Milé maminky, chci Vás povzbudit při potížích s kojením, zejména v období tříměsíčního růstového spurtu, kdy dítě začně odmítat prs. Náš příběh dobře dopadl a nyní je synovi 7 měsíců a já stále kojím. Na ten den si přesně pamatuji, můj tříměsíční synek dělal celý den u prsu blbiny, prskal, foukal, kousal, smál se, jen ne a ne se najíst, zkrátka nechtěl sát. Nijak jsem to neřešila, odpoledne jsme měli návštěvu u babičky, tak jsem ho po těch jeho srandičkách šoupla do kočárku a vyrazili jsme. U mé mamky začal být mrzutý, plačtivý, od prsu se stále odtrhával, začala jsem být nervózní i já, protože toho skutečně moc za den nesnědl a mamka mě závěrem "podpořila" slovy, že mu moje mlého nestačí, že bych měla vzít už konečně lahev a netrápit ho. Vystresovaná jsem volala manželovi, ať vše pořídí a rychle k nám přijede. Napil se UM, usnul jako beránek a já pokračovala v krmení lahví ještě týden, do lahve jsem odstříkávala MM a když to nestačilo, dovařila jsem UM. Byla jsem vyčerpaná, protože při kojení jsem si vždy s mým chlapečkem lehla a odpočinula si, rovnež mi chyběl ten náš společný kontakt, jakoby se mi odcizoval :( Domnívala jsem se, že je to konec kojení, prso nechtěl ani vidět, vždy u něj křičel, dlouho plakal, dokud nepřišla lahev. Chtěla jsem kojit, trápilo mě to a tak jsem oslovila místní laktační poradkyni a ta mě, a teď pozor, skutečně během jednoho odpoledne rozkojila a od té doby zase plně kojím. Lahve jsem uklidila hluboko do skříně a už je nechci ani vidět. V našem případě šlo hlavně o podporu, pochopitelně náš Martínek i během návštěvy laktační poradkyně plakal, ale ona s námi všechny situace zažila a ujišťovala mě, že není třeba sahat po lahvi a já to ustála, Martínek také. Držím všem maminkám v podobné krizi palce, nevzdávejte to!
Komentáře