Chybí mi

Zdravím Vás všechny, co si čtete můj příběh. Než se pustím do litanie a vylívání srdce, ráda bych opravdu poděkovala za všechno paní Jiřince - za skvělé stránky, za rychlé odpověďi na mé emaily a také pomoc ze startu.

Můj příběh je spíš něco jako určitá forma terapie. 

Listopad 2012

Narodila se krásná holčička, bonding úžasný, hned se přisála. Ale ejhle další dny v nemocnici se nechtěla moc přisávat, furt spinkala, podepisovalo se to na mé psychice, některé sestřičky neměly zrovna super den, takže když mi zrovna v den mé úžasné poporodní depky jedna z nich na převážení řekla, že malá moc nepřibrala, že se nesnažím, a když jsem se rozbrečela, tak mi řekne at nebrečím, moc mi to na mé pohodě nepřidalo. Nechali si nás tam 5 dní, a já si říkala, že jsem hrozná matka, že to nezvládnu, co mě to napadlo, že jsme udělali miminko. Večery šílené-stále odstříkavat, oči nezamhouřit,dceru budit. 

Sláva, jdeme domů, už to bylo v pohodě, malá mi začla pomalu přibírat, ale pořád jsem tápala, jestli je má technika správná, rána po zašití stále bolela, a nejlepší pro nás bylo vleže. Naštěstí jsem narazila na stránky kojeni.net, jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že Jiřinka je tady od nás, a že za maminkami i jezdí a pomůže jim. Velmi mi pomohla, uklidnila mě, naučila mě různé polohy a my se s malou konečně zžívaly. Jsem ráda, že jsem to vydržela.

Malá doteď není jedlík obrovský, takže nám bylo doporučeno dávat příkrmy už od 5 měsíce :(. Byla jsem z toho špatná, ale stále jsem kojila. Nutrilon i Sunar mi plivala, flašky ani vidět. Od dudlíku se odstavila překvapivě sama v 9měsíci, a já se už začínala strachovat, že začne i ode mě. Naštěstí ne. Nejdříve do roku a půl neměla zoubky, tak se mě tchýně ptala jestli to není nějaká vada, že všechny děti už mají skoro všechny zoubky. Když jsem jí řekla, že to na intelekt ani na nic jiného vliv nemá, že prostě tam zuby jsou, ale příjdou později, dívala se značně pochybovačně. A stále se mě ptala, jestli ještě budu kojit. A já už jsem se do kojení zamilovala.

Listopad 2014

Už poslouchám jízlivé kecy.

Leden 2015

Píšu Jiřince email, kde se jí ptám, co mám dělat, která kojení vysadit nebo zda uplně odstavit, že mi kojení nevadí, že to má už trošku dopad na mé zdraví a že okolí už klavíruje. - kojila jsem 3-4 denně a max 2x v noci (což si nepamatuju, malá se obsloužila sama). Ale někdy když jsem si k ní večer lehla a ona mě "ucítila", a já dělala že spím, tehdy jsem přišla na její techniku - prý mamiiiii pííííít - šeptem. vyhrne, napije se, chvilku podumlá a jde si lehnout k sobě do postýlky, ráno jsem se vzbudila většinou s malou na hrudi kolem 8-9 hodiny ranní. Dopoledne si šla taky lehnout, (uspávala jsem u prsu) spala hodinu, pak mě hledala, já si šla k ni lehnout, a většinou jsem usla s ní. Jiřinka mi odpověděla, abych max vysadila dopolední kojení, ale že jsme adeptky na dlouhodobé kojení, dala jsem to přečíst manželovi a ten jen řekl OK.

březen 2015

Stále častěji a častěji slýchám, že jsem už divná, že tak staré dítě už bych neměla kojit, že takhle ho budu kojit do 15 let. Pouze dvě kamarádky mi říkaly, že to je super. Že jsem dobrá. Malá ťape všechno možné, sice sem tam míň anebo víc. Ale jí. Mí rodiče taky už ryjou - malá má zrovna vzdor, takže je někdy protivná a oni si myslí, že to má vliv taky na to, tchýně mi to příjde, že jedná ze sobeckých pohnutek - myslím, že závidí vztah mezi námi, ale mohu se plést. Manžel je už pomalu zpracovaný svou matkou.

Duben 2015

Odjíždím na víkend pryč. Hlídat bude tatínek, už jsem rozhodlá po příjezdu nekojit (podvolila jsem se :(). Seznamuju s tím dceru, že maminka pojede pryč, že v pátek dopoledne naposledy dáme mlíčko z prsu a pak už nebude, holčička to zvládne, už je veliká. Dozvídám se, že tatínek je s malou u babičky přes celý víkend. Vracím se, 5minutové objímaní - jen naše. tchýně se furt chodí ptát, co tam děláme. Malá potom jak už sedíme v obývaku pochopitelně zkouští- mami pít. Odolávám, nedávám. První večer - hrůza. Uspávání hodinu a půl. kolem půl 3 ráno pláč - maminko mlíčko, vysvětlování. Utišila se. Ale teď je problém v tom, že se budí i v 5 ráno, a je unavená, jde to na ni vidět, ale neusne. Vypije klidně i litr kravského mlíka. Což je hodně, už chodí bez plínek i v noci. a teď se mi zase pomočuje. Musím zkorigovat pití mléka. max 250ml a zbytek čaje a voda. Je to 5 dní bez kojení a já jsem každý den smutnější a smutnější. :( Uvažuju i nad tím, že bych kojila jen v noci (přiznávám i ze svých sobeckých pohnutek, byla jsem rozmazlená vstávat později, a ted v 5 je pro mě šok, navíc chodím do práce, tak si moc neodpočinu a po obědě s malou už nespím:(), ale nevím jestli by to malá pochopila, že ted nemohla a zase může, ale jen večer. Když jsem to řekla manželovi, tak mě sice utišil, ale říkal at už ji nekojím, že je velká (slyším tam trochu tchýni). Stydím se za to, že se dávám tak ovlivnit. Ale já na to už opravdu neměla nervy, a navíc když mě manžel nepodpoří, už si připadám jako nějaký lajdák, který se musí všech ptát, zda je to tak správně, že se musím dovolit, když chci kojit své dítě. Všichni říkají, jo no vidíš, konečně už si přestala kojit, a já se citím jako špatná matka :( Kterou, podle některých z Vás, jsem. Ale já nechci, abyste mě litovaly nebo soudily.

A já se Vás ptám dámy, šly byste do toho? Kojily byste v noci? Myslíte si, že se délka spánku u malé upraví na přijatelnou půl 8? Dělat malé chaos v tom, že zase MM bude? Pokud mi odpoví i paní Jiřinka budu ráda.

Hezký večer