Jak jsme si s Davídkem kojení vybojovali

Já jsem otěhotněla v lednu 2006, celé těhotenství probíhalo víceméně bez problémů, akorád v 5. měsíci mě dost bolel podbřišek, tak jsem se ocitla v nemocnici, ale po 3 dnech mě pustili s tím, že budu brát magnézium. Takže jsem do konce těhotenství brala magnézium, vysadila jsem 2 měsíce před porodem. Můj termín porodu byl 28.9.2006, ale 8.9.2006 jsem celou noc nespala, hrozně mě bolelo břicho, ten den jsem ještě byla nakupovat v Kauflandu, přesto, že jsem měla bolesti, ve 12 h. jsme se s manželem sebrali a jeli do porodnice, nejprve jsme si všichni mysleli, že to jsou poslíčci, byla jsem otevřená na 1 cm, takže mi píchli injekci, která v případě poslíčků zastaví stahy a v případě porodu se porod rozběhne, za hodinu jsem ale byla otevřená již na 3 cm, takže mi řekli, že budeme ten den rodit. V 5:37 jsem porodila krásného chlapečka Davídka s váhou 2.600 g a měřil 47 cm, byl malinkatý, takže ho hned po narození dali na 2 hoďky do inkubátoru mezitím, co jsem ležela na porodním sále s pytlem na břiše. Předtím mi syna chtěli položit na břicho a zkusit přisát, ale já byla po té injekci, kterou mi v poledne píchli tak zblblá, že jsem o přisátí nestála, protože jsem v tu dobu nevěděla, že se miminko musí přisát do 30 minut po porodu, protože v tu dobu má největší sací reflex. Davídka mi tedy položili jen na břicho a já byla spokojená, bála jsem se ale, že ho upustím, jak jsem byla malátná, tak mi ho hned zase vzali a dali do inkubátoru. My jsme se na něj s manželem láskyplně dívali a to nám stačilo.
To, že bych nekojila, nebo měla nějaké problémy s kojením, jsem si vůbec nepřipouštěla, v těhotenství jsem navštěvovala kurz pro nastávající maminy, kde nám bylo vštěpováno, že všichni určitě budeme kojit, že je to to nejlepší, co můžeme pro své miminko udělat, a proto jsem to brala jako hotovou věc. Navíc mi paní instruktorka prohlídla prsa, nemám přímo ploché či vpáčené bradavky, ale ani ideální, tak mi doporučila formovač bradavky od Chica, který je s balónkem a vytahuje bradavku na bázi podtlaku. Každý den 5 minut jsem si bradavky v těhotenství tímto způsobem povytahovala, ale vydržela jsem to asi jen měsíc a pak máchla rukou, že to není třeba, že to bude v pohodě.
První noc po porodu jsem byla tak unavená, že jsem byla šťastná, že mi Davídek celou noc prospal bez vyžadování krmení, takže naše první přiložení k prsu se konalo až druhý den po porodu. Mezitím se ho sestřička pokusila dokrmit glukózou v injekční stříkačce, ale celou dávku vyblinkal, protože byl ještě nalokaný plodové vody a jíst vůbec nechtěl. První přiložení k prsu se mi nepodařilo, až za pomoci sestřičky, rodila jsem v Ústí nad Labem a musím říct, že sestřičky se zde hodně snažili mi s kojením pomoct. Davídek se ale vůbec neuměl přisávat, pak už měl i hlad, ale bez pomoci dětské sestry, které nás učili kojit, nám to prostě vůbec nešlo. Navíc mě kojení hrozně moc bolelo, Davídek, když už se přisál, tak sál chvíli strašně silně, potom u toho ale zase usínal a bradavku si jen dudal, ale právě toto dudání mě hodně bolelo. Davídek byl ze začátku hodně spavý a líný a ještě k tomu se neuměl přisávat, zkoušela jsem to každé 3-4 hodiny, prsa mě bolela tak, že jsem neměla sílu to zkoušet častěji. Do porodnice mě přišla každý den navštívit moje sestra, která se mi snažila pomoct, řekla mi, že musím přikládat, aby se mi začalo tvořit mléko (zatím jsem měla jen mlezivo). Asi 3-4 den po porodu se mi prsa nalila a začalo se tvořit mléko. Naštěstí jsem neměla prsa nalitá jak beton, prsa jako taková mě nebolela, jen