Zdravím všechny. Rozhodla jsem se, že napíšu svůj příběh a třeba tím povzbudím ostatní tápající maminky. Mám tříměsíčního synka, starší syn má čtyři roky. S kojením jsem bojovala u obou, s prvním jsme začali kojit po měsíci a s druhým kupodivu až ve 2,5 měsících - a to jsem myslela, že po nesnázích s prvním zvládnu druhého levou zadní. Mám ploché bradavky, takže u obou mimin byl problém, aby vůbec nasáli prso tak, aby mohli sát. To se ale při troše dobré vůle povedlo. Největším mým problémem bylo praskání bradavek. U prvního i druhého syna jsem řešila také to, že po prvním týdnu doma po propuštění z porodnice byli stále na stejné váze, nepřibírali. Mlíka začalo ubývat. Půjčila jsem si proto odsávačku na obě prsa a začala po třech hodinách odsávat, ve dne i v noci, asi tak 10 dnů. Laktace se tím krásně nastartovala/obnovila a mlíko zase bylo. Jelikož si ale miminka nevypila dost (a to nebyli žádní chudáčci, porodní váhy 3,9 a 3,6, ale spali u toho), musela jsem zvolit nějaký způsob dokrmování. Ze začátku jsem dokrmovala ze stříkačky, to mě ale po nějaké době přišlo příliš zdlouhavé, zvlášť teď u druhého, když jsem se musela věnovat i staršímu dítěti. Šáhla jsem teda po savičce od Medely, která byla součástí balení u odsávačky a předem odstříkané mlíko vždy jen přihřála a krmilo se. Savička má dětem připomínat prso a ty pak prso neodmítají. Musím říct, že u nás to tak opravdu bylo a díky Bohu za to. Přestože jsem druhého syna krmila vždy několik dnů z lahvičky a pak mu zkoušela nabídnout prso (po zahojení prasklin), vždy se krásně chytil a postupně začal z prsa i víc pít. Mým posledním problémem zůstavaly praskající bradavky, s nimiž jsem opravdu kojit nemohla. Už několikrát jsem byla nalomená, že to vzdám, že to takhle nemá cenu, že si to neužívám, že kvůli tomu brečím atd atd. Ale pak mi zas přišlo líto, že když mlíko mám, nebylo by fér mu ho nedávat. Byla jsem rozhodnutá si odsávat a dokrmovat klidně celého půl roku, šlo by to. No ale jak synek trochu narostl, přestali se prasklinky skoro dělat. Tady bych chtěla podotknout, že techniku kojení jsem řešila neustále, ale praskliny taky byly neustále, prostě některá prsa jsou myslím k praskání náchylnější anebo je to u mě i tím, že druhý syn byl trochu menší a měl malou pusinku, takže při nažmoulávání bradavky do pusinky ji vždycky úplně zhmoždil. Přes všechny naše nesnáze tedy nakonec kojím a to už jsem myslela, že to u druhého nedokážu. Samozřejmě jsem čerpala i na těchto stránkách, za které děkuji, dá se tady najít opravdu spousta výborných rad. Třeba někomu dodám odvahu vytrvat ještě pár dnů, které někdy opravdu můžou rozhodnout:-).