Jednou ano, jednou ne.

Napadlo mne , že Vám mohu své příběhy také napsat ....
Tedy příběh první :
Po úspěšném absolvování IVF , po všech možných nesnázích v těhotenství - krvácení v druhém měsíci , těhotenská cukrovka , vysoký tlak , porod za pět minut dvanáct pro hrozící eklamsii císařským řezem se nám narodil vytoužený syn , vážil 4,10kg a měl se k světu .( některé sestřičky to tedy komentovaly : už zase řve ,Bivoj , obří mimino - nebylo to moc příjemné ) K prsu jsem ho dostala až třetí den po porodu , malý se přisál ihned ,tahal a tahal , pak plakal ,v prsech kde nic tu nic .Už už jsem to vzdávala , mléko se začalo tvořit až sedmý den po prvním přisátí , ale to už jsem měla rozkousané bradavky a syn blinkal mléko s krví , stolice měla také hnědou barvu od příměsy krve .O bolesti ani nemluvím , kroutily se mi i palce u nohou .No a po propuštění domů další martyrium - proplakal celý den i noc -měl málo - kojila jsem skoro neustále , prsa se opět nalily a mléka bylo dost .Přikrmovat jsem musela začít už v pátém měsíci , protože ode mne vše strávil a neměl stolici .Nicméně přeze vše špatné jsem kojila do jeho dvou let .Možná bych kojila ještě déle , kdybych nemusela nastoupit po mateřské do práce dřív .Musím říci , že kojení mě bavilo , byla jsem ráda , že mu dávám ze sebe , že je to přirozené a musím říci , že jsem se nestyděla ho nakrmit ve městě na náměstí , na lavičce v parku , prostě měl hlad - tak dostal napít .
Druhý příběh :
Podruhé jsem otěhotněla přirozeně , velká náhoda a velké štěstí , druhý syn přišel na svět opět císařským řezem ...
Personál nemocnice byl báječný , ohleduplný , byla jsem jako v Jiříkově vidění .Klučíka mi sestřičky přinesly hned ukázat k lůžku - to se mi poprvé nestalo - k prsu byl přiložen hned druhý den ráno , když jsem toho byla schopná .A ejhle ! Neuměl se přisát , třetí den po porodu jsem jej měla už i přes noc , ale nenakojila jsem nic , prostě se nepřisával ani za pomoci sestřiček , špulil pusinku a nic .Zkusila jsem tedy kojit přes klobouček , výsledek byl zdařilý - začal sát , prsa se jakžtakž nalily , každé dvě hodiny jsem přikládala k prsu , nakojila jsem 20ml z obou prsů a to jsem pila 3-4 litry tekutin za den .Sestřičky mne povzbuzovaly , paní vedle mne řekla , že už by to dávno vzdala ....Já byla celkem spokojená , že se snažím , že pro to dělám dost , mléko jsem i odstříkávala , sice po kapkách , ale aspoň něco ....Až jsem narazila na jednu setřičku , která mne - nevím proč - sjela za to , že si nechodím pro příkrm a co si jako myslím , že malému bude ta bída stačit a tak všelijak .Měla jse to hodit za hlavu , ale hormony v tomto čase pracují a já se vystresovala a brečela s pomyšlením , jak jsem neschopná , stres způsobil , že mi z bradavek začala při kojení téci krev , rozpraskaly mi , přesto jsem to nevzdala , ale začala jsem si chodit pro příkrmy .Doma z porodnice jsem kojila z obou prsou , ale malý stále " hledal " , plakal , tahal dudlíka ...Byl nespokojený , nakonec jsme skončili na UM , neboť ve třech týdnech měl stále porodní váhu a to jen díky přikrmování .
Musím říci , že závidím , ale zároveň všem maminkám přeju , aby si užívali kojení , opravdu to není samozřejmost ! Co bych za to dala , kojit i druhého syna .

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit