné zkoušet intervaly mezi kojením pomalu natahovat, byť by to bylo každý den o 5 minut později. Děťátku nabídněte dudlíček, pohlazení, tiché slovo útěchy, zachumlání pod peřinku a prso nabídněte o něco později. Stejný postup je u dětí, které do 3. měsíce spaly dobře, ale pak se začaly častěji budit. Těsně okolo 3. měsíce je lépe dítěti kvůli růstovému spurtíku častější kojení umožnit, ale pokud by trvalo déle než týden tak opět zkoušet intervaly natahovat, prso nabízet až jako poslední možnost. Děti, které jsou uvyklé uspávacímu večernímu rituálu většinou reagují docela rychle a nočního uspávání se rychle vzdají (proto je vhodné odbourání uspávání u prsu zavést jako první krok ke klidným nocem). U dětí, které si přidávají více a více nočních kojení (po těch 3,5 měsících věku) je vhodné zařadit „zpátečku“ a neumožnit jim to, snažit se dítě uspat bez kojení a kojení oddálit co nejvíce.

Okolo 6. měsíce nastává další růstový spurt, kdy dítě může noční kojení přidat. Pokud by se nedařilo jejich počet udržet na únosné míře, je možné začít jako prvním příkrmem večerní kaší. Pokud jde o pouhý zvyk uspávání u prsu, tak kašička nepomůže a je potřeba dítěti pomoci, aby se naučilo usínat samo. Ty metody jsou i u starších dětí stále stejné, je možné si vzít na pomoc manžela a jít spát třeba do jiné místnosti. Tatínek prso nemá a tak nezbyde nic jiného, než aby dítě uspal jiným způsobem, nejvhodnější je opravdu metoda gramofónové desky, tzn. stále dokola dítě ukládat, přikrývat, konejšit, nabízet dudlíček. Ale vše v tichosti, přítmí a bez vytahování z postýlky či jiné zábavy. Tato metoda je použitelná u dětí zhruba po 6. měsíci. Dítě po 6. měsíci nepotřebuje v noci jíst, stačí až kojení k ránu (nejdříve po té 4. h ranní), nenabízejte ani čajík či UM – dítě se může budit na čajíček či UM. Na žízeň je vhodné dítěti nabídnout čistou vodu. Není vhodné začít s odbouráváním nočního kojení v době růstových spurtů (těsně okolo 3. a 6. měsíce) a také v období separační úzkosti (začátek okolo 8. měsíce), kdy je dítě na matku velmi vázáno.

Růst zoubků není důvodem k častějšímu kojení, spíše je lépe dítěti namasírovat dásničky či mu je namazat gelíky nebo vodičkami, které bolavé dásničky trochu znecitliví. Nezapomeňte, že zoubky rostou až do 2 let a takto dlouho by musela maminka sloužit jako živý dudlík! Velmi důležité je, aby maminka byla odhodlána dotáhnout své rozhodnutí do konce, protože jakmile podlehne a dítěti prso přeci jen nakonec dá, tak příští noc bude situace ještě horší a dítě se bude mnohem razantněji kojení dožadovat v očekávání, že se přeci jen nakonec dočká. Dítěti určitě neublíží, když společně s mámou prospí celou noc. Odpočinutá a spokojená máma je pro dítě to nejlepší a ani pro prcky není zrovna nejzdravější, když jsou 8x za noc vzhůru.

Části článku byly uveřejněny v internetovém časopise Uzlíček, autor Jiřina Mrázková

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit