Zdravím všechny kojící maminky :)
Podělím se s Vámi o náš příběh.
Dcerka se narodila maličká, ale krásně už od porodu silně sála. A sála ráda. Nikdy jsem o kojení před porodem více neuvažovala, nebála jsem se nemožnosti kojit.. byl čas pouze na obavu ze samotného porodu :D . I přes náročný porod se tvorba mléka nastartovala na jedničku. A tak začal náš maraton. Dcerka v prvních měsících měla zvláštní stavy pláče, kdy jediné co mohlo zabrat na uklidnění bylo kojení. Neocenitelný společník. Nemohla jsem se řídit žádnými radami ohledně času kojení /dodnes vzpomínám na sousedku, která kojila jako stroj na minutu přesně po třech hodinách/. Moje maličká totiž chtěla pít pořád... a ač chvilku trvalo, než jsem přišla na to, že nesmím dát na rady okolí, naštěstí jsme se k tomu dopracovaly a já se začala řídit tím, co chtěla dcerka. Kojila jsem prakticky pořád, co hodinu, někdy jsem ji měla na prsu třeba 40 minut a po půlhodině znovu. Bylo to časově náročné, ale fungovalo to. Když se naučila papat dostatečně příkrmy, začala jsem zlehka končit s dokrmováním přes den, až jsme se dostaly na dlouhodobou variantu - kojení před spánkem a v noci. Znám již význam slova závislák. Obávala jsem se dne, kdy budu s kojením muset, nebo chtít, přestat. Tlak okolí a manžela začal být později velký, takže jsem v 21 měsících dceru začala odstavovat. Sama jsem viděla, že již kojím již poměrně velké dítě a věděla jsem, že jsem jí dala hodně a blíží se čas, kdy je potřeba aby šla dál. Kdyby to bylo však čistě na mě, asi bych se k ukončení neodhodlala a možná kojila dceru ještě o pauzách ve škole... Vyšlo nám to skvěle, přestala jsem s uspávacím kojením, což sice stálo čas navíc k uspávání, ale dalo se to... a pak jsme jeli ke tchýni, přes den byla u ní s malou a přes noc jsem ji tam nechala /malá je na ni zvyklá, má ji ráda/. Zvládli to skvěle, bez pláče, pouze s vysvětlováním.. a já během těch 14 dní kojila pouze výjimečně a bez souvislosti se spánkem, když se mi prsa nalila cca 3x. Po čtrnácti dnech doma snadno pochopila, že MM na uspávání již není. Krásná etapa tedy byla zakončena bez prakticky bez pláče, bez odsávání a velmi pozvolna a citlivě k oběma stranám. Jediné negativum - vstává nyní velmi brzo a nechce už k nám do postele :)
Tímto příběhem se s kojením loučím, je to silný zážitek, který si budu intenzivně pamatovat do konce života.
Linn
Komentáře
Holcicka s nami spi v posteli...asi chyba...a taky pohodli, ze k ni nemusim v noci 5x denne vstavat.
Muzete mi prosim poradit jak nocni kojeni odnaucit? V noci ji davam pit caj, i když se napije, tak presto chce prso.
Nebo myslite, ze je jeste mala na odnauceni? A mam jeste nejaky mesic vydrzet?
Dekuji moc za radu.
Noo a není to trošku i tím, že právě s tím počítáte, že budou dva,super tandem co??? :) Jen mi to tak vyznělo, že tam to pravé odhodlání chybí, nic ve zlém :)
U mě tedy fungovalo to jak rostla, že opravdu je to mladá slečna, při kojení už měla všude kolem mě ruce a nohy, vlásky má dlouhé už pod lopatky, začalo mi to připadat prostě méně vhodné... nebo alespoň jsem se nad tím zamyslela. Samozřejmě, že z dalšího úhlu pohledu je to pořád moje dítě, pro které chci to nejlepší. Otázka je, kdy jí právě "nechat vylétnout z kojícího hnízda", za co nejmenších ztrát.
U nás to šlo vážně překvapivě dobře. Uspávám stále zpěvem a na ruce /s tím jsem se tedy dlouho vyrovnávla, protkávalo to epizody uspávání v kočárku, v šátku, výjimečně i usínala sama, ale celkově to je neusínací nadmíru náročné dítě/. Jinak jsem jí zcela vážně povídala, že mléko není, že ho vypila jako miminko a že /zprvu/ další se udělá až v noci a že nyní s tím nic neuděláme a že rozčilování by nepomohlo, vyplatilo se mi ji přes odpoledne unavit. Později při plném odstavení jsem to opakovala, že miminko už všechno spapalo a přitom udělám srandu, že se podívám k ní za tričko a řeknu, že ona taky nemá. Už se tomu chechtá a sama říká, že taky nemá, opravdu to pochopila. V průběhu noci při probuzení to opakuji, řeknu jí, že se může nabumbat, nebo si vzít dudánka, dočasně jsme k ránu zavedli tedy i pohádky v telce, protože k ránu už nemohla zabrat a já se vzbudit, ale do týdne jsme je nepotřebovaly a spinká přijatelně.Uděl ejte si jiný rituál, my třeba jdeme vyčitstit zuby, rozloučit se s tatínkem, a jde do postýlky s jednou šílenou knížkou, kde jsou říkanky, povím jí říkanky, ona doplňuje slova co zná, pojmenujeme co je na obrázku. Pak zhasne světlo, řekne že chce chovat. Zazpívám jí tři písničky a pak jí položím, že mě bolí ruce. Už se tomu směje a sama při pokládání říká : bolí ruce
Káťa