Kupte si flašku a sunar, doporučila mi sestra v porodnici

Náš chlapeček se narodil přesně o měsíc dřív, protože jsem byla prvorodička, ani přes absolvování kurzu jsem nepoznala porodní bolesti. Úpornou bolest v kříži jsem považovala za důsledek nachlazení a na pohotovost jsme se ve čtyři ráno vydali jenom proto, že už jsem bolestí nemohla spát. Jaké bylo naše překvapení, když nám na gynekologii oznámili, že rodím. Ondrášek byl zdravý, měřil 50 cm a vážil 3020 g a narodil se v jilemnické porodnici. Protože ale spěchal, strávil první hodiny života v inkubátoru. Pak už byl se mnou. Přikládala jsem ho k prsu, někdy si ucucnul, jindy usínal, ale moc nepřibíral. Třetí den po porodu mi sestra řekla, ať si koupím sunar, že kojit nebudu, kluk je líný, tak proč se trápit. Naštěstí noční sestra mi půjčila odsávačku a mlíčko jsem dávala stříkačkou. Čtvrtý den nás doslova vykopli domů, už jsme překáželi, ještě měla sestra připomínky, že nás tatínek vyzvedne až odpoledne. Z nemocnice jsme odcházeli s váhou 2660 g a údajně úplně zdraví, rozkojení. Po návratu domů jsme byli hned nahlášeni k obvodní doktorce. Ta se nejdřív podivila, jak je malý žluťoučký a bohužel i dehydrovaný, ještě jsem sice před návštěvou kojila, ale kolik toho vypil, jsem odhadnout nedokázala. Doktorka okamžitě udělala náběry a za dvě hodiny po opuštění její ordinace nám volala, že pro nás posílá rychlou a nařídila převoz do Hradce Králové na JIP. Hodnoty žloutenky byly alarmující. Ondra tedy strávil tři dny na JIP, beze mě, kojit ani mu vozit odstříkané mléko mi nedoporučili. Bohužel ani pro mě nebylo místo, to se našlo až po třech dne, kdy už byl přeložený na dětské oddělení. A začalo martyrium s kojením. Byl slaboučký a nechtěl se přisát, odstříkavala jsem a krmila ze stříkačky, do toho jsem se snažila dokojovat. Trávila jsem u něj třeba dvě hodiny, ale moc nám to nešlo. Sestra mi pomáhala při kojení, ale prostě mu vždy bradavka vyklouzla nebo usnul. Pak mi sestra doporučila klobouček. A bylo vyhráno. Chlapeček se přisál a mlaskání bylo slyšet až do dalšího pokoje. Po měsíci jsem mu klobouček sebrala a kojili jsme vesele dál. Teď je mu 14 měsíců a prsa mu byly před týdnem odebrány definitivně. Kromě toho, že kousal, už mi kojení nebylo příjemné a cítila jsem, že většinu času si jenom dudlá. Ale na sestru z porodnice jsem si vzpomněla mnohokrát, stejně na celkový přístup k rodičkám a kojení vůbec. Ještě, že jsem narazila na sestry v Hradci, jinak bysme asi opravdu byli na sunaru.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit