Příběh o hadičkování, aneb chvála suplementoru

Na kojení jsem byla teoreticky připravena předporodním kurzem, myslím dost kvalitním. Nicméně vše co nastalo během praxe bylo pro mě překvapivé a uvědomila jsem si, že stále platí „teorie je jedna věc, ale teprve život ukáže…“.
Rodila jsem ve fakultní nemocnici, miminko mi k prsu přiložili ihned po porodu. Nicméně na oddělení šestinedělí bylo zrovna tak plno, že sestry neměly čas se individuálně věnovat každé mamince. Tedy otázka je, jestli by to dělaly, kdyby ten čas měly…. Už tady byl počátek našich problémů. Řekli mi, že 24 hodin po porodu nemohu miminko přiložit, protože ublinkává plodovou vodu. Nevím, jestli je to opravdu tak závažný důvod, vždyť čím dříve se začne s kojením, tím lépe, ale budiž. Začala jsem tedy kojit až následující den s tím, že mi sestra ukázala polohu vleže, počkala pár sekund a odešla, už nepřišla. Miminko se snažilo, já také, ale protože mám velká prsa, poloha vleže a navíc z níže položeného prsu byla naprosto nevhodná, jak jsem později zjistila. Nechala jsem si pak ukázat i jiné polohy, ale chyběly mi tam nějaké pomůcky, jako např. slušný polštář (o kojícím samozřejmě nemůže být řeč) – můj polštář byl tzv. propadací, miminko jsem si na něm napolohovala a za chvíli bylo o 20 cm níž…. Taky mi na psychice nepřidalo, že jsem dostala na pokoj dvě mladé dívky, jejichž předčasně narozená miminka bojovala o život na Jipce, tudíž na pokoji jsem já jediná byla s dítětem. Takže když malá zakňourala, přiložila jsem ji k prsu, mimčo přestalo kňourat a mě ani moc nenapadlo sledovat, jestli a jak moc pije, jestli je vše v pořádku. Malá u kojení hned usnula, opakovaně jsem to sestrám říkala, ale žádná z nich mě neupozornila na to, že mimčo se musí nejdříve najíst, což vypadá tak a tak, a pak teprve může usnout, nikoliv že usne po 3 tazích. Ach jo, kdybych tenkrát věděla, co vím teď !!!! Z porodnice jsem odcházela s kloboučky, které mi byly doporučeny kvůli bradavkám, prý se miminku špatně uchopovaly do pusinky a proto netáhne jak má. Měla jsem velké obavy, že to sama nezvládnu, instinktivně jsem cítila, že něco není v pořádku, ale říkala jsem si, hlavně pryč, domů, tam mám potřebné zázemí a budu mít svůj klid, zvládnu to.
Doma jsem se snažila, jak to šlo, výsledek byl ten, že jsem kojila s kloboučky a kojení trvalo běžně hodinu až hodinu a půl. Malá u toho usínala, občas se probudila, pak něco popotáhla. Když usnula, tak v kloboučku zůstalo nevypité mléko. Myslela jsem si, jak dobře kojím, a že to trvá déle ? Vždyť je ještě malinká, slabounká…. Mezitím jsem přečetla všechno na téma kojení, co bylo v mém dosahu, a všude jsem se dozvěděla mimo jiné, že kojení je přirozené, že kojí miliony žen po celém světě a že všechny ženy mají mléka kolik je potřeba….
Jenže, po 2 a půl týdnech od propuštění z porodnice jsem šla do první poradny a tam jsem s hrůzou zjistila, že malá přibrala za celou dobu jen 50 gramů !!! Byl to šok, nebyla jsem schopna racionálně přemýšlet, dostala jsem hrozný strach, že malá zemře, že jí nedávám, co potřebuje, že jsem totálně neschopná apod. No, bylo to ještě v šestinedělí, tak se není co divit, však to znáte J Naše lékařka je zastáncem kojení a vůbec celkově přírodních metod, ale přesto mi doporučila přikrmit Nutrilonem, asi to bylo opravdu dost mizerné, jinak by to neudělala. Navíc mi doporučila, ať zkusím po kojení odstříkat mléko (do té doby jsem to vlastně neměla důvod zkoušet, ani jsem to zpočátku neuměla). No a takto jsem přišla na to, že mám MÁLO MLÉKA. Svým způsobem se mi ulevilo, protože jsem konečně věděla, v čem je problém a mohla ho začít řešit. Ano, tento problém skutečně existuje, i když všechny brožurky, které jsem obdržela na gynekologii a v porodnici tvrdily pravý opak. Jako podpůrný prostředek pro rozjetí laktace jsem vypila hektolitry bylinných čajů, snědla nepočítaně homeopatických kuliček a doplnila to i čínskou medicínou. A samozřejmě jsem odstříkávala a masírovala a odstříkávala…. Avšak výsledek byl stále mizerný. Moje horší já mi napovídalo: „vykašli se na to, když to nejde, tak to nejde….“. Psychicky jsem na tom byla dost špatně, jako poslední možnost jsem se odhodlala najít nějakou laktační poradkyni a poradit se s ní. Naštěstí jsem našla kontakt na Jiřinku Mrázkovou a ta mi poradila, že musím nejdříve odbourat kloboučky – už to mi připadalo naprosto nemožné !!! a poté vyzkoušet suplementor, pomůcku, která slouží mimo jiné pro rozkojení. Suplementor totiž není možné používat současně s kloboučky. Kloboučky se podařilo odbourat kupodivu celkem dobře, i když zpočátku se na mě malá dívala tak nějak překvapeně, jakože jí nabízím něco jiného než obvykle.. ale překonali jsme to. Pak přišel den, kdy jsem poprvé mohla vyzkoušet suplementor, který jsem později přejmenovala na „hadičky“.
Počátky „hadičkování“ byly těžké, neuměla jsem miminku strčit bradavku a současně konec hadičky tak, aby vše mělo správnou polohu, navíc na pravém prsu jsem to zpočátku neuměla vůbec, kdo to viděl, tak kroutil hlavou…. Nicméně jakmile se mi to poprvé pěkně povedlo, malá se přisála a začala pít, tak jsem si poprvé užila ten pocit, že opravdu kojím. V ten moment jsem pochopila, že jsem kloboučky vůbec nemusela mít, protože malá si umí uchopit i tu moji relativně malou bradavku na velkém prsu, jen když jí to teče !!! Bylo to nádherné, za 10 minut byla nakrmená a já jsem v tu chvíli věděla, že hadičky budou můj kojící osud J. Zpočátku jsem mléko neodstříkávala, říkala jsem si, co tam je, to si malá vypije, když ji kojím přes hadičky. Při některé z dalších poraden mi lékařka doporučila přidat 10 ml UM při jednom kojení a já jsem si řekla, že 10 ml bych mohla zkusit nastříkat, že to není tak moc (když jsem zkoušela odstříkávat dříve, podařilo se mi za celý den max .30 ml !!! z obou prsou). Tak jsem to zkoušela a zkoušela a zkoušela…. Nakonec jsem kojila se suplementorem do 6, 5 měsíců a výsledek byl ten, že jsem odstříkla tolik mléka, že to tvořilo kolem 30% toho, co vypila ze suplementorské lahve, plus samozřejmě to, co si sama vytáhla. Vím, že to není ideální, ale pro mě to bylo naprosto úžasné vítězství !!! Nevadilo mi, že suplementor slouží pro rozkojení, tedy asi pro nějaké krátkodobé období, než se laktace naplno rozjede. Mě se očividně naplno nerozjela, i když jsem jej používala od věku 5 týdnů do 6,5 měsíce, den co den. Ale byla jsem v pohodě, protože jsem věděla, že malé dávám maximum, a že více už pro to nemůžu udělat. To mě neskutečně psychicky povzbudilo a já si konečně začala mateřství užívat. Za celou tu dobu jsem nepoužila ani lahev se savičkou, ani dudlík. Bylo to náročné, protože jsme nemohli nikam na delší dobu jet, přece jenom „hadičkování“ vyžaduje určitou přípravu a čas. Ale nelituji toho ! Suplementor, neboli hadičky doporučuji všem podobným případům, jako jsem já. A držím vám maminy palce !!!!









Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit