Lituji, že jsem kojila

Po přečtení několikatera rad ohledně kojení bych jsem se rozhodla, že bych ráda povzbudila ty maminky, který si stejně jako já myslí, že takových šíleností, co některé maminky jsou ochotny dělat pro udržení kojení, nejsou schopny.

Úvodem zdůrazňuji, že nejsem žádný odpůrce kojení. Dle mého názoru je ale na prvním místě spokojená maminka, protože jedině tak může být spokojené miminko. Každá maminka je samozřejmě jiná, takže nějaká je spokojená, když se jí kojení daří i za cenu vlastního nepohodlí, jinou zase únava z nevyspání, neustáleho přikládání dítěte, odsávání atd. může fyzicky i psychicky zcela vyčerpat. Každá maminka tak musí zvážit, jestli energie vložená k tomu docílit plné a dlouhé kojení ji stojí za to, nebo je na úkor ostatních členů rodiny (zejména dalších dětí) a taky ji samé.

A teď, abych se dostala k tomu, proč já osobně lituji, že jsem kojení tak dlouho udržovala. První dítě - syn se narodil v termínu. V porodnici Podolí v Praze mně vcelku techniky kojení ukazovali a myslím, že s tím problém nebyl. Syn od začátku pěkně sál, přesto jsem v porodnici při vážení nenakojila skoro nic. Pouštěli nás po 3 dnech s váhou, která měla sestupnou tendenci a s hraniční žloutenkou. V 1. týdnu nás pediatrička poslala na Bulovku, že nám stoupá žloutenka, tam ho i zvážili, že neprospívá, a proto se ta žloutenka horší a že je nutný ho i dokrmovat nutrilonem AR, protože dost zvracel, že na prvním místě je prospívání, pak až kojení, což mně přišlo logický. Už v nemocnici jsem i odsávala, abych stimulovala prsa, kojila a dokrmovala. Pak jsme přišli domů a tam se kolotoč opakovat. Nejprve jsem syna zvážila, pak ho nakojila, pak šla zvážit, kolik vypil a podle toho ho dokrmila lahvičkou a pak šla odsávat. Upozorňuji, že v případě zvracení u  refluxu není skutečně dobrá rada laktačních poradkyň pořád kojit, neboť k mléku, který žaludek zpracovává a natravuje se pošle další a to vede k dalšímu zvracení, skutečně musí být nějaká pauza na vytrávení. Při tomhle kolotoči jsem si střihla i zánět prsu s horečkou a zimnicí. Pozvala jsem si domu i laktační poradkyni, která mně řekla, že techniku kojení mám správnou, dítě je pěkně přisáto. Při další návštěvě pediatričky nás opět poslala na Bulovku, že syn je jak žluťásek. Tam ho opět zvlážili, že za týden od propuštění nic nepřibral a že žloutenku nemá cenu řešit, pokud nebude řádně prospívat, že se to ani nezlepší, takže nás opět hospitalizovