Kojení je dar

Milé ženy, rozhodla jsem se napsat svůj příběh o kojení, neboť jsem dlouho vnitřně bojovala s tím, že se mi to nepodařilo. V dnešní době je totiž kojení tak upřednostňováno, a proto jsem měla pocit, že jsem jako matka zklamala…jedna kamarádka mi řekla: „kojení je dar a už to prosím tě pořád neřeš“. Doufám, že můj příběh bude přínosný pro ty maminky, které třeba bojují s něčím podobným nebo třeba i pro ty, které jsou ještě v očekávání….
V těhotenství jsem absolvovala kurzy připravující na porod a šestinedělí a také na kojení a cítila jsem, že jsem na vše dobře připravená…… moje první miminko – holčička se mi narodila s porodní váhou 3,6 kg a v porodnici jsme začaly kojit bez větších problémů. Porod byl sice zdlouhavý, ale přirozený. Prvních 8 týdnů bylo vše v pořádku, malá po nakojení spinkala, kojili jsme pravidelně. A pak to najednou přišlo, z ničeho nic, jako blesk z čistého nebe, když plakala a nezabíralo utišování v náručí, nabídla jsem prs a to vždy zabralo a najednou se po přiložení odvrátila a spustila ještě větší pláč, byla jsem z toho v šoku, nevěděla jsem, co se děje, zkoušela jsem to znovu, ale neúspěšně. Nakonec se mi ji podařilo uspat nošením v náručí. Tato situace se začala pravidelně opakovat a já nevěděla, co mám dělat, při každém pokusu o uložení do postýlky spustila pláč. Nevěděla jsem, co se to děje. Nevím, kde se stala ta chyba, ale měla jsem pocit, že už někde dávno předtím a tak jsem začala hledat na internetu a dozvěděla se o tzv. bojkotu kojení. Fajn, rady jako nahřát prsa před kojením a vypít teplý nápoj se moc nedaly praktikovat, malá mi řvala čím dál víc a častěji. I když jsem si dávala velký pozor na to, co jím, začaly nás trápit prdíky a začalo kroucení u kojení, napínání se do luku apod. Veškerý pláč jsem tudíž přisuzovala bolavému bříšku, nevěřila jsem, že by řvala hlady, pořád jsem si logicky říkala, kdyby měla hlad, tak by si přece to prso vzala. Scénář se neustále opakoval, jen se vždy vzbudila, plakala a když jsem jí chtěla nakojit, začal opět horor a tak jsem ji vždy nakonec uspala na rukou. Pak se stalo, že nepila i několik hodin, což už sem řešila s laktační poradkyní, která radila odsávat, aby naběhla laktace a mléko lépe teklo. Dopadlo to tak, že jsem prsa měla nalitá, ale malá mi je stejně nechtěla, jelikož bojkot trval více než pár dnů, trval skoro dva měsíce, a za tu dobu jsem se snažila to řešit jak s dětskou lékařkou, připadala jsem si jako pako, když jsem jí líčila, že mi pořád pláče a že málo a krátce saje, myslela jsem, že je nějak nemocná. Doktorka mě ujistila, že přibírá sice pomalu, ale je to v normě (váha v 6 týdnech 3,9 kg) a že děti se dokáží napít i za 5 min. Ještě teď mi běhá mráz po zádech když si na to vzpomenu – noc co noc jsem vstávala co 2 hodiny a místo abych si první chvíle s miminkem užívala, začala jsem být protivná na všechny okolo sebe včetně miminka, do toho jsem z nervů a z nevyspání, ze špatné životosprávy a neustálého stresu dostala ekzém na prsa a menstruaci, což mělo možná pak také vliv na to, že to nechtěla. Prý neexistuje slabé mléko, ale já myslím, že u tak vyčerpané matky, jakou jsem byla tehdy já, myslím, že existuje. I laktační poradkyně byla svědkem toho, jak se malá odvrací od prsa a říkala, že si nemyslí, že by to byl hlad a tak já hloupá kojila a kojila, a u každého kojení se mi chtělo brečet, malá mi nepila víc než 5 min a neustále řvala. Až jednoho krásného dne jsem pochopila, že to není nic víc než obyčejný hlad, po každém kojení jsem ji začala dokrmovat. Sice s kojením byl asi do týdne konec, protože najednou jí to konečně teklo, ale co…..malá byla konečně klidná a já taky, i když jsem kojení obrečela. Přece nebudu zase trápit ji i sebe, když 2 měsíce hladověla a nikdo z odborníků mi nedokázal poradit a pomoci.
Takže milé ženy, můj názor je, že kojit za každou cenu se nevyplácí. Když si vzpomenu, kolik nervů a sil mě to stálo, jak jsem se snažila odsávat v noci a přes den, jak jsem musela mazat prsa mastičkama po kojení a smývat před kojením, jak mi bylo u toho nepříjemně, jak se malá neustále odvracela od prsu a to co vypila většinou také vyblinkala, jak jsem ji třeba i celý den a noc musela nosit na rukou, aby neplakala, jak jsme se s manželem kvůli tomu hádali, jak nám všichni dávali různé rady, že mám zkusit dát čaj, nebo že má přehozený režim, nebo že mám kojit třeba co hodinu, když to prostě nešlo…..říkám NE !!!! nestálo nám to za to. A nevěřím ani tomu, že kojené dítě je méně nemocné nebo že se kojením předchází alergiím. Sama jsem příkladem, byla jsem kojená do 1 roku a mí rodiče alergici nejsou a já ano, nebo kamarádka první dítě nekojila a bylo zdravé, druhé kojila dlouho a bývalo často nemocné. Takže maminky, nestresujte se informacemi o tom, jak je kojení důležité a když vám to nepůjde, tak to neřešte jako já, je to opravdu zbytečné, teď už to vím a děkuju bohu za to, že žijeme v době, kdy je na výběr tolik umělých kvalitních mlék  ale ve skrytu duše doufám, že kdyby jednou přišlo druhé dítko, tak by to kojení snad už mohlo jít lépe 

Komentáře  

0 #2 Dita 2015-11-27 21:14
Díky za názor. Také si tím procházím a nechci se vzdát. Je to těžké, ale díky za povzbuzení!
Citovat
0 #1 Laura 2013-10-30 13:34
Prožila jsem si úplně to samé s prvním dítětem, myslela jsem, že to vyčerpání nepřežiju a díky tomu jsem se hodně dlouho bála mít druhé dítě. A když přišlo to druhé, všechno je jinak a miminko a kojení je pro nás pro oba už 16 měsíců radostí.
Citovat

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit