Bolest při kojení jsem zažila u obou dětí a ráda bych napsala a podpořila maminky že každá bolest jednou skončí a že kojit za to opravdu stojí. Byla to nádhera!!!

První dítě dceru jsem kojila 16m, přestala jsem protože jsem byla těhotná a už nestíhala fyzicky živit dva krky J

Kojení dcery bylo velmi velmi těžké, mám ploché bradavky a formovač jsem začala nosit až po porodu na radu laktačné poradkyně z porodnice.

Chvála formovači!!!! To byla nejlepší investiceJ

Dcera byla drobná, nekokázala se přisát, slábla a já se taky cítila bídně že nedokážu nasytit své dítě. Kojení bylo velmi bolestivé, neměla jsem ragády ale „krátery“ a při kojení jsem bolestí vyla, což člověku moc pozitívní energie nepřidá. Asi i proto jsem po měsíci dostala zánět prsu a bohuže jej neléčila a při horečkách přišla o mléko. Ale nechtěla jsem se dát a z plného dokrmování se mi podařilo dostat na plné kojení MM, trvalo to měsíc. Ubírala jsem v lahvičce Nutrilon a MM se tvořilo čím dál víc. Radost z toho že se mi podařilo rozkojit zcela přebila bolest při kojení – syndrom bělavé bradavky. Chodila jsem zabalená, prsa v tetraplenách na sobě dva svetry (bylo léto) ale teplo pomáhalo, a pila litry kojícího bylinného čaje. A s úderem 3m bolest přestala. Pak to byla nádhera a lahoda !!!!!!

Když jsem čekala syna, připravovala jsem se pečlivěji a „vytahovala „ bradavky v formovačích dříve. Ovšem syn byl lenoch, také měl velmi silnou žloutenku a sát moc neuměl a dost kousal. K tomu se zase připojila bolest bradavek, špatným sáním mi ubýválo mléko, a dostavil se zase zánět prsu. To už jsem vyhledala pomoc a bombardovala p.Jiřinku telefonáty a maily, a na její doporučení zajela na pohotovost a dala si nasadit ATB. Ty vyléčily zánět a nepřišla jsme o mléko. Pak jsem ještě osobně radila p.J. jestli dobře přikládám, zkoušeli jsme různé polohy ale minichlapisko opravdu špatně sálo, takže jsem dostala radu trpělivost a hlavně podporu že už nemohu víc udělat a hlavně můžu přestat kojit – protože jsem udělala vše co jsem mohla. To bylo hodně důležité, člověk své nekojení bere jako velké selhání.

Pokaždé když jsem kojila a zakusovala se do pleny bolestí, jsem si říkala ….ještě den, do konce týdne, vydržím šestinedělí, zkusím do konce 2měsíce……... A pak nádhera – s úderem 2měsíce bolest PŘESTALA, prcek se rozkojil a naučil se bradavku pořádně chytnout a sát a kojila jsme do 15m. Přestala jsem jen z pracovních důvodů a taky mi vyrostlo trochu přerostlé chlapiskoJ

Takže kojení je nádhera, byly to moje nejkrásnější chvíle s prcky a tu bolest si zpětně ani neuvědomuji.

Stojí za to bojovat, ale jestliže tu bolest vzdáte není nic špatného. Dítě víc potřebuje spokojenou maminku než MM, a kdo tu neskutečnou bolest nezažil nemá právo soudit. Já přestávala kojit každý den……….