Jeden obyčejný příběh pohodového kojení

Můj příběh není ani dramatický, ani poučný, jen bych chtěla ukázat, že i maminky, které kojí bez problémů, mají svoje příběhy :-)
I když bydlíme v Praze, rodila jsem v Neratovicích s báječnou porodní asistentkou Janou, která je zároveň laktační poradkyní. Rozkojila jsem se krásně a moje dcera Helenka přibývala na váze mílovými kroky – třetí den po porodu vypila osmdesátku. Sice pak chudák nevěděla, co s tím, škytala, krkala a plakala, ale nakonec si s tím její bříško poradilo a desátý den měla o 240 g víc než když se narodila.
V našem domě máme ještě jedno miminko – chlapečka Mirečka, který je o dva měsíce starší než Helenka. Že bude mít jeho maminka problémy s kojením, mi bylo jasné od začátku – už v porodnici mu dala dudlík a od ukončeného prvního týdne ho krmila čajem. Když jsme se vrátily s Helenkou z porodnice, nějakou dobu jsem Mirečka neviděla – bylo zrovna léto. Potkaly jsme se s jeho maminkou znovu, až když byly Helence necelé dva měsíce. Na procházce mi vyprávěla, jak po šestinedělí přišla o mléko. Byla tehdy zrovna na prázdninách u rodičů a Mireček celý týden proplakal. Sál jak o život, ale z prsou nic neteklo, a když se na kontrole u doktorky zjistilo, že nepřibírá, bylo rozhodnuto – přechází na umělou výživu. Trochu jsem se toho polekala, a hlavně mi bylo Mirečka i jeho maminky líto.
Ten den večer se mi zdálo, že mám prsa nějak plnější než obvykle. Protože Helenka pila nepravidelně, tak jsem si říkala, že se to asi chystá vysosat přes noc, a moc jsem si toho nevšímala. V noci ale začalo být ouvej – i když Helenka pila standardních nočních 15 minut, úleva nepřicházela, navíc jsem ji chudinku prosila, aby si cucla i z druhého prsu, protože byl jak meloun. Když jsem se probudila ráno, měla jsem prsa nalitá skoro jako v porodnici. Chudák Helenka vůbec nestíhala odpíjet. Zoufale jsem psala Janě, co mám dělat – odsávat, neodsávat... Její rada byla, ať odsaju to, co překáží, a nechám to, ať se to upraví samo. Trochu jsem se bála, že když začnu odstříkávat, budu chodit další rok jako pojízdná mlékárna, a vsadila jsem na to, že se to dá do kupy samo. Naštěstí po pár dnech moje prsa pochopily, že nemusí tvořit mléko i pro Mirečka, a vrátily se do normálu.
Psychika hraje v kojení obrovskou roli. Helence jsou tři měsíce, kojení si moc užíváme, a plánuju ji kojit minimálně do roku a půl. A doufám, že tou dobou už bude na cestě Helenčin bratříček nebo sestřička.
Přeju vám všem krásné chvíle při kojení vašich sluníček :-) Zita

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit