I nám se to nakonec podařilo

Na konci srpna se nám předčasně narodila dcera (narozena 35+1tt). Porodní váhu měla přesto krásnou - 2700g a měřila 47 cm. Jako těhotná jsem byla zvyklá studovat, co mne a miminko uvnitř bříška čeká v následujích týdnech. Bohužel jsem nebyla připravena na to, že mi o měsíc dříve odteče plodová voda, takže jsem porod měla přečtený jen jednou, a co s miminkem v šestinedělí, jak s kojením apod. jsem vůbec netušila (poslední lekce předporodního kurzu týkající se šestinedělí a kojení proběhla, když naše holčička měla 1 den ). Jediné, co jsem věděla, bylo, že chci kojit, pro dítě je to to nejlepší a ruku na srdce, nedokázala jsem si představit, jak vyvařuji ty flašky, ono vytáhnout prso je opravdu o moc jednodušší.
Malou mi po porodu dali na chvilinku na břicho a okamžitě odnášeli na zahřívání (přece jen byla klasifikována jako lehce nedonošený novorozenec). K prsu mi ji sestra z novorozeneckého přišla na pokoj přiložit po 4 hodinách. Malá spokojeně spala a moje prso ji absolutně nezajímalo.
Nechali mě přes noc odpočinout po porodu (malá se narodila v 15:22, na pokoj šestinedělí mne zavezli kolem 17:45). Stejně jsem se moc nevyspala, druhá maminka tam měla na noc svoje miminko a já se pořád budila, když mimi vydalo jakýkoliv zvuk (asi jsem už byla nastavená na své mimi, až mi ho přivezou). O půl šesté ráno mi sestra přinesla zabalené miminko, dala mi ho k prsu, drapla moji bradavku (au au) a dala ji malé do pusinky. Malá trošku posála a spinkala dál. Bylo mi řečeno, že mám zkoušet dále, a že přijde sestra, která mě poučí, co s miminkem. A se slovy, že mám tu bradavku dobrou, že neví, co se jim včera nezdálo, odešla. Neřekla jsem, že den předtím mi ji zkoušeli přikládat k druhému prsu. Ale už během těhotenství se mi zdálo divné, že nemám erektivní bradavky, jak píšou v chytrých knihách. Sestra přišla za dvě hodiny (to už mě přestalo bavit malou pořád přikládat - ona moje prso stejně měla na háku - po hodině jsem ji dala do postýlky). A v tu chvíli začal náš boj s kojením. Malá pořád spala a nechtěla se mi na kojení budit, ať jsem dělala, co jsem chtěla. Bylo mi řečeno, že předčasně narozené děti jsou spavé. A když už řvala, přišla sestra, ptala jsem se jí, jestli jí mám ještě dávat glukózku, když ublinkla, tak mi řekla, že ne a prý proč ji nosím. Když jsem řekla, že křičí, tak řekla, že ji mám nechat vykřičet, že mně by se taky nelíbilo, kdybych 24 hodin nemohla mluvit. A za chvíli přišla a strčila jí dudlík (to jí byly dva dny). Po dvou dnech trápení a hubnutí se malá konečně pořádně přisála (v tu chvíli se mi asi začala zavinovat děloha, protože na mě přišly zase kontrakce - ony nepříjemné menstruační). Bohužel u malé zjistili žloutenku. Nic strašného, ale protože byla nedonošená, muselo se to u ní řešit jako by to byla těžší forma (tak nějak mi to vysvětlila paní doktorka). Takže mi ji na noc vzali pod světlo a ráno se mimi zase nebylo schopno přisát (dokrmovali ji na novorozeneckém, což je samozřejmě v pořádku, ale asi flaškou, což by se nemělo. Ovšem neviděla jsem, tak se můžu jen domýšlet). Další den (každý den miminku brali krev, malá byla teda pěkně rozpíchaná) mi začali mimi nosit co tři hodiny (tři hodiny na světle, tři hodiny u mně). A malá pořád hubla. Čtvrtý den se mi nalila prsa (to byla bolest), půjčila jsem si od sester odsávačku (hnusná babynova), odsála 40 ml (víc mi to opravdu s tou odsávačkou nešlo) a mlíko hrdě odnesla na novorozenecké, aby sestry mohly malou přikrmit mým mlékem. Sestra se jen podívala na skleničku, ve které jsem nesla své mlíko a podotkla, že asi moc mlíka nemám. Když mi ráno malou přinesli, vůbec se nedokázala přisát. Mojí psychice nepřidávalo, že vedle mne byla maminka, jejíž holčička krásně papala a nádherně přibývala na váze. Od jiných maminek jsem se dozvěděla o kloboučcích, tak jsem si pro jeden zašla na sesternu. Byl teda docela strašný, sestra sama mi poradila, ať si koupím kloboučky od Medely, že ty jsou perfektní. Zatím jsem zkoušela kojit přes latexové kloboučky, malá se někdy chytla a někdy ne. Mezitím mi z pokoje odešla maminka a přišla další a samozřemě taky neměla žádné problémy s kojením. Občas mi sestry přinesly moje ječící mimi, které jsem nesměla rozbalit, protože si potřebovaly převážit, kolik snědla. Ječící miminko se samozřejmě vůbec nechytlo, bradavku, resp. klobouček pořád pouštělo a ječelo dál. Nebo mi přinesly najezené miminko, což mi neřekly, já se marně snažila přikládat, a teprve, když si řádně odblinkla, mi došlo, že asi bude najezená. Konečně mi můj muž přinesl kloboučky od Medely instruován, ať koupí velikost S i L, ať si je vyzkouším obě. Vzhledem k mini pusince našeho drobečka, jsme používaly vel. S. Malou mi konečně nechali přes noc, s tím, že když mi přibere, tak nás budou moci pozítří pustit domů (po osvětlování kvůli žloutence se může propouštět až napozítří). Při prvním použití kloboučku od Medely malá vypila 40ml, což odpovídalo stáří miminka. Byla jsem strašně šťastná. Ovšem každé další kojení už bylo jen 20 ml. Malou jsem poctivě v noci budila, což šlo jen tím, že jsem ji totálně svlékla a přebalila. Ráno při vizitě měla malá 10 gramů navíc. Sice nic moc, ale aspoň něco. Ovšem postoj sestry, která doktorce řekla, že je to stejné jako den předtím, mě pěkně dopálil. Začala jsem se bránit, že malá přibrala, na což sestra řekla - vždyť je to jen jedno deko. Ovšem paní doktorce by deko stačilo, ale malá byla zase nějaká žlutá, takže zase brali krev a zase mi ji vzali pod světlo. A zase začal koloběh tři hodiny u mě, tři hodiny pod světlem. Tohle jsem v nemocnici pěkně obrečela (ne, že by to byl první brekot, už když mi ji vzali pod světlo poprvé, tak jsem ronila slzy), vím samozřejmě, že to bylo pro mimi nejlepší, ale už jsem byla nastavená, že půjdeme domů. Další maminka odešla z porodnice a přišla další, tentokrát taky s předčasně narozeným mimi. Malou mi konečně nechali a přes noc jsem zase poctivě kojila. Ráno jsem si ji dala na váhu a malá měla jen 2,46 kg. To už jsem pomalu nabírala, protože mi bylo jasné, že nás nepustí, a že asi malá dostane flašku. Ovšem ještě nás čekalo před vizitou pár kojení a na vizitě měla malá 2,51 kg (což bylo o 1 deka více, než den předtím). Takže hurá domů (byl pátek) a v pondělí na převážení do nemocnice. Ještě poslední instrukce paní doktorky - kojit 10x denně, nečekat, až se mimi vzbudí, protože by se mi taky nemuselo probudit vůbec (předčasně narozená + žloutenka = nadměrně spavé mimi - ach, kdepak ty časy jsou ). Manžel si nás odpoledne vyzvedl v nemocnici a doma nastal maraton. Už tam nebyla žádná sestra, žádná doktorka, která by poradila, teď jsme museli sami. Díky za manžela, který opravdu hodně pomáhal. Kojit jsem uměla jen vleže a s kloboučkem. Hned první den samozřejmě přišla moje mamka, rodiče manžela a jeho sestra. Já byla akorát strašně vyčerpaná, ještě přece jen ne úplně zahojená ... A večer se stavili kamarádi podívat na malou a v tu chvíli začal maraton, malá pořád ječela a klid byl jen u prsa. Nevěděla jsem, jestli se pořádně najedla, neměla jsem si ji jak převážit. Před odchodem z nemocnice mi malá vypila 30ml, na což mi sestra řekla, že má vypít 80ml. V sobotu opět přišla moje mamka (i s oběděm, o tohle jsem se naštěstí vůbec nemusela starat, to už bych nezvládla) a rodiče manžela. To už jsem se sesypala a brečela, že jsem špatná matka, že nedokážu dát svému dítěti ani najíst a že mi malá přes víkend může i umřít, když na převážení jdeme až v pondělí (ať žije psychika šestinedělky, a taky obrovská propaganda kojení, která opravdu někdy maminky nutí myslet si, že flaška rovná se špatná matka).
V pondělí jsme jeli do nemocnice - malá přibrala za víkend 50 gramů - hodnocení sestry: to je nějak málo. Já měla radost, že nezhubla a naštěstí tam byla suprová paní doktorka, která řekla, ať to nevzdávám, že to rozkojím, přikrmování je zbytečné, podstatné je, že malá nehubne, ale přibírá, i když zatím málo. Mimochodem jsem se zapomněla zmínit, že poté, co malá vykadila všechnu smolku pak 8 dní neměla stolici (a to jí bylo nějakých 10 dnů). Z toho jsem taky měla noční můry, ale dr. mi řekla, že tam měli miminko, která nemělo stolici 21 dnů a bylo naprosto v pořádku. Ve středu jsme šly na kontrolu k pediatričce, malá od pondělka přibrala jen 10 gramů - opět. Ale nakonec se to přece jen povedlo! Týden na to, měla malá navíc 180 gramů, další týden 330 gramů. Pravda, pořádaly jsme kojící maratony - kojila jsem i dvě hodiny (po odbrknutí se malá dožadovala zase) a malá blinkala o sto šest (mimochodem blije dodnes), ale na vše jsme si zvykly. V osmi týdnech jsme odbouraly kloboučky a naučily se kojit i v sedě, tak nějak ráz na ráz. Byla jsem se s malou podívat na kamarády v práci a jí nezbývalo nic jiného, než si vzít bradavku, protože klobouček se mi nechtělo vytahovat (samozřejmě jsme to bez kloboučku zkoušely i předtím, ale nějak se nedařilo). Jedinou nevýhodou je, že odbouráním kloboučku jsme odbouraly taky dudlík, dneska mi ho malá nevezme. Když se jí ho snažím přidržet, tak ji akorát natáhne a poblije se. Já bych teda měla raději dudlík, než její ručičky v pusince
A dneska - malá má 16 týdnů, váží 6,39 kg a měří kolem 61 cm (jen orientačně, mě se už nevleze do dupaček vel. 68, ale sestřička s mou pomocí naměřila jen 61 cm, asi jsem špatně pomáhala .
Naše malá sice dosáhla porodní váhy sice po 19 dnech od porodu, ale dneska je pěkný cvalda a navíc, to kojení je opravdu krásné. Dneska se na mě malá od prsu culí, je to opravdu nádhera. Kojíme sice nekdy i po hodině a půl, ale v noci už vydrží někdy i šest hodin.
Takže kojení zdar!

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit