Kojení - životní nutnost nebo možnost? Výhody a nevýhody kojení a krmení UM

Kojení - životní nutnost nebo možnost? Výhody a nevýhody kojení a krmení UM

Tento článek je takový úvod k výsledkům výzkumu, který jsem prováděla pro svou bakalářskou práci na téma Psychologie při kojení. Původně jsem neměla v plánu ty informace nějak dále šířit, ale když se počet respondentek dotkl počtu 3000 a hlavně po zjištění, jak obrovsky cenné informace mi maminky svěřily, tak nemohu jejich důvěru, s kterou mi dotazníky vyplnily jen tak zavřít do šuplíku. Chci, aby se informace dostaly ven, budu se je snažit šířit v kruzích veřejných i odborných a budu se snažit je i publikovat nejen na internetu, ale i v tištěné verzi. Na tomto místě chci moc poděkovat všem maminkám, které dotazník vyplnily a podílejí se tak na tom, že tato oblast – to, že i maminky mají své názory – už nezůstane tabuizována.


Tento první článek se bude věnovat subjektivním pocitům, které mi maminky sdělily v jednom z bodů dotazníku, kde měly možnost se volně vyjádřit. A více než 30% respondentek této možnosti využilo a v celé nahotě se vypsaly ze všech pocitů spojených s kojením a podporou okolí v tomto období. Maminky v celé nahotě napsaly to, s čím se už setkávám dlouhou dobu, ale objevovaly se na různých místech jen útržky názorů. Nyní mám v ruce celek, který ukazuje na to, že současná situace v podpoře kojení již potřebuje změnu.


Kojení se stalo fenoménem poslední doby, ale ne vždy jen v pozitivním smyslu slova. Stále častěji se množí negativní reakce na propagaci kojení, cituji několik (podobných příspěvků byly stovky) názorů maminek z dotazníků (většinou kráceno):



S odstupem času se mi jeví otázka kojení či nekojení, že jde z extrému do extrému. Zatímco v době našich maminek se spíše přiklánělo k umělé výživě nyní jen kojení kojení kojení. 100% souhlasím s názorem, že kojení je to nejlepší co může matka dítěti nabídnout, ale bohužel nám kojení vůbec nešlo (odstříkavala sem 4m), a musím říct, že tuto větu sem slychavala od svého okolí neustále, až z toho vzniká pocit, že pokud nekojím, nedávám dítěti to nejlepší a tudíš nejsem moc dobrá matka......hlavně v období po porodu, kdy jsem byla dost citově "mimo" to ve mě vyvolávalo velké pocity úzkosti. Podle mého názoru by se mělo kojení všemožně podporovat, ale je třeba také maminkám zdůraznit, že nejdůležitější pro jejich dítě není kojení, ale aby byla matka v pohodě at už s kojením nebo bez.“



„S odstupem času se mi jeví otázka kojení či nekojení, že jde z extrému do extrému. Zatímco v době našich maminek se spíše přiklánělo k umělé výživě nyní jen kojení kojení kojení. 100% souhlasím s názorem, že kojení je to nejlepší co může matka dítěti nabídnout, ale bohužel nám kojení vůbec nešlo (odstříkavala sem 4m), a musím říct, že tuto větu sem slychavala od svého okolí neustále, až z toho vzniká pocit, že pokud nekojím, nedávám dítěti to nejlepší a tudíš nejsem moc dobrá matka......hlavně v období po porodu, kdy jsem byla dost citově "mimo" to ve mě vyvolávalo velké pocity úzkosti. Podle mého názoru by se mělo kojení všemožně podporovat, ale je třeba také maminkám zdůraznit, že nejdůležitější pro jejich dítě není kojení, ale aby byla matka v pohodě at už s kojením nebo bez .“



„Co se týká kojení ..... matka je celou dobu těhotenství z médií, letáků, informačních kampaní Mléčné ligy a podobných organizací ne informována, ale přesvědčována o NUTNOSTI kojení, v podstatě odchází do porodnice pod tlakem - musím kojit nebo budu špatná matka.“



„Dodnes se cítím velmi flustrovaně , díky přehnané kampani o podpoře kojení . Okolí mě nechápalo , připadala jsem si jako špatná matka a dítě , které není kojeno minimálně půl roku, nemá naději na normální vývoj a dobrou imunitu.“
„Vadí mi současné nucení ke kojení a odsouzení maminek které nekojí z kteréhokoliv důvodu. Myslím, že by se mělo akceptovat jakékoliv rozhodnutí a myslím tím především všechny okolo Laktační ligy.“



„Domnívám se, že vzniká mýtus o kojení ve smyslu toho nejlepšího pro dítě. Jak by asi dopadly děti matek, které kojeny být nemohly a chtěly by?? Já jsem kojit neměla v plánu, nakonec mne od toho úplně odradil přístup v porodnici, kde nic než kojení neuznávali a obraceli se ke mě zády, když jsem nechtěla. Máme dvojčata a myslím, že by to byl beztak problém. Jsou od počátku na umělé výživě a musím říct, že jsou v pořádku a zdravé. Narodily se plánovaným cís.řezem a jejich porodní váha byla 3kg, což na dvojčata je nádhera a jen tak se to nevidí. Pediatrička mne sice přemlouvala, abych to zkusila, ale nechtěla jsem, holkám si myslím, jsem neuškodila a fenomén kojení prostě odsuzuji, doslova se matkám vnucuje.“



„Jsem ráda, že kojení je tak podporováno. Bohužel to má i negativní efekt - mnoho žen - já k nim patřím, jež kojit nemohly nebo se jim to dostatečně dlouho nezdařilo, mají pocit, že nějak zásadně selhaly. Mám pocit, že momentálně mají větší podporu kojící matky, což je samozřejmě v pořádku, ale my, kterým se nedaří/nedařilo, bychom si možná zasloužily trochu více pochopení a povzbuzení.“



„Jsem pravidelnou volající do laktační poradny, čímž za jejich práci velmi děkuji. Jen jistý fanatismus a postoj k nekojícím maminkám mi velmi vadí. Po celou dobu kojení mne provázejí veliké problémy a v podtatě bojuji za každý den abych mohla kojit a jedním z faktorů, které mne stresují je, že laktační liga prohlašuje, že v podstatě každá "normální" žena je schopna kojit a mezi řádky hlásá, že dítě, které není kojené, jako by mělo zaděláno na celoživotní zdravotní problémy a psychické trauma. Cítím tím na sebe obrovský, nepříjemný tlak. Ve chvíli, kdy nastanou s kojením problémy, řeším proč nejsem jedna z normálních kojících žen a podám-li dítěti příkrm, bojím se, že možná i nepřežije.“



„Mléko jsem neměla téměř vůbec, nicméně první dny v porodnici jsem se snažila "rozkojit". Když se však nedařilo, smířila jsem se s umělou stravou. Největším traumatem pro mě byl následný "teror" (silné slovo, ale nenapadá mě lepší) všech sester že kojit prostě MUSÍM, jinak mě domů nepustí, s miminkem, které mi u prsu vždy usnulo (když nic neteklo, není se čemu divit) že musím hooodně třást a budit ho atp. Když jsem nakonec "vybojovala" lahev s umělým mlékem byla jsem já i moje dcera šťastná jak blecha. A přiznávám, že i následně jsem byla zaskočená reakcí svého okolí - otázky typu "ty nekojíš????? jak to???" jsem slýchala hrozně často. Jsem ale přesvědčená, že každá žena má právo si tuto otázku sama rozhodnout.“



„Při současné podpoře kojení a při mé povaze, kdy toužím dělat věci co nejlépe, / první dcera měla také potíže s kojením, ale díky suplementoru jsme vše rozkojili a kojila jsem do 13 měsíců /mi chyběla na odborných stránkách či na straně laktačních poradců trocha pochopení pro stav, kdy to opravdu nejde. Všude se dozvíte, jak se máte za každou cenu snažit, ale nikde Vám neřeknou, že to nemusí vyjít i když se snažíte sebevíc, a že v tom případě nekončí život. Není to jistě motivační, ale je pak pro čtenářky propagace kojení těžké se se situací, kdy to opravdu nejde vyrovnat. Velká propagace kojení je sice efektivní v tom, že nutí i slabší povahy ke snaze, ale opomíjí stav, kdy dělá matka maximum, ale reálně se to nezdaří. „



Tyto názory mluví za vše a mohu potvrdit, že to, jak je kojení v současnosti propagováno je obrovským náporem na psychiku ženy, je to obrovský psychický celospolečenský nátlak, který mnohé ženy neunesou. Všude se mluví o kojení a jeho výhodách, kojení je vychvalováno, kojící žena je vyzdvihována a opravdu to působí dojmem, že jedině kojení dělá dítě i matku plnohodnotnými členy společnosti.



Laktační liga je organizace, před jejíž činností bychom se měli všichni sklonit. Ať se mnou budete souhlasit nebo ne, tak to, co udělala pro podporu kojení v ČR je opravdu obrovský kus práce. Laktační liga je občanské sdružení, nevýdělečná organizace, která nemá žádné zaměstnance, celou její činnost zaštiťuje pár dobrovolníků v čele s několika lékaři (MUDr. Mydlilová, MUDr. Paulová). A těch pár lidí táhne vzdělávání, podporu kojení, propagaci, Baby friendly iniciativu, publikační činnost, pořádání konferencí a řadu dalších činností. Peníze od státu jsou velmi sporadické, na základě občasných grantů. Takže nejsou peníze ani lidí na to, aby se mohlo vše dělat optimálně, aby byla lepší kontrola nad tím, zda např. Baby friendly nemocnice opravdu dodržují 10 kroků k úspěšnému kojení apod. Není to jednoduché, chtělo by to zcelo jinou podporu od státu...



Propagace kojení je opravdu nutná, protože čím více kojených dětí bude, tím větší pozitivní dopad to bude mít na celkový zdravotní stav společnosti, ekonomiku i ekologii. Kojení se dostalo do povědomí veřejnosti a pozitivní vztah společnosti ke kojení se vyvíjel společně s demokracií, na kterou si všichni obyvatelé země zvykali. Od revoluce už uplynulo pomalu 20 let a nálada ve společnosti se už poněkud změnila. Ovšem systém propagace kojení zůstal stále stejný, stále se mluví jen o výhodách kojení, z matek a jejich dětí se stala čísla ve statistikách, vytrácí se osobní přístup, mnohde chybí opravdová podpora, zcela se ze společnosti vytratila tolerance, úcta a respekt k rozhodnutí druhého.


Změnily se i ženy, které touží více po informacích, chtějí mít otevřené dveře k informovanému rozhodnutí. A i ty ženy (a nemusí jít jen o ženy s nižším vzděláním), které třeba nemají zájem o to se dopředu na kojení či mateřství připravit by měly mít stejnou startovní čáru. Nejpozději v porodnici by měly mít ujasněno, jak chtějí své dítě krmit, měly by dostat všechny informace, které jim k tomuto rozhodnutí pomohou. Ano, ony samy by se měly rozhodnout, jak budou své dítě krmit, nemělo by být automaticky předpokládáno, že každá žena, která jde rodit, chce své dítě také kojit. Kojení není povinnost, kojení je možnost.


Mnohé ženy se začínají obracet do protiútoku proti kojení, protože nesnesou ten nátlak, že se kojit musí, že nevidí jinou možnost volby než kojení, aniž by předem nebyly odsouzeny k pohrdavým pohledům. Bohužel i mnohé samotné kojící maminky mají pocit, že jsou něco více. Zkusme si všechny tu situaci uvědomit. Jste kojící žena (nemusíte mít zrovna prso venku, jen tak procházíte okolo) a vidíte na lavičce v parku, jak žena své malé miminko krmí lahví. Co si pomyslíte? Ta je neschopná, proč nekojí! Asi ji to nešlo, hmm, jsem lepší! Chudáček miminko, tak malé a už na umělé výživě! Nebo že by tam měla své odstříkané MM a jen nechce kojit na veřejnosti? Chudák maminka, určitě se snažila, ale asi se ji kojení nevedlo. Kolik z Vás si nepomyslí vůbec nic, prostě se jen neutrálně podívá na malé miminko, usměje se na ten krásný uzlíček a vůbec nic si nepomyslí o způsobu, jakým je dítě krmeno. Věřím, že téměř žádná žena to v dnešním společenském nátlaku nezvládne. A myslím si, že to je opravdu špatně.


Téměř každá matka je na pranýři před zvědavými dotazy jak své dítě krmí. Ještě kojíš? Už ne? A proč? Já ještě kojím (to jsem lepší než ty!)! Ty ještě kojíš? Vždyť už měl rok, ne? To ho budeš kojit až do školky?


Vše se točí kolem kojení a jeho podpory, ale nějak se vytrácí fakt, že účastníky kojení jsou dvě živé bytosti – žena a její dítě. A protože žena je ten, kdo rozhoduje o tom, zda bude dítě kojit, tak by měl být plně respektován její (jakýkoliv) názor na způsob krmení svého dítěte. Protože žena, která kojit nechce nebo ji není příjemné, že ji někdo nutí, tak do kojení nedá svůj mateřský cit a kojení stejně nebude úspěšné. A vynucená čárka do statistiky porodnice, že dítě odcházelo plně kojené stejně pro společnost velký efekt mít nebude (okolo 90% miminek odchází z porodnic plně kojených, ale plné kojení až do věku 6 měsíců vydrží jen u 20-25% dětí, už ve věku 3 měsíců je plně kojeno jen okolo 40% dětí). Respektovat někoho ovšem neznamená, že ženě milostivě dovolíme, aby o způsobu krmení svého dítěte rozhodla (donesu ji tedy tu flašku s UM), ale že o ni ani nebudeme smýšlet nijak negativně, posměšně či pohrdavě ani tyto své názory nebudeme probírat s dalšími x lidmi.


TOLERANCE a RESPEKT se skutečně ze společnosti vytrácejí, společnost se více kastuje. Ale zrovna ve způsobu krmení bychom neměli hledat nic, co by mělo ženu uvrhat na okraj společnosti, pokud nekrmí dítě způsobem, který je právě in. Všechny matky by měly chodit se vztyčenou hlavou, měly by být pyšné na své dítě, sebevědomé a neměly by se stydět za to, jakým způsobem své dítě krmí, neměly by mít strach mluvit o tom, jak své dítě krmí v obavě, jaká bude reakce okolí.


Má představa o tom, jak by například mohla vypadat podpora matek je jednoduchá. Výhody kojení jsou už všeobecně známé a myslím, že už není nutné zachovávat stále stejný model podpory, tzn. mluvit jen o kojení a jeho výhodách. I statistiky už začínají hovořit jasně, počty kojených dětí bohužel nestoupají a myslím si, že to je jednak důsledek toho přílišného společenského tlaku, který u mnoha žen působí kontraproduktivně, ale také důsledkem toho, že kojení je čím dál více podporováno teoreticky, ale opravdová pomoc a správné rady, co udělat, když se věci nedaří chybí. Mnozí pediatři, gynekologové, zdravotní sestry, porodnice (i Baby friendly) a bohužel i někteří laktační poradci nepodávají ženě ty správné rady ušité na míru přímo konkrétnímu kojícímu páru (či trojici), ale buď jsou informace špatné nebo příliš obecné. Chybí také praktické rady, pomoc se správnou technikou kojení. Pokud by se sestry v porodnicích věnovaly jen skutečně těm maminkám, které kojit chtějí (vždyť zdravotnický personál je opravdu přetížen, nemají čas se každé mamince individuálně věnovat, což je taky velký problém) v rozsahu o který má daná maminka zájem (tyto informace by například uvedly v dotazníku, který by dostala každá matka od gynekologa ještě v těhotenství a přinesla by ho vyplněný při nástupu do porodnice), tak by se úroveň laktačního poradenství zvedla. Sestry by neměly pocit zmaru a beznaděje, že nutí ke kojení někoho, kdo o to nemá zájem a maminky, které by o tuto podporu stály, tak by lépe spolupracovaly. A věřím, že kdyby dostávaly maminky ty opravdu správné rady, tak by se nakonec i počet kojených dětí zvýšil. Každá maminka by také měla z porodnice odcházet s informací, na koho se může obrátit v případě potíží s kojením, měla by být lepší informovanost o terénních laktačních poradcích, ale také např. o internetových stránkách, kde se maminky dozví kvalitní informace co dělat v případě nesnází. Tohle je trošku větší problém celkového systému poradenství, který přesahuje rámec tohoto článku, takže ho už ponechám na okraji.


Takže co tedy změnit, aby se nálada ve společnosti trošku začala měnit, aby tlak na ženy, ať už kojící úspešně, částečně úspěšně, neúspěšně nebo ty, které kojit nechtěly (z jakéhokoliv důvodu) nebyl tak neúnosný. Stačilo by jim dát jediné a to MOŽNOST VOLBY. Zcela svobodnou volbu, jakým způsobem budou své dítě krmit, ani by na ně bylo tlačeno. Stačila by jednoduchá stránká, kde by byly popsány výhody i nevýhody všech tří způsobů krmení dítěte a žena by se tak mohla informovaně rozhodnout, co jim společně bude vyhovovat. To, že je mateřské mléko pro dítě skutečně jedinou přirozenou výživou a opravdu má četné výhody a vyšší pravděpodobnost, že se dítěti v budoucnu mohou vyhnout některé zdravotní potíže je ovšem objektivní fakt podloženy výzkumy (ale pozor, je zde pouze vyšší pravděpodobnost, že bude zdravější, to ale neznamená, že děti na UM budou automaticky nemocné, jak je často špatně chápáno). Ale faktem také je, že v naší republice je UM velmi vysoké kvality, hygienické podmínky a kvalita vody jsou na takové úrovni, že je prakticky eliminováno hlavní nebezpečí, které UM skýtá (v rozvojových zemích umírají tisíce a tisíce dětí na průjmy, díky krmení UM, které je připravováno do kontaminované vody v hrozných hygienických podmínkách). Nabídka UM je velká, existují i UM pro děti s různým zažívacími potížemi, pro děti s malou porodní vahou, alergiemi apod.



A jak si tedy představuji možnost informovaného rozhodnutí matky o způsobu krmení? Např. souhrnem podobných informací:



Kojení z prsu



Výhody:


Nevýhody:


Krmení odstříkaným mateřským mlékem v lahvi


Výhody:


Nevýhody:


Krmení dítěte umělou výživou


Výhody:



Nevýhody:



Článek byl uveřejněn na serveru www.rodina.cz , autor Jiřina Mrázková