Kojení už není bolení

Napsáním svého příběhu o kojení chci poděkovat své dcerce, svému manželovi, Jiřince a všem maminkám z www.kojeni.net.
Dcerka přišla na svět 2 dny po termínu akutní sekcí, popisovat to nebudu z ohledem na budoucí maminky. Manžel, dobře informovaný o kojení, se dožadoval o přiložení dcerky k prsu co nejdříve, bylo mu řečeno času dost. Já jsem byla po epidurálu, ale psychicky úplně na dně, místo radosti jsem prožila šílený strach, že moje dcerka nepřežije nebo bude postižená. Jsem totiž „zdravotník“. První přiložení k prsu bylo asi po x hodinách a první věta sestry: „Vy máte velká prsa, držte prs od nosu dítěte, ať ho neudusíte“. Sestry mi malou nosily a sami ji přikládaly k prsu, já jsem jen bezradně koukala a nemohla se hnout, kojila jsem ji v leže na boku. Třetí den jsem dostala mléko, prsa se mi nalívaly jako konve. Malou jsem se snažila přikládat k prsu, ale nedařilo se mi to, řvala jako tur, tak sestra vždy přiběhla a nějak se jí to podařilo. Jedna dokonce říkala něco o fotbalové poloze, ale nějak to nešlo uskutečnit. Tak jsem kojila v tureckém sedu! To se celkem dařilo, ale já se pak nemohla ani hnout bolestí. Nakonec jsem dostala kloboučky, hurá...Šestý den jsem šla domů a malá měla více než porodní váhu.
Doma je doma. Řádně jsem uklidila, reorganizovala byt a prsa byly fuč. Kamarádka mi poradila, že si mám jít okamžitě lehnout a hodně pít. Mezitím manžel na internetu našel stránky Jiřinky. Kloboučky jsem tedy přestala používat. Bradavky mi do krve rozpraskaly, kojení mě nesnesitelně bolelo, takže jsem se vrátila ke kloboučkům. Kojení mě už bolelo i s kloboučkama, bradavky krvácely, dcerka mi připadala jako piraňa. Říkala jsem si jak jsem neschopná a že nikdy nebudu mít druhé dítě, abych ho nemusela kojit.
Po 14 dnech jsem dostala zimnici, bolely mě všechny klouby, osypala jsem se tak, že se mi pupence slily v něco příšerného. Diagnóza kožní lékařky zněla alergie a když kojím, tak mi nic nepředepíše. Můj stav se zhoršoval, nakonec mi pediatr poradil Fenistil 24, na kožní jsem jezdila každý týden, nejspíš jsem měla akutní kopřivku a alergii potravinovou kombinovanou se sluneční. Nesměla jsem se namáčet ve vodě, chodit na slunce, skoro nic jíst. Moc radostí mi nezbylo a k tomu to kojení. Konečně vzteky bez sebe jsem napsala Jiřince, že je kojení něco nesnesitelného. Manžel koupil UM a já začala studovat správnou techniku kojení, zjistila, že mám ploché bradavky. Mezitím mi odepsaly maminky a já dojetím brečela, moc mě všechny povzbudily a nakonec i Jiřinka. Kojení mě bolelo 2 měsíce kloboučky nekloboučky, nakonec jsem si koupila menší dle rady jedné z maminek a bylo trochu lepší. Nakonec jsem je odbourala, když byly malé 2 měsíce, ale byla to dlouhá cesta. Strašně jsem se bála bolesti, ale vadilo mi, že nemůžu kojit kdekoliv, z těch kloboučku mléko vytékalo bokem.
Nejdříve jsem měla za cíl, kojit 3 měsíce a teď nám bude rok. Kojení si užíváme, nechápu jak jsem to mohla nenávidět. Jsem už poučenější, rozdávám rady, ale jsem tolerantní k těm maminkám co nekojí, stačilo málo a byla jsem jednou z nich.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit