Jak jsem si nechala pomoci...a neuspěla...

Dlouho jsem zvažovala, zda svůj příběh sem napsat nebo si ho nechat pro sebe. Ale protože syn bude mít již 2 roky, rozhodla jsem se zveřejnit svou zkušenost s tím, jak se může kojení vyhrotit. A co to může způsobit s Vaší psychikou.

První syn byl chtěné žádané dítě, těhotenství bylo bez problémů, těšili jsme se tedy ještě s přítelem (nyní manželem). Předporodní kurz jsem vlivem pracovního vytížení stihla jen jeden, nicméně pro nastínění toho, co mě bude v dané nemocnici čekat, mi to stačilo. Poznala jsem porodní asistentky, několik doktorek, prostředí porodu a oddělení 6nedělí. 

Den před termínem porodu mi odtekla zkalená plodovka, do porodnice jsme se dostavili za cca 4hodiny poté a ozvy byly již špatné, kontrakce se pomalu rozjížděly, ale nic moc silného. Dle doktorky mi praskl jen jeden porodní vak, ještě musel rupnout i ten druhý, nechtěla mi udělat Hamiltona, že počkáme. A opravdu - ten druhý mi praskl záhy při seskoku z monitoru. Vyvolávací tableta pomohla, malý se narodil za cca 4 další hodiny, porod celkem rychlý, několik stehů, ale nic vážného. Ale syna mi nedali, špatně dýchal, odsávali ho, zpětně vidím, jaký to mělo obrovský vliv na pozdější adaptaci s ním.

Syn se od začátku špatně přisával, na prsu vydržel dlouho spíš jen žumlat, za hodinu si vytáhl třeba jen 10ml. Moje sebevědomí šlo do kytek, kojení jsem nastudované neměla, spoléhala jsem na porodní personál, že mi ukáže co a jak. Ukázal - ale vermomocí mě chtěli tak moc rozkojit, že mi každou hodinu chodila sestra na pokoj a kontrolovala, kolik toho vypil a když to podle ní bylo málo, měla jsem před ní nakojit - asi to myslely dobře, ale mě to tak vydeptalo, že jsem po jejich návštěvách vždy brečela, že mi to nejde. Měly kojící limity a já je nedávala ani náhodou. V porodnici jsme byli již 5.den a malý konečně něco vysál a vážil o několik gramů více než den předešlý. Nicméně já jsem začala špatně vidět, měla jsem halucinace, kdy jsem nevěděla, kde jsem, že syn není můj, že mi ho vyměnili...

Přítel se mnou zůstal 2 týdny doma, když viděl, v jakém jsem stavu, zůstal i týden třetí. Návštěva u pediatra otřesná zkušenost - jsem nezodpovědná matka, protože od porodnice malý zhubnul, brečí, protože má prostě hlad, přikládejte častěji. Kojila jsem co 30-45minut. Dostala jsem kontakt na laktační poradkyni, ta přijela, zkoukla, neviděla žádný problém, odjela. Vzala si 250 Kč a v podstatě za nic. 

Když jsem vážila syna již jeho druhý týden, jeho váha zase klesla. A to ne zrovna málo, byl pod váhu s jakou nás pouštěli domů. Obrečela jsem to. Kojila jsem, ani nevím, jak, venku jsem chodila jak mátoha s vřeštícím dítětem. Měla jsem chuť ho nechat v parku a odejít. V noci jsem místo jeho chovala polštář, myslela jsem, že to je můj syn. 

V podstatě mám celé synovy tři první měsíce jako v mlze. Vše vyřešil na konec partner, který koupil krabici umělého mléka - už se na mě nevydržel dívat. Krevní tlak mi spadl na hraniční normu, krevní obraz otřesný, chyběly mi snad všechny živiny. Gynekoložka se mě zhrozila, když jsem se před ní rozbrečela a nastínila, co zažívám, doporučila mi v kojení nepokračovat. Já chtěla i přes to - a jak moc. Záviděla jsem každé spokojené kojící ženě, dlouho fakt dlouho jsem si to musela v sobě srovnat. Tak moc mě to deptalo. 

Když se narodil druhý syn, byla jsem na tom jinak. Kojení jsem si nastudovala, zkoukla videa o správním přisátí, vyžádala si bonding, ikdyž se syn narodil předčasně, nepokládala jsem ho do nemocniční kukaně, ale měla jsem ho u sebe. A jak nám jde kojení krásně a přirozeně - již třetí měsíc. 

Zpětně vidím, jak moc jsem bazírovala na něčem, co již dávno bylo pasé, že jsem si měla syna víc užívat, než neustále hledat řešení něčeho, co smysl nemělo. Kojení jsem vyvažovala víc než zlatem, paradoxně za to zaplatil syn, se kterým mám pořád zvláštní stava a až s druhým zažívám to, co mělo přijít již napoprvé. 

V propouštěcích papírech z porodnice mám poznámku - první porod - vliv laktační psychozy. Sestra z registrace mě vyslechla, vše jsem jí řekla a požádala o zvýšenou pomoc v kojení, vyhověly mi - ale tak nějak přirozeně, nenásilně, neměly žádné kojící limity a možná i tím malý o téměř měsíc narozený syn vytáhl více než byl průměr. 

Pro ostatní mamínky mám zprávu - když kojení jde, je to krása, ale nezaplatťe za to takovu daň jako já - vztah s dítětem a svoje duševní zdraví. Užívejte si dítěte, ať už s flaškou nutrilonu v ruce, nebo bradavkou v jeho ústech. Strašně rychle to utíká...

Komentáře  

0 #4 Jitus 2018-01-08 18:51
Já jsem o kojení nevěděla vůbec nic, nic jsem nestudovala, na žádném kurzu jsem nebyla a syn se narodil předčasně akutní sekcí, viděla jsem ho až druhý den a mohla jsem přiložit 5. den. Do té doby jsem jen odsávala. Mlika jsem měla pro celou porodnici a kojim do teď. Takže je tam určitě více vlivů!
Citovat
0 #3 Guest 2018-01-01 09:41
Ja nechci byt zla, ale takto to klidne mohlo dopadnout i v případě, ze by se start s mimcem povedl na výbornou. Ja mam uplne opačnou zkušenost - první porod velmi narocny, syna jsem dostala az druhy den, psychicky jsem to vubec nedavala. Ale kojila jsem absolutně bez problému, hned od prvopočátku slo vse uplne samo a hladce. Druhy syn - porod naprosto pohodovy, rychlý, od zacatku jsme byli spolu, ja neskutecne happy jak jsem to ted dobre zvládla. A kojeni jedna velká tragédie. Mleko jsem mela, techniku perfektně znala, a prdlacky. Kojeni se nedařilo. Můj druhy syn to proste nedával, ve finále ani ja ne. Vydržela jsem to mesic a pak dostal sunar - a jsme spokojeni všichni. Ja osobně jsem přesvědčena o tom, ze hoooodne záleží i na diteti - jak zdatný je savec, jak snáší časté kojeni/delší pauzy, atd.
Citovat
+1 #2 Eva 2017-10-18 21:30
Mely jsme s dcerou dost podobny zazitek.. Nebyl bonding, mala mela hranicni porodni vahu a hned ji kvuli tomu odnesli. Kojeni se nedarilo, mala se vztekala, rozpraskane bradavky, zoufala a nastvana ja, ze mi to nejde, nadavala jsem, kricela, brecela, chtela ji hodit z okna a mit klid.. Malo pribirala.. Laktacni poradkyne zadnou chybu nevidela.

Prvni 3 mesice si skoro nepamatuju. Neuzila jsem si miminko, vubec.

Jen nastesti muj partner UM nekoupil.

Uklidnila jsem se a zacala si verit. Nasla jsem podporu ostatnich maminek, co na tom byly obdobne a zacala si verit. Podle mudr. mala prospivala malo, dokonce se mesic zasekla uplne. Ale ja na to kaslala a proste male verila, ze mi pomuze. Dokazaly jsme to! I kdyz byla jeste rada zadrhelu, kdyz zacly prikrmy atd atd. A kojime doted: 23 mesicu.

Podpora okoli a nalezeni vnitrni sily. Asi jediny rozdil, od Vaseho pribehu.
Citovat
0 #1 Jana 2017-10-12 00:26
Můj příběh je dost podobný- nevydařené kojení u prvního syna, dosud máme divný vztah, mateřská radost a štěstí přišly až s druhým.. Začátek také bondingem a lepším nastudováním. Nyní zase nedokážu s kojením přestat, syn má 20 měsíců.
Citovat

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit