Mohlo to být jinak...

Mé těhotenství probíhalo zcela bez problémů, po celou dobu jsem nemarodila a vyloženě jsem si ,,jiný" stav užívala. Na kojení jsem se nepřipravovala, protože jsem to brala jako něco samozřejmého, kojí přeci milióny žen na celém světě. Tak proč bych nekojila já. Během těhotenství mi prsa taky nikdo nezkontroloval, takže jsem si myslela, že je vše v naprostém pořádku. To jak jsem se mýlila jsem zjistila hned po porodu.
V květnu 2005 se nám narodila krásná, zdravá holčička Natálka (3000g/48cm). Porod probíhal tak jak měl a ani netrval dlouho, za 4h40min.bylo po všem.
Natálku mi sestra přiložila až po prvním ošetření, ale stihla to do 30minut :o). Natálka se ale nepřisála. Bylo mi řečeno, že to nevadí, že se některé děti hned nepřisají, prostě se jim nechce. Potom si dětská sestra Natálku odnesla na dětské odd. s tím, že na porodním sále je vlivem klimatizace zima, tak aby se miminko nepodchladilo, vezme ho na novorozenecké oddělení, kde je přeci jenom větší teplo. A navíc to tam bylo u večerních porodů zvykem. Ani jsem moc neprotestovala, protože jsem byla ze všeho trochu zaskočená a po porodu dost vyčerpaná. Myslela jsem si, že se aspoň trochu vyspím a naberu síly na další den. Ale co čert nechtěl, po převozu na pokoj (měla jsem nadstandart) jsem nemohla vůbec spát, ikdyž jsem byla tak unavená, pořád jsem myslela na Natálku a navíc mi byla zima. Spala jsem asi jen 2 hodiny.
Ráno přišla sestra, ať se jdu podívat na instruktážní video o kojení. Byla jsem zelená jako sedma, ale šla jsem. Pamatuji si, že jsem si pro sebe říkala proč mi to pouštějí, snad mi to ukážou a přijdou mi pomoct. V knížkách a na videu to vypadá všechno strašně jednoduše, ale v reálu je to něco jiného. Samozřejmě jsem brzy zjistila, že si musím poradit sama a začalo naše trápení s kojením.
A to ta porodnice nese titul ,,baby friendly". Natálka se první dva dny nechtěla přisávat, pořád spinkala, když jsem se dožadovala pomoci, bylo mi řečeno, že miminka mají na první dny zásobu, tak ať se nestresuji. Každá sestra mi o kojení říkala něco jiného, jedna striktně dodržovala kojení po třech hodinách, druhá zase dle potřeby, další mě nutila kojit vleže, ikdyž jsem jí výslovně řekla, že mi tahle poloha vůbec nevyhovuje. Odpověděla mi, že musím kojit vleže, protože tam se první dny takhle kojí. To už jsem poprvé psychicky nevydržela a řekla jsem jí, že nemusím vůbec nic jenom proto, že u nich je to zvykem. Takže jsem zkoušela přikládat jak to jen šlo a v sedě, ale Natálka pořád nejevila zájem. Když jsem sestry požádala o pomoc, přišly už s dokrmem(nejdřív 2x s glukózou, potom 2x s mlékem), takže když to nešlo, daly Natálce pár lžiček. Začala jsem z toho být špatná, že nám to nejde, navíc mě stresovalo vážení před a po kojení a zapisování kolik miminko vypilo. Co myslíte, že jsem dělala. Pořád jsem listovala sešítkem a koukala kolik ml a kolikátý den po porodu předchozí maminky a miminka nakojily a vypily. Začala jsem SROVNÁVAT a ptát se, proč nám nejde se přisát, proč ještě nemám mléko, proč ještě nic nevypila atd. No hrůza, ale nedalo se to ovládat, až už jsem byla tak vynervovaná, že jsem jeden nebo dva dny probrečela.Pak jsem si řekla, holka neřvi, k ničemu ti to není, nesmíš se tomu poddat a bojuj, protože JÁ TAK STRAŠNĚ CHTĚLA KOJIT.
Když mi přišla sestřička poprvé ukázat koupání, požádala jsem jí, jestli by mi s kojením nepomohla. Tak jsme vykoupaly a šly na to.
Jakmile uviděla moje prsa, řekla, že mám ploché bradavky, protože se mi už začínají nalévat prsa a že si není jistá jestli to půjde. Prsa už mě začínala bolet, takže když mi setřička začala povytahovat bradavku, myslela jsem, že se zblázním bolestí. Podařilo se nám Natálku přisát, začala tahat, ale ta bolest. Řikala jsem, že má v pusince jen bradavku a že to je špatně. Bylo mi řečeno, že když mám ploché bradavky, musím to ze začátku vydržet, než si miminko bradavku vytáhne a že se mi bolestí budou kroutit palce u nohou. No, opravdu se kroutily. Jenže vlivem špatného přikládání jsem měla ragády, které se špatně hojily. Další den se prsa ještě víc nalila, z levého mi vytékaly kapičky kolostra, ale z pravého stále nic. Zase jsem začala brečet a když přišla ženská sestra, ptala jsem se, co s tím mám dělat. Když viděla moje prsa, teda bradavky, řekla mi, že jsem si je měla připravovat během těhotenství, že teď už se s tím moc neudělá a co se týká nalitých prsou, ať si dělám ve sprše masáže(ukázala mi jak) a že musím co nejvíc kojit, aby to šlo ven. Říkala jsem, že přikládám, ale že to moc nejde, že potřebuju ukázat jak na to s plochýma bradavkama. Jenže jsem zjistila, že si tuto problematiku nebo vůbec kojení přehazujou dětské sestry s ženskýma sestrama jako horký brambor.
Z levého ,,to" šlo ven, ale pravé stále stávkovalo, až jsem měla odpoledne lehkou teplotu (jen 37,2). Pamatuji si, že na návštěvě byla moje maminka a přítel, já seděla na posteli a najednou se to stalo. Něco prasklo a nastala pořádná úleva. Mléko mi začalo vytékat na košili a já byla spokojená, protože to fakt byla úleva.
Asi čtvrtý den kdy jsem se pořád potácela mezi vážením, studováním ,,kojícího"sešítku, bolestivým přikládáním, kdy Natálka vypila cca 5-10ml jsem se rozhodla pro kloboučky. A najednou to šlo. Pátý de jsme šly konečně domů.
No, jenže v té době jsem nevěděla, že kojení s kloboučky není tak stimulující a postupně se tvorba mléka snižuje až zcela vymizí. Taky mě nikdo neupozornil, jak se kloboučků zbavit. Měla jsem pocit, že v porodnici byli všichni rádi, že jsem si to sama nějak vyřešila (co jiného mi také zbývalo),tak co by mě stresovali dál.
Doma se kojení pěkně rozběhlo, při kojení mi odkapávalo mléko i z nekojícího prsu. Prsa jsem střídala a kojila hned jak jsem cítila, že potřebuji ulevit, že jsem zase naplněná. Připadala jsem si jako mléčný bar, ale nevadilo mi to, za ten pocit kdy jsem kojila bych dala nevím co. Byla jsem neskutečně šťastná.
Jenže mé štěstí netrvalo moc dlouho. Když jsem šla na kontrolu v šestinedělí, nechala jsem si napsat antikoncepci pro kojící. Začala jsem slabě krvácet a Natálce přestalo mléko chutnat. Navíc se nechtěla přisát k levému prsu, když jsem jí konečně přiložila, párkrát zatáhla a opět začala plakat. Takže jsem jí dala opět z pravého. Během dne jsem pak měla pocit, že už tam nemůžu nic mít(vždycky to bylo kolem 16-17h), malá sála a za chvíli opět brečela. Z levého prsu jsem zkoušela odsát a z hrůzou jsem odsála 40ml. Takhle se to táhlo několik dní. Do toho jsem musela poslouchat, že je malá pořád hubená, že je malinká apod.,přitom, přibírala tak jak měla. Jenže babičky také dlouho nekojily, hned nás daly na Sunar a my vypadali jak malí Michellini. Navštívila jsem několikrát dětskou lékařku, která se zmohla akorát na kontrolní převážení a na větu: Malá je krásná. Když jsem říkala, co mám za problémy, že mi odmítá levý prs, že kojím přes kloboučky, že odpoledne mám i v pravém prsu málo mléka, tak co s tím mám dělat, jen na mě zírala a řekla, že mám častěji přikládat. Odpověděla jsem, že to vím také, že nic jiného nedělám, ale že to trvá už dlouho a malá řve hlady.
Nebyla schopná mi poradit. Volala jsem kamarádkám, které kojily, těm to samozřejmě šlo, takže mé problémy jim šly jedním uchem tam a druhým ven. Zkoušela jsem volat i na tísňovou linku Laktační ligy, ale nikdo to nebral, byl pátek 12hod. Připdala jsem si, jako když se topím, volám o pomoc a všichni se na mě dívaj a nechápou, proč volám o pomoc. Bylo to strašné. Skončilo to tak, že jsme přešly na Nutrilon.Natálce bylo 9 týdnů. Asi po měsíci co jsem přestala kojit, mi kamarádka řekla, že jejich dětská sestřička dělá laktační poradkyni a jak jim se vším krásně poradila. Myslela jsem, že jí vzteky zašlapu do země. Od té doby není moje kamarádka, protože věděla, jaké máme problémy a jak špatně to nesu a neporadila když mohla. V té době jsme ještěneměli zapojený internet, takže jsem nemohla volat o pomoc ani touto cestou. Ať už jsem se obrátila na odborníka nebo laika, nikdo mi nepomohl. Jen pořád opakovali to samé, máte špatné bradavky, nemůžete se divit, že to nejde. Myslela jsem, že se mi zhroutil svět, brečela jsem kudy jsem chodila.
Všichni zasvěcení mě utěšují, že jsem udělala vše, co jsem mohla, ať se netrápím, ale já to nepřemohla dodnes, kdy je Natálce 20 měsíců. Je mi to moc líto, že jsem to nezvládla, protože jsem tak moc chtěla kojit. Nevím, jestli se s tím někdy vyrovnám, možná až půjdu zpět do práce a budu myslet na jiné věci, budu mít jiné starosti, ale teď je to pořád jako živé a když vidím maminku, která kojí své dítě, mám v očích slzy.
Dnes vím, že kdybych byla opět těhotná, budu rodit v nemocnici, kde mě naučí kojit, v době těhotenství budu nosit formovače a používat Niplette a ještě v době těhotenství navštívím laktační poradkyni (která je v našem městě jen jedna) a domluvím se s ní na dalších návštěvách ihned po porodu. Sestry v porodnici bych otravovala tak dlouho, dokud by mě nenaučily kojit, vyžadovala bych přiložení do 30ti minut po porodu, žádný dokrm, přikládat co nejčastěji a k oboum prsům, abych zmírnila bolestivé nalití prsou. A hlavně NESROVNÁVAT a neposlouchat řeči ostatních, že tohle miminko je buclaté a tohle malinké, jako houžvička a že to je slabým mlékem a já nevím čím ještě, ZRUŠIT kojící sešítek nebo ho alespoň někam dobře schovat. Prostě odstranit všechny stresory! Jo a taky návštěvy posunout až na další den a po porodu se aspoň trochu vyspat!

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit