Matyáškův kojící dudlík

Našeho Matyáška mi nepřiložili ihned po porodu vůbec k prsu. Hned ho odnesli do inkubátoru. Vůbec jsem ale neměla strach, že když mi ho nepřiloží, tak že už se nepřisaje. V předporodním kurzu nám říkali, že miminko možná bude plné plodové vody a nebude vůbec chtít pít. Hlavně se prý nemáme obávat, že už kojení nepůjde. Tak to bylo i u nás. Malý byl přiložen k prsu až po 24 hodinách, kdy z něj odešla první smolka a všechna plodová voda. Měli jsme počáteční
problémy s kojením . Nemohl chytnout moji bradavku. Mám je hodně malé. Snažili jsme se mu do pusinky všelijakýma způsoby vložit bradavku, aby ji chytl. Ale nic. Zkoušeli jsme i klasické kloboučky. Matyášek si s nimi ale jen hrál. Vůbec se z nich nenapil, jen je ocumlal. Sestřičku z novorozeneckého ale potom ještě něco napadlo. Ihned utíkala a donesla klasický dudel k flašce. Já měla obavy už i
z toho, jak jen to budu držet u prsu a jestli Matyášek zvládne tahat. A světe div se, šlo to. Malý začal konečně sát. Měli jsme obrovskou radost.Dudel přiložím k bradavce, držím prsty a malý začne krásně tahat.
Vůbec jsem se ale od samého začátku nestresovala a nebála. Měla jsem opravdu pořád úsměv na rtech a byla jsem plná
optimismu, že to prostě nějak půjde. Říkala jsem si, že to nějak půjde, a když náhodou ne, tak tu máme, i když bohužel umělou stravu. A tak jsme se pořádně rozkojili až 4 den po porodu. Proto jsme i zůstali v porodnici o den déle, aby viděli, že když půjdeme domů, tak budeme vše zvládat. Matyáška jsem před každým kojením a po kojení nosila vážit, aby jsme zjistili, kolik vypije. Brala jsem to v klidu, ničeho jsem se nebála a dnes mám mléka, že bych mohla
rozdávat. Matyášek je spokojený, krásně nám přibírá a chutná mu. Je to moc hodné miminko a velký a statečný bojovník. Přes dudlík plně kojíme dodnes, protože se Matyáškovi i přes veškerou snahu nedaří chytit bradavka. Vše zvládáme i jeho nemoc. Matyáškovi musíme podávat léky, protože mu špatně funguje hormon v nadledvinkách. Užili jsme si svoje, když jsem s ním ležela v nemocnici. Ale pořád si s manželem
říkáme, že jeho nemoc není žádná překážka, že jsou na světě daleko horší nemoci. Matyáška nadevše milujeme a jsme moc šťastní, že ho máme. Je to naše sluníčko. Hodně mi i pomohl předporodní kurz a ochotná paní lektorka - porodní asistentka + laktační sestra .Můžu kdykoliv zavolat ve dne i v noci. Poradí a klidně i přijedou za námi. Je to obrovská jistota, když odcházíte z porodnice. Víte, že máte komu zavolat pro případnou pomoct. I když už teď vše zvládáme
na jedničku, tak naší asistentce paní Podhorné posíláme fotečky a jsme s ní stále v kontaktu. Proto se ničeho nebojím a mateřství si od porodu maximálně užívám.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit