Vyhráli jsme boj o život i o kojení

Chtěla bych se o svůj příběh ohledně kojení podělit s jinýma maminkama.Honzík se narodil v 33.týdnu, 51 hodin po odtoku plodové vody, kdy jsem byla na kapačkách a dostávala kortikoidy, aby se vyvinuly plíce.Syna jsem po porodu viděla jen krátce v zavinovačce, když jsem se za ním šla podívat 5 h po porodu, tak mě k němu nepustili, že si musím počkat na doktorku, v tu chvíli mi došlo, že je něco špatně, za hodinu na to jsem ho viděla na ventilátoru s těžkou sepsí(hodnoty měl 19 000-35 000,norma je 10), 12 hod po porodu byl převezen v kritickém stavu do ČB, vnitřně jsem se s ním loučila, byly to těžké chvíle, nikdo nevěřil, že to zvládne.Saturaci měl 35%. Pak mu v ČB diagnostikovali prenatální fetální cirkulaci, plíce měl jako ve 30.týdnu, antibiotika nezabírala, až pak výměna krve se začal jeho zdravotní stav stabilizovat, byl na ventilátoru s oxidem dusným na rozšíření plicních sklípků.4.den po porodu jsem jela za ním, byl samá hadička,ventilátor, ale žil. Poprvé jsme klokanili 9 dní po porodu.Mlíko se mi ne a ne spustit, chodila jsem do horké sprchy, nahřívala prsa, odsávala el.odsávačkou zapůjčenou v nemocnici min1 hod výsledek 5ml, byla jsem zoufalá, vzeklá, že nemám pro něj mlíčko, prsa odřené stroupky na nich jak struhadla a pak se to zlomilo, několik dní takto drastického a bolestivého odsávání se vyplatilo.Poprvé jsme syna přikládali k prsu , když mu byly 3 týdny a to ještě s kyslíkovou maskou, 3 dny nic nevypil..tedy jednou 4ml, dokrmován byl sondičkou. Z nemocnice jsme šli po měsíci s váhou 2240g(porodní byla 1950),doma se pak rozpil, bohužel jen z jednoho prsu, teď mu je půl roku a váží 6,20kg. V té době mi hodně psychicky pomohl personál v ČB, nikdo nepochyboval, že se nerozkojím,že moje miminko to zvládne a tím mě podpořili ale i jiné maminky, které měly svá nedonošeňátka ještě dříve narozená i skoro 4 měsíce před termínem a mlíčko měly a odstříkávaly 3 měsíce, než přiložily miminko k prsu. Je to hodně o přístupu personálu v nemocnicích, zda bude maminka kojit či ne, psychika je mocná.
Jsem spíše optimista a za půl roku jsem si vybavila spíš ty lepší věci, až pak jsem se rozpoměla, jaký to byl boj s kojením, ačkoliv já to brala jako výhru:o)v nemocnici jsem měla náběh na zánět prsa 39 teplota, zimnice v teplákovce pod peřinou, doporučili mi odstříkat v horké sprše, pak tvaroh a brufen, za 12 hod to odeznělo na tu dobu si sestřičky vzaly k sobě, abych měla klid, bylo to tím, že malinkej se přicucával často, ale téměř nic nevypil, den co nás propustili jsme jeli odpoledne na pohotovost, malinkej vdechnul mlíčko a dusil se lapal po dechu, měl relux a trpěl na mikrorespiraci, což se zvládlo pomocí Nutritonu(zahušťovalo to MM),kojila jsem i 45 min, chytil bradavku pak mu vyklouzla a tak několikrát.Prvního syna jsem kojila 16 měsíců, tady jsem ráda za každý den:o).Do třetího měsíce jsem měla deprese, bylo podezření na poškození mozku, ale když se na mě Honzík poprvé usmál, tak jsem věděla, že to nebude tak zlé.Zátím to vypadá, že je vše na dobré cestě.Slova chváli se krásně poslouchají, ale opravdu bych chtěla , aby to ostatní maminky motivovalo, jako mě motivovaly daleko smutnější příběhy, nejvíc příběh jedné maminky, která šla za svým miminkem dlouhou cestu vyšetření umělých oplodnění, pak rodila císařským řezem na konci 24.týdne, kdy jedno z miminek umřelo, druhé mělo krvácení do mozku, laktaci si udržela celé 3 měsíce, přes týden se pak učila miminko kojit, nešlo mu to, ale nevzdala to, neřešila, že může být postižený, byla ráda, že ho má a to vás pak tak nabíjí, že spoustu věcí přehodnotíte a říkáte si, že to musíte také zvládnout,že i případně postižené dítě vás potřebuje a že je to hlavně Vaše dítě. ČB si chválí hodně maminek, je tu osobní přístup, MUDr. Smrčka mi vysvětlil přímo u inkubátoru na co je ktrerá hadička a pak na sesterně pomocí skript vysvětlil co se vlastně stalo a co to může znamenat
P.S. Těch 51 hod mě udržovali, aby zabraly kortikoidy, dětská doktorka se divila, že se to nedělá po odtoku vody, kvůli infekcím.Tenkrát jsem měla vzek na sebe i na všechny kolem sebe, ale když se kouknu na Honzíka, tak už se tomu všemu jen usmívám, konec dobrý všechno dobré.
Všem maminkám přeji, aby se jim kojení dařilo a užívaly si ho.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit