Zdravím všechny kojící maminky. Ráda bych i já svým příběhem povzbudila všechny, které si prochází trápením s kojením. Náš příběh začal v porodnici, kdy i přes mou snahu musela jít naše Sofinka císařským řezem. Byly jsme pak obě odloučeny na dlouhých 17 hodin. Až potom proběhly první pokusy o přisátí. Jelikož mám velmi malé bradavky, miminko mě spíše bradavku první dny drtilo mezi dásněmi :-( Třetí den jsem neměla po císařském řezu ani kapku mléka a na bradavkách jsem měla obří bolestivé strupy, které se každé přisátí měnily v tekoucí krev. Čtvrtý den padlo rozhodnutí dát si kloboučky od Aventu, později od Medely. Malá se díky tomu dokázala přisát a mlíčko se rozhýbalo a pátý den jsem již nakojila 10 :-) Sedmý den nás pustili z porodnice v podolí s nakojením 35. Bohužel jsem miminko opakovaně špatně přikládala a tak po dvou měsících, kdy se válčilo s každým kojením padlo rozhodnutí zavolat laktační poradkyni. Ta mě zkoušela naučit kojit bez kloboučku a v různých polohách. Naše Sofinka však bez kloboučku kojila nulu a nalitá prsa se začla zanicovat. Měla jsem i horečky 38 a latkace se snižovala.... Malinká plakala večer pro nedostatek a tak paní doktorka doporučila dokrmování. Koupili jsme sací lahev od Medely, ale malinká se brzo naučila, že u prsa je to námaha a z lahve to prostě teče a tak se jednoho dne odstavila úplně. Proplakala jsem celou noc. Byl to bojkot kojení a malá při pohledu na prso  histericky brečela. Pak jsem si přečetla zásady překonání bojkotu a začla se jimi řídit. Tedy žádná lahev, žádný klobouček... Sofinka se tři dny prsu ani nedotkla. Nervy jsem měla na pochodu, plakala jsem a psychika hrála své. Ale čtvrtý den se dítko přisálo. Začla jsem pomalu kojit nejdříve 45 pak 90 a dneska ráno po 8 dnech jsem nakojila 175 bez kloboučku, bez lahví bez dokrmů :D Takže sem chtěla všechny povzbudit NEVZDÁVEJTE SE! Bojujte jak lvi! Je to těžké, ale já jsem příkladem, že i když jsme krmili UM z lahve, i když jsme měli kloboučky a dudlíky, jde to  všechno vrátit, jde to překonat a kojit své milované miminko. Protože všechny známe ten pocit, jaké to je, když své dítě kojíme a nakrmíme :-) Jen si věřit a neztratit nervy.