ty bradavky, to se nedalo vydržet, ale přesto jsem strašně moc chtěla kojit, takže jsem to pilně zkoušela. Vypadalo to tak, že bez pomoci sestřiček se mi Davídka podařilo přisát tak max. 2krát denně, na ostatní pokusy o přisátí, kdy jsem to třeba půl hodiny bez úspěchu zkoušela, jsem musela volat sestřičky, které uměly vzít bradavku a strčit ji Davídkovi do pusy, ale i jim se to nepodařilo na první pokus, ale třeba až na třetí. V leže jsem vůbec kojit nemohla, Davídek se dokázal přisát jen v sedě v takzvané poloze tanečníka. Byl to hrozný boj, Davídek mi nepřibýval, takže ho jednou až dvakrát denně museli dokrmovat Nutrilonem Premium z injekční stříkačky a ke konci i z flašky. Byla jsem z toho špatná, pořád jsem jen brečela, trápila se kvůli tomu. Davídek přes den hodně spal, ale v noci mi řval hlady a nám nešlo ho přiložit, bylo to opravdu zoufalé. Navíc přes den, kdy jsem chtěla pilně zkoušet přikládat, tak moje spolupacientka měla hodně návštěv, pořád jí tam chodilo hodně lidí, třeba 2 hodiny bylo na pokoji 10 lidí najednou, samozřejmě i chlapi, takže jsem z toho měla o to větší stres. A při poloze v sedě na posteli, kdy jsem k nim byla otočená čelem bylo samozřejmě vše vidět. Navíc mi vůbec nešlo odstříkávání, které mě 3. den po porodu učila ženská sestra, vůbec jsem neměla ten správný grif, když už jsem z toho byla zoufalá, tak si mě vzala do parády staniční sestra a ta se mi poctivě půl hodiny věnovala a naučila mě perfektně odstříkat mléko. Z porodnice mě pustili až 6. den, kdy Davídek poprvé přibral 50 dkg, což bylo nádherné, protože do tohoto dne stále na váze ubíral. Z porodnice jsme nešli vůbec rozkojeni, sestřičky mi nabízeli, ať tam zůstanu o den navíc, jestli si nejsem jistá, ale já se tak strašně těšila domů, že jsem to odmítla, chtěla jsem to doma v klidu zkoušet bez cizích lidí (tím nemyslím sestřičky, ale cizí návštěvy). Cestou domů jsem si nakoupila Nutrilon Premium, protože mi bylo jasné, že bez dokrmování to nepůjde. Hned druhý den od propuštění z porodnice jsem navštívila laktační poradkyni, která mi poradila dokrmování z kelímku od Medely, aby Davídek neztratil sací reflex. Poradila mi koupit si formovače a chrániče bradavek od Medely, aby mé prsy byly na vzduchu, ale s přisátím Davídka mi nepomohla. Doma jsme takto válčili tři týdny, než se Davídek naučil přisát. Vždy jsem půl hodiny zkoušela Davídka přisát a buď se to podařilo nebo ne, ve většině případů ne, tak jsem ho poprvé nakrmila Nutrilonem, poté již mnou odstříkaným mlékem, které jsem občas zahustila Nutrilonem, aby synáček přibíral. Byla jsem hrozně unavená: zdlouhavé neúspěšné přisátí, pak ohřání mléka, nakrmení Davídka z kelímku a pak jsem ještě půl hodiny odstříkávala, takto to trvalo 3 týdny. Po třech týdnech se stal zázrak a Davídek se přisával na třetí pokus, pak druhý a pak už to zvládal, ale byl pořád líný, takže se z prsu neuměl pokaždé napapat do sytosti a já musela dokrmovat odstříkaným mlékem nebo Nutrilonem. Po měsíci a půl už jsem dokrmovala jen na noc. Bradavky mě při každém kojení bolely 2 měsíce!!! Měla jsem ragády. Po 2 měsících jako když utne a kojení se i pro mě stalo příjemnou chvilkou. Navíc jsem si koupila kojeneckou váhu, protože mi Davídek plakal po kojení z jednoho prsu a zjistila jsem, že z levého prsu vypije dvakrát tolik než z pravého a od té doby kojím z obou prsou současně.Od 3. měsíce již nedokrmuji vůbec, kojíme, teď je nám půl roku a zatím plně kojím, jsem strašně šťastná, že se mi to podařilo, že jsem to nevzdala!!!

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit