Bojkot kojení

Milé maminky,

zdravím vás všechny, které právě čtete tyto řádky. Chtěla bych se s vámi podělit o příběh mého/našeho kojení. Naše děvčátko se narodilo o měsíc dříve, nemohla jsem hned kojit, protože nám Aničku odvezli na jiné oddělení, ale po 3 dnech už jsme kojili naplno. Začátky jsou u prvního miminka vždy složité, ale po 10 dnech nás pustili z porodnice a holčičku jsem kojila. Doma to šlo jako po másle. Vše se změnilo kolem 3 měsíce, kdy malé zjistili pupeční kýlu, tejpovali jsme a museli cvičit Vojtovku. V tom se i změnilo naše bezproblémové kojení. Už se mi nedařilo jí nakojit, kdy potřebovala. Musela jsem ji kojit před cvičením a zřejmě se jí moc nelíbilo, že se režim změnil. Bojkot začal postupně, odmítání, poté křik. Mnohdy jsem ji nenakojila ani 8 hodin, prostě to nešlo. UM odmítala, odstříkané taky, flaštičku nesnášela. Zažili jsme útrpné léto, kdy místo užívání u vody a výletování, jsme trávily doma a snažili se cvičit a kojit. Kojila jsem malou ve stoje, v zavinovačce za pohupování, samozřejmě musela být uspaná. Ve spánku se napila, jindy ne. Bylo to těžké. S manželem jsme se hádali, chtěl přirozeně cestovat, dovolenkovat a já neměla chuť jít ani na procházku a ven. Malou jsem jinde než doma prostě nenakojila! Dnes už vím, co je to bojkot v kojení. Tak jsme po 3 měsících naprostého vyčerpání začali v půlroce přikrmovat, chutnalo ji!!! Obídky papala, kašičky večer taky a já si postupně zvykla na režim, uspat a nakojit. Zanedlouho bude Aničce rok. Stále kojím ráno, večer a někdy v noci. Jindy, než před spánkem a ve spánku se nenapije. Pokud prs nevidí a je v polospánku, tak se napije krásně :-) Přeji vám proto příběhy s podobným koncem. Věřte, že jste silné a dokážete vydržet ledacos.