Nechala jsem kojení na synovi

Mateřské mléko je pro mne tou nejsamozřejmější potravou pro miminko a nikdy mě ani nenapadlo, že bych měla svého syna po narození krmit něčím jiným a že bych s kojením mohla mít nějaké problémy. Velkým příkladem mi byla má sestra, která svého prvního synka kojila až do 2 let. Ne vždy se nám však plní to, co si vysníme.



V únoru letošního roku se mi narodil syn Ondra. Jeho narození ale provázelo mnoho problémů. Už před porodem jsem musela 6 týdnů ležet v nemocnici na kapačkách a i přes veškerou snahu lékařů se malý narodil o 5 týdnů dříve císařským řezem (porodní váha 2 100 g). Byla jsem ale rozhodnutá, že kojit budu, abych mu dala vše, co bude potřebovat. I když jsem císařský řez prodělala v místním znecitlivění a malý byl po porodu relativně v pořádku (sám dýchal a přinesli mi ho na sál ukázat), malého mi nepřiložili. Byla jsem ze všeho hodně vyděšená, tak jsem to ani nevyžadovala. Ondrášek byl na úplně jiném oddělení než já, takže mi ho přinesli až druhý den ráno téměř po deseti hodinách po porodu. Malý o kojení vůbec neměl zájem, taky pro to, že dostával glukózu. Nebyla jsem na kojení vůbec připravená (postě jsem to před porodem nestihla), a tak jsem nevěděla, jak odstříkávat. Sestry byli na informace taky skoupé, pouze mi doporučily formovače bradavek. Když jsem projevila zájem o odsávačku, tvářily se strašně zaměstnaně, ale já se nevzdávala a zkoušela odstříkávat ručně, což moc nešlo. Nakonec se mi podařilo přemluvit jednu sestru, aby mi zapůjčila odsávačku, já začala odsávat a mlíčko se začalo krásně tvořit :-). Malý však dostal silnou žloutenku, hodně spinkal, sestry ho na kojení nechtěly budit, takže ho nechaly klidně spát i 6 hodin. Já chodila často na odsávačku, mléka jsem měla dost a malého jsme stejně museli dokrmovat. Ondrášek však byl moc a moc statečný a přisál se už 3. den. Sestry mi ho samy přikládaly v různých možných i nemožných polohách a někdy mě "mordovaly" třeba i hodinu až jsem měla bradavky celé rozbolavěné (hodně mi pomohl bepanthen). Sama jsem si ho zkusila přiložit až po týdnu, když už nemusel být v inkubátoru. Každá sestra mi přikládání malého ukazovala trochu jinak, takže jsem v tom měla pěkný zmatek a bradavky jsem si rozbolavěla ještě víc. Domů jsme šli po třech týdnech s váhou 2 370 g. Doma mi dětský lékař nařídil budit malého přes den každé 2 hodiny a v noci co 3 hodiny. Ondrášek začal krásně prospívat, ve dvou měsících měl 3 850 g, ve třech 5 340 g a ve čtyřech 6 100 g. Dokonce předehnal i děti, které se narodily ve stejný den s normální porodní váhou. Já jsem si doma prostudovala všemožné rady, jak kojit (nejvíc mi pomohly Vaše stránky) a i bolavé bradavky jsem si vyléčila, i když to trvalo docela dlouho a musela jsem se potýkat i se zánětem, který se mi neustále vracel a musela jsem ho nakonec léčit antibiotiky. Nechala jsem kojení úplně na Ondřáškovi, snažila jsem se mu porozumět a co nejvíce mu vyhovět. A ono to zabralo ze všeho nejvíc. Je to v přírodě opravdu dokonale zařízeno, a ti malý tvorečkové si dokážou vzít to, co potřebují.



Dneska je Ondrášek pěkný chlapák a už se mi ani nechce věřit, že byl tak maličký. Teď mne sice trochu zlobí, začal bojkotovat kojení, ale doufám, že i tohle zvládneme. Na kojení chce mít absolutní klid, a i tak pije někdy jenom 5 minut a pak se začne odtahovat a křičet. Má ale dostatek počůraných plenek a za týden přibírá 160 g, tak si říkám, že to bude v pořádku a že si vezme, co potřebuje. Zase se snažím mu vyhovět a doufám, že ho to "zlobení" brzo přejde.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit