S internetem k plnému kojení

A posílám příběh o tom, jak to bylo s kojením u nás
Lucka se narodila v červnu 2009. V nemocnici, kterou jsem si vybrala o přisátí do dvou hodin po porodu asi ještě neslyšeli a mě to ani nenapadlo. Přinést mi jí měli asi tři hodiny po porodu, ale nějak na mě zapomněli a tak jsme první pokus o nakojení podnikly až tak osm hodin po porodu. Lucka se ale rozhodla, že bude spát a na nějaké připojení mi kašle z vysoka. Když jsem jí druhý den přemluvila k přiložení zjistily jsme (myslím, že obě), že to nebude tak jednoduché, jak to z počátku vypadalo. Mám prsa velikost G (H) a k tomu poměrně malé bradavky. V kurzu pořádaném nemocnicí jsem se dozvěděla, že sestry nám rády s kojením poradí, tak jsem se tedy zeptala. Bylo mi porazeno vleže bradavku uchopit oběma rukama a narvat dítěti do pusinky. Nic moc jsem tak nenakojila. Holčina vedle mě už v tu dobu nakojila 50 - 60 ml, já jsem byla ráda, když se mi podařilo 5 ml. Navíc nám byla velmi nabízena glukóza pro děti. Neodolala jsem jednou a Lucce místo doporučených 10 ml dala 5. Spala asi 8 hodin. Byla jsem nešťastná, chtěla jsem pryč z nemocnice, a tak jsem se snažila dítě budit každou hodinku a půl a kojit. Glukóze jsem neodolala ještě jednou. Nakonec se ale začalo dařit a Lucka začala malinko přibývat. Domů nás propustili s Lucčinou váhou o nějakých 12% nižší než vahou porodní.
Doma jsem se pustila s pomocí Internetu do opravy kojící techniky. Když už jsem myslela, že mám vyhráno, přišla po týdnu kontrola u dětské doktorky. Doktorka zjistila, že Lucka téměř nepřibrala a pozvala nás na převážení za další týden. Od rodičů jsem dostala váhu a převažovala. Kojila jsem třeba 20 minut, potom s Luckou šup na váhu a znova kojit ještě třeba 20 minut. No, nevím, jestli to bylo správné, ale mně to pomohlo. Rozkojila jsem se a myslela jsem, že mám vyhráno. Polohu se mi podařilo se naučit na boku vleže, i když s dnešníma zkušenostma bych kojila v sedě. Poctivě jsem kojila dle potřeby, a to i v noci. No a tady byl ten kámen úrazu. Kojení nám vždy trvalo dlouho a já prostě nevydržim v noci tak dlouho vzhůru. Někde tam bych hledala příčinu první ragády.
Sice jsem patlala vším možným, ale zánětu prsu a antibiotikům jsem se přesto nevyhnula. Doktor na pohotovosti mi poradil z nemocného prsa vůbec nekojit, jen odstříkávat. To vše během stěhování. Naštěstí jsem dva dny na to šla na kontrolu k dětšké doktorce a ta mi poradila, že kojit, kojit, kojit. Shodou šťastných náhod také píchla uši dcerce a dala mi framykoin, aby se ouška nezanítila. Spíš náhodou jsem framykoin použila i na tu nešťastnou bradavku. Úleva byla téměř okamžitá a bradavka se začala hojit. Framykoin jsem pak použila ještě párkrát vždy, když jsem měla pocit, že se mi dělá prasklinka. Tak se nám podařilo zvládnout bolestivou krizi kojení a myslela jsem, že už zvládneme kojení levou rukou (nebo spíš pravým i levým prsem).
Musím přiznat, že mě bolestivé odlupující kousky kůže a ragáda po roce kojenína mém "oblíbeném" pravém prsu překvapily a rozladily. ATB mastičce jsem se tentokrát chtěla vyhnout, Naštěstí už kojím jen třikrát denně, takže můžu prso nechat "odpočinout". Na bradavku kombinuju canespor, imazol a řepíkovou mast a kvasinky jsou pod kontrolou. Potvory.
Plánuju kojit co nejdéle, jen koncem léta zruším polední kojení.
Nemůžu říct, že si kojení vysloveně užíváme. Beru ho jako součást života i s těmi malými či většími bolístkami a doufám, že nám dlouho zůstane.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit