Bojkot kojení

Moje první dcera byla rozená cucalka a kojila jsem ji do skoro tří let. Velice mne tudíž překvapilo u syna, když v 7 měsíci zcela odmítal kojení a trvalo mu přesně týden, než získal opět chuť. Neměla jsem ani potuchy o bojkotu kojení, pouze lékař v poradně mne uklidňoval, že se to stává a že musím odstříkávat pravidelně v dobu běžného kojení. Odstříkávání bylo pro mne velice bolestivé a dostala jsem ze sebe pouze pár kapek a to pouze z pravého prsu. Vydrželo mi to tři dny a pak jsem rezignovala a nechávala vše osudu. Bylo mi ale velice líto, že by se syn tak brzy odstavil a já přišla o ten nezaměnitelný pocit kojící matky a jejího dítěte. Občas jsem dle uvážení syna přiložila a doufala, že každým dne se přisaje. Syn ale baštil jak zjednaný lžičkou, ale o sání z láhve nechtěl ani slyšet. Sotva jsem se přiblížila s prsy, spustil rykot a kdyby mohl již chodit, utíkal by pryč. Trvalo celý týden, než změnil názor a já 4 dny měla prsa bez odstříkávání, ale také bez bolesti a samozřejmně jsem i ztrácela mléko. Přesně po týdnu, jako kdýž mávne proutkem, synek nalezl zpět svůj apetit a nechtěl se prsa pustit. Problém byl, že už jsem měla málo mléka a kojení mne velice bolelo. Chtěla jsem ale kojit a doufala v matku přírodu, že se opět rozkojím a že se mi mléko bude opět tvořit. Světe div se, lačná ústa synova byla ten nejlepší stymul a touha kojit a moje dobré rozpoložení učinili zázrak a prsa se začala obě pomalu nalévat.Snažila jsem se více pít, věřit v mocnou přírodu a věřit si, že to zvládneme. Myslím, že je to štěstí, že se to povedlo a jsme oba moc šťastní.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit