Byl to boj, ale stál za to!

V květnu 2006 se nám narodila Kristýnka s porodní váhou 3100g. Porod byl normální a zdálo se, že normálně se rozběhne i laktace. Měla jsem nalitá prsa, ostříkávala ještě i pár dní doma. Kojila jsem z jednoho prsu asi po 3 hodinách a Kristýnka celkem přibírala. Ale při první návštěvě doktorky mi sestřička řekla, že musím kojit z obou prsou při jednom kojení. Já jsem sice absolvovala předporodní kurz, kde nám bylo řečeno něco jiného, ale sestřičku jsem poslechla. A to byl asi začátek zkázy. Dala jsem Kristýnce z jednoho prsu a za 3 minuty ji dala k druhému, aby si lokla i tam. Při další návštěvě doktorky se zjistilo, že přestala přibírat, dokonce zhubla. Doktorka poručila Nutrilon. Nakojit a pak dát UM. A že se to srovná, že budu zase kojit. To bylo vše, co mi k tomu řekla. Ani slovo o tom, jak bych mohla laktaci a přibírání podpořit. Takže jsem kojila a občas přidala Nutrilon stříkačkou. Někdy víc, někdy míň, podle toho, jak se mi zdála neklidná. Začala jsem hodně pít, pít kojící čaje, meltu, brát léky na podporu laktace, odstříkávat ruční odsávačkou, budit ji a kojit v noci, odstříkávat v noci po 3 hodinách. Byla tu laktační poradkyně (měla jsem jednu plochou bradavku a Kristýnka se tam hůř chytala), udělala jsem všechno, co jsem se doslechla, abych kojila. Bohužel, neměli jsme internet a neznala jsem stránky www.kojeni.net. Půjčovala jsem si váhu, nakonec jsme koupili digitální. Vážila jsem kojení a dala dokrm podle toho, co vypila. Byla jsem nešťastná, že nejsem schopná nakrmit své dítě. Když jsem dávala dokrmu míň, abych ji donutila víc tahat a nepřibrala, jak si doktorka představovala, vyhrožovala mi, že mi umře, když jí ten Nutrilon nedám. V 10 měsících jí zjistili alergii na BKM, protože pořád zvracela. Kojení už bylo tak málo, že jsem toho nechala a přešla na speciální Nutrilon. V 11 měsících jsem otěhotněla a jedinou mou starostí bylo, jak to udělat, abych mohla konečně plně kojit. Porod Adélky byl opět normální s váhou 3130g. Začátek byl stejný, přibírala málo, ale přibírala. Jen doktorka čekala, že bude opět problém. První 2 měsíce byl boj. Jednak adaptace na péči o 2 malé děti, ale hlavně jsem měla stále málo mléka – přibírání bylo dost hraniční kolem 100g týdně. Dělala jsem opět všechno – kojení po 2-3 hodinách, pití všeho možného, snaha odpočívat, odstříkávání, hledání pomoci na těchto stránkách. Trošku mě uklidňovalo, že jsem si ji mohla doma vážit a věděla, co asi můžu očekávat u doktorky. A stal se zázrak – po těch 2 měsících se laktace upravila natolik, že Adélka začala přibírat až kilo měsíčně. Byla jsem pyšná na svého cvalíčka, na sebe, že toto miminko už nemusí dostávat umělé mléko (myslím si, že Kristýnka má alergii z toho brzkého podání Nutrilonu), že jsem schopná ho uživit sama. A taky, že jsem doktorce dokázala, že to půjde. I za cenu, že stále ještě kojíme dvakrát za noc, si kojení moc vážím a vychutnávám si ho. A doufám, že u příštího miminka se to nakonec taky podaří.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit