Já budu kojit! Nebo ne?

Chlapeček se mi narodil vyvolaným porodem ve 39+3 tt. K prsu mi ho hned přiložili. V porodnici mi řekli, že když čtvrtý den po porodu přibere, tak půjdeme domů. A já chtěla, moc se snažila (říkali přikládat co 3 hodiny a já přikládala co 1,5 hodiny) a tak jsme šli.
Kojení mi připadalo samozřejmé asi do šestého dne po porodu. Jenže pak se mi začalo tvořít tolik mléka, že jsem byla naprosto zoufalá co s ním (určitě si někdo řekne - ta má štěstí, ale když se 10 x denně převlékáte a spotřebujete krabičku prsních vložek za den....). Tak tvrdá prsa bych nepřála nikomu. Můj manžel (děkuji mu tímto za to) i přes mé protesty, že je to drahé, šel a koupil elektrickou odsávačku. Super věc, moc mi pomohla, i psychicky. Tak snadné řešení, ale než já hloupá na něj přistoupila! Bála jsem se, že to bude bolet,že mi to nepůjde... První problém vyřešen.
Jenže můj chlapeček měl pevný stisk (podle laktační poradkyně, která u nás byla - syndrom bělavé bradavky) a já u každého kojení brečela, později přímo řvala bolestí. Nechtěla jsem kojit! A byla jsem rozhodnutá, že už nebudu! A tak manžel moje odstříkané mléko dával asi 4x po sobě z láhve (omlouvám se tím Jiřince, vím, že nesouhlasí, ale jinak to nešlo). To bylo miminko překvapené nebo přesněji vzteky bez sebe, že to neteče samo, ale musí se snažit. Já se mezitím dala dohromady, naučila jsem se tlačit na bradičku při silném stisku, aby povolil. Na první měsíc kojení opravdu nevzpomínám ráda.
Když už začalo být lépe, tak jsem dostala zánět do prsu. Teplota 39,7, bolest. Já nechtěla k doktorovi - takže - tvaroh, mražená zelenina, nahřívání...trvalo to 3 dny. Od té doby mám v tom prsu méně mléka.
Mému chlapečkovi jsou 4 měsíce a kousek a já výlučně kojím.
A i přes ty strašné začátky PŘÍŠTĚ JDU DO TOHO ZNOVU!

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit