Moc děkuji za tyto stránky, i díky nim úspěšně kojím svého syna už 10.měsíc, přestože začátek jednoduchý nebyl :-)

Po vyvolávaném porodu na počátku 42. týdne těhotenství se mi narodil zdravý syn, reflex k přisávání měl výborný, ale já zpočátku neměla dostatek mléka. Už v porodnici mě vyděsila "empatická" sestra, která mi vynadala, že malý nemá dostatečné váhové přírůstky a nacpala mu UM ze stříkačky. Syn naštěstí UM naprosto odmítal. V prvních 14 dnech byly váhové přírustky prcka dost nízké, takže mi UM doporučila i obvodní lékařka spolu s převažováním, naštěstí do mě ale nijak neryla ani mi nic nevnucovala. Vzhledem k mému ne úplně ideálnímu psychickému stavu v šestinedělí, kdy jsem si vyčítala, že nejsem schopná dítě normálně porodit ani nakrmit, mě nakoply tyto stránky. Našla jsem tady odpověď snad na každou moji otázku. Pro všechny maminky, kterým kojení nejde a všichni pro ně mají zcela zaručené rady, platí, že miminko si samo nastavuje kdy bude pít, kolik a jak dlouho, než jsem toto pochopila, chvilku to trvalo. První tři měsíce jsem strávila u jednoho kojení klidně i hodinu, malý se mnou spí v posteli a v noci pije, jak chce (sama s oblibou říkám, že mi noční kojení zachránilo kojení vůbec), do půl roka byl výhradně kojen, přibíral sice pomaleji, ale psychomotorický vývoj byl absolutně v normě. Dneska kojím, jak malý chce a potřebuje, ani si nechci představit, jak těžké pro mě bude, až bude jednou chtít spinkat sám :-) 

Posílám vám malý příspěvek a držím palce, ať máte hodně energie dál pomáhat všem maminkám, které chtějí kojit ;)