Příběh o velké bolesti, statečnosti a vítězství

Paní Č. mne kontaktovala, zda bych se nemohla podívat na jednu maminku z Frýdku-Místku. Paní Č. je laktační poradkyní v Ostravě a maminky z F-M už prostě nestíhá. Maminka mne za pár dnů kontaktovala a byla v hrozném psychickém stavu. 14 dnů po porodu, akutním císařském řezu (zhoršení stavu dítěte během přirozeně rozběhlého porodu). Rodila ve frýdecko-místecké porodnici a odešla z ní s dítětem zcela na lahvi a částečně na UM. Lékaři ji řekli, že nikdy kojit nebude, protože má vpáčené bradavky. Maminka chtěla vždy kojit, takže byla velmi zklamaná. Pokoušela se kojit, ale skončilo to poškozenými bradavkami, tím se vše ještě zhoršilo a dostala kojící kloboučky. Dítě, holčička byla zcela zdravá, porodní hmotnost 3600 g. Týden to maminka ještě zkoušela sama (zcela neúspěšně) a pak zkusila kontaktovat paní Č. Navštívila jsem maminku doma a podívala se na jejich snahu o kojení. Kloboučky jsem řekla, ať ihned odloží, protože ji bradavky neochrání. Vpáčené bradavky maminka neměla, pouze byly dosti ploché (doporučila jsem ji, ať si pořídí formovače bradavek, ať alespoň trošku bradavky vytáhne, než se dítě naučí sát), měla je plné ragád. Doporučila jsem ji mazat je Bepanthenem a chodit bez podprsenky. Dítě bylo krmeno pouze lahví a vůbec neumělo sát z prsu. Vždy jen lehce chytlo bradavku, pocuclo a pustilo se. Vysvětlila jsem mamince, jak má dítě správně přikládat, jak má vypadat, když je správně přisáté a účinně saje. Vysvětlila jsem ji, že musí mít velkou trpělivost, ale že výsledek je stejně nejistý, protože dítě si už na lahev zvyklo a maminka ztrácela mléko. Naučila jsem oba rodiče alternativně dokrmovat s lahví se lžičkou, injekční stříkačkou po prstu (doporučila jsem jim tento způsob, aby mohli dítěti stimulovat sací bod a naučit ho sát s jazykem pod prstem). Požádala jsem je, ať se pokusí lahvi se savičkou zcela vyhnout, že je ještě šance, že dítě z ní může sát zapomenout, protože je malé. Dále jsem vysvětlila správný režim pro zvýšení laktace (časté přikládání, i když dítě vůbec nesaje, pokoušet se kojit z obou prsou a v různých polohách), po každém kojení odstříkávat (maminka měla elektrickou odsavačku), přikládání i v noci. Vysvětlila jsem, jak je důležitá trpělivost s dítětem. Doporučila jsem postupně snižovat množství UM v dokrmu, nahradit ho MM a později snižovat i množství dokrmu, až se dítě naučí lépe sát. S maminkou jsem byla v denodenním kontaktu přes ICQ a email. Každý den jsme konzultovali jejich pokroky. Holčička se snažila a pokoušela se sát z prsu, zapomínala špatnou techniku. Ragády se mamince rychle zahojily a množství mléka se rychle zvyšovalo. Během jediného týdne se podařilo mamince nahradit dokrmy plným kojením. Porodnicí označený zcela beznadějný případ by měl krásný konec….jenže, tady bylo velké ale. Maminka stále trpěla velkými bolestmi při kojení. Technika kojení byla správná, což dokládalo i dobře prospívající dítě. První dny jsem si myslela, že je to velkým náporem na prsa – neustálým odsáváním elektrickou odsávačkou. Bohužel se situace nelepšila, ani když maminka už neodsávala. Zkusili jsme bradavky přeléčit jako napadené kandidou – maminka brala zrovna ATB, na zánět v krku (Pevaryl, dokonce na radu gynekologa vyzkoušela neúspěšně i genciánovou violeť), potom jsme vyzkoušeli i Framykoin, ale nic nepomáhalo. Bolest se naopak zhoršovala, nepomáhaly teplé, ani studené obklady, masáže, prostě nic. Prsa maminku bolela během kojení a ještě zhruba dvě hodiny po něm, odstříkávání bylo přes velké bolesti nemožné. Potom jsme si všimli, že po kojení je bradavka úplně bílá a více bolestivá v souvislosti s chladem. Takže byla na světě diagnoza bělavé bradavky a pro maminku jsem už radu neměla. Vysvětlila jsem ji, že na tuhle nemoc bohužel není lék, pokud ani teplé obklady nepomáhají a že už záleží pouze na její vůli, jestli bude v kojení pokračovat. Naposledy mne maminka kontaktovala před pár týdny, kdy mělo dítě 2,5 měsíce. Kojení ji radost bohužel nepřináší, ale na bolest si zvykla a ta se prý po 2 měsíci věku dítěte částečně zlepšila. Pokud je bolest horší, tak dítě nekojí dlouho, ale raději ho dokrmí, ale v podstatě je dítě plně kojeno. Maminku jsem moc chválila a řekla ji, že by si zasloužila metál, za to, co vše vydržela a přesto kojí dál. Má můj obdiv. Samozřejmě, že jsem ji také vysvětlila, že pokud by kojit přestala, tak se nic neděje a že si rozhodně nemusí nic vyčítat – udělala přeci vše, co bylo v jejich silách. Spíše ještě mnohem více. Čerstvé informace jsou, že dítě má už 9 měsíců a maminka stále kojí. Po 3 měsících od porodu bolesti v podstatě ustaly, maminka kojila svou dcerku plně do 6 měsíců a nadále kojí a je velmi šťastná, že svůj urputný boj vyhrála.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit