Z těhotenství ke kojení, z kojení do těhotenství a zpět ke kojení

Sice naše rodina vznikla tak trošku neplánovaně, přesto jsme za to všichni rádi a já pak neodolala pokušení ji zanedlouho ještě o trošku již plánovaně zvětšit.
Tak jako mnoho jiných matek toužím dosáhnout dokonalosti -tzn. prožít hezké těhotenství, příjemný porod, své děti kojit a dobře vychovat…Bez chyb však neexistuje poučení…
Během mého prvního těhotenství jsem si nijak nedokázala představit život po porodu, nebyla jsem si jistá, co bude pro mé dítě nejlepší…V několika věcech jsem však měla jasno-chci prožít co nejpřirozenější porod a pak kojit.
Vybrala jsem si porodnici, do které spádově patřím, pro mě docela důležité plus bylo, že tam mám zajištěn odvoz sanitou. Bez chyb není poučení a tak jsem moc ráda, že můj první nezapomenutelný, z mé strany přirozený porod v roce 2004 proběhl právě tam. Na první přiložení k prsu a brzké kontakty s miminkem tam nebyl kladen takový důraz a první úspěšné přiložení a opravdové seznamování proběhlo až asi po 16ti hodinách po porodu, po probdělé noci, kterou jsem musela strávit bez mého zdravého chlapečka. Ještě dlouho jsem se touto skutečností trápila a pro příště jsem uvažovala i o porodu doma… Naštěstí laktace u mě probíhala bez jakýchkoliv komplikací. Žádné tvrdnutí, bolesti či trhlinky bradavek, záněty, horečky,… miminko chtělo sát a svou porodní hmotnost po pár dnech nejen dohnalo, ale i dost navýšilo…až na to, že bylo velmi savé a ochotné zůstávat u prsu i tři čtvrtě hodiny a déle, což jsem v porodnici raději utajila, jelikož tam s takovýmto kojením nesouhlasili, radili mi utnout kojení, ale co pak s nespokojeným miminkem…
Chtít sát často (třeba i po půl hodině-no co panovala v tu dobu vedra), v noci tak po dvou hodinách a mnohdy i dlouho (přes hodinu) mému synovi vyhovovalo hlavně po návratu z porodnice. Mě to docela vyhovovalo, jelikož jsem se mohla alespoň věnovat mé oblíbené četbě - těch knih, co jsem během kojení přečetla! Možná tento způsob kojení byl také jeden z důvodů jeho bolestí bříška a podvečerní pravidelné hodinky urputného řevu. Jedinou naší pomocí bylo nošení v šátku -to se pak o kojení nehlásil tak často a vydržel spokojený i několik hodin. Nebyla jsem si však jistá nakolik mám nosit a nakolik ho nechat mimo šátek-většinou nespokojeného či u prsu a tak jsem vše střídala. Skoro nic jsem nestíhala. Brala jsem vše tak, jak to je, vůbec mi nepřišlo na mysl, že by to mohlo být i jinak. Mezi 3. a 5. měsícem přibral pouhých 340g -stále jsem doufala, že se to zlepší a nechávala jsem ho sát v noci téměř nonstop. Večernímu trhání od prsů jsem vzdorovala a trvala jsem na pouhém kojení. Nakonec jsem od pátého měsíce, na radu lékaře, začala s prvním příkrmem (vařenou mixovanou mrkvičkou), na který se mi přímo vrhl. Dále jsem pokračovala v častém kojení-i po příkrmu, postupně přidávala i kaše…
Se synem jsme si spolu prošli uspávání u prsu a přecházení na jiný způsob uložení ke spánku, neustálé buzení v noci -na kojení (i po plném talíři kaše k večeři), odmítáním jakékoliv jiné tekutiny krom MM i po roce jeho věku, veřejným kojením, i kojícími domácími „orgiemi“ batolete.
A pak také nejistotou, zda při tak častém kojení -nahrazujícím skoro veškerý denní příjem tekutin- ve dne v noci mohu znovu otěhotnět, po čemž jsem velmi toužila. Nepravidelnou menstruaci jsem dostala ihned po skončení šestinedělí, takže naděje tu byla.
A opravdu se zdařilo, po třech měsících snažení jsem zjistila, že čekám druhé miminko. Synovi v tuto nádhernou dobu bylo 15 měsíců a prsa byly stále jeho nej -nejen na pití, ale i na hraní a šmudlání k uklidnění.
Má gynekoložka kojení během těhotenství nebrala jako okolnost, nad kterou se je nutné pozastavovat, vše také bylo úplně v pořádku, jen jsem během těhotenství musela pár týdnů doplňovat uměle železo, jehož jeho hladinu jsem měla na hranici, jiné doplňky jsem nebrala. Netrpěla jsem ani únavou jako během 1. ho těhotenství a i nevolnosti prvních měsíců jsem snášela lépe než po prvé, snad proto, že jsem neměla čas nad sebou nějak moc přemýšlet.
Potýkala jsem se však s vysokou citlivostí bradavek a bolestivým kojením hlavně v noci (a to jsem kojila za noc tak 5*). Velkým pomocníkem v té době se mi stal dudlík. (Dudlík jsem úspěšně nasadila, i přes můj původní negativní vztah k němu, už když byl syn miminko, abych uspokojila jeho velikou touhu sát a nechala tak odpočinout má prsa.) Syna jsem však musela vždy přemlouvat-skoro násilím, aby jej přijal místo prsu a zkrátil tak pro mě bolestivé přisátí. Odstavit jsem nechtěla, spíš jsem snila, ani nevím proč-snad z pozice starší sestry odsunuté mladším bratrem, o tandemovém kojení. Nakonec jsem byla ráda, že ukončení kojení tak nějak postupně přišlo samo. Syn postupně upouštěl od jednoho nočního kojení za druhým a pomalu nastávala doba, kdy jsem nerušeně mohla zase spát několik hodin v kuse. Nakonec nám zůstalo jen kojení k polednímu spánku. 14. února 2005 se můj syn poprvé úplně obešel bez přisátí k prsu-pak to ještě párkrát zkusil, ale s téměř 19ti měsíčním kojením byl konec. Žádné UM či kravské mléko jako takové nepřijal dodnes, jen zakysané mléčné výrobky mají trošku úspěch. Od té doby se spokojil pouze s dudlíkem (ale i závislosti na něm se do svých 25ti měsíců zbavil) a se žmouláním mých bradavek, kterého postupně taky bylo míň a míň.
Mé mlíčko se plynule přeměnilo opět v mlezivo a já se mohla těšit, až začnu opět přibližně za 5 měsíců kojit. Mé těhotenství skončilo tentokrát porodem holčičky -den před synovými druhými narozeninami, který ve mně zanechal ještě hezčí vzpomínky, jelikož tentokrát jsem si důkladně vybrala porodnici, kde jsem se ihned mohla seznamovat s novým ještě zamazaným miminkem, povedlo se i brzké první přiložení a pak další a další a nikdo nás od sebe neodděloval. Opět jsem se nepotýkala s žádnými problémy a vše probíhalo naprosto spontánně a přirozeně.
Abych měla jistotu, znovu jsem nabídla mlíčko i právě dvouletému synovi –odmítl, spokojil se jen s občasným žmouláním bradavky.
Jeho sestřička je úplně jiná než on. Už od narození nevyžadovala žádné dlouhé přisátí, žádné častější kojení, ani v tropických teplotách. Noci téměř prospala, přes den spokojeně spinkala u mě v šátku a já se cítila jako by se ani nenarodila. Přesto nastal urputný boj o kojení, který by mohl být příběhem sám o sobě a naštěstí ještě nemá konec, kdy jsem musela na pár dnů téměř vzdát péče o prvorozeného a později ji alespoň podřídit kojení (před tím to bylo spíše naopak). Není to vůbec jednoduché kojit v klidu, když je po vás z druhé strany vyžadována nějaká aktivita.
Synovo odmítnutí sát také není úplně definitivní, i po odstavení ještě před porodem a i nyní občas přijde a pokusí se o to. Jestli si někdy lokne nepoznám (stejně jako moc nepoznám, zda mi miminko nepolyká naprázdno), ale není to pro mě důležité. Důležité pro mě je, snažit se mu neodmítnout kontakt se mnou. Jiné je to se sladkostmi atd., takové věci se naopak snažím odmítat –samozřejmě přiměřeně, aby se tím jednou nepředávkoval…

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit