Syn se mi narodil o 2 měsíce dřív, v náručí jsem ho měla až 4. den po porodu, měl silnou žloutenku, takže byl ještě měsíc a půl spavý a já ho musela budit, štípat a hlavně se modlit. Kojit jsem chtěla. Po šestinedělí začal správnej kolotoč :-) Dítě začalo bojkotovat, tehdy jsem začala kojit nahé miminko na mé nahé kůži,   začali jsme spolu spát ( na mém hrudníku hajal), nosila v šátku, začala jsem bezplenkovku, vystrídala 4 laktační. To vše pomáhalo. Bez toho už bych o mlíko dávno přišla. Ale pořád jsem měla málo mléka. Najednou jsem kojila 6 hod v kuse s brekem a čekala  až manžel v 11 v oci přijde z práce s Nutrilonem. První flašku jsem ořvala. A pak začla každej večer dávat. Šlo to tak 2 měsíce, už jsem neojila vůbec, jen odsávala. Pak mě napadlo znovu zkusit přisát a šlo to. Byla jsem ráda, že jsem  si mlíko udržela. Začala jsem kojit. Syn ale trpěl čím dál  víc bolestmi břicha. Řval bezutěšně. Zkusila jsem baby masáže, cvičení s nožkama, kapičky, probiotika, tejpy, bezplenkovku, rourku... Nic nepmáhalo, přestával papat, až nesál vůbec a já ho krmila jen stříkačkou, měl zácku, mléko odmítal, nebo zvracel.. až jsme skončili v nemocnici, tam přišli na ABKM. Po vysazení z mléčných výrobků z mé stravy se mu postupně dělalo líp  začal zase sát a mléka přibývalo. Pak dostal rýmu cca na měsíc, takže zas moc nesál a já skoro přišla o mlíko. To stejný u zoubů. Stále kojím a nelituji. Stálo mi to za to. Uspávám u prsa, dávám mu dudlat. Je to můj miláček. Prsa jsou jeho a vím, že je potřebuje. Takže jsem Bohu vděčná, že se mi to všechno podařilo překonat. Kojení za to stojí. Kojím v posteli v leže a dítě v noci spí. Kdy se vzbudí, přisaje se a spí dál, já taky spím, manžel taky spí. A všichni jsme spokojení. Díky Bohu za to. Tím cci povzbudit maminky,, které o to stojí, jde to. Jděte si za svým i přes blblý kecy rodiny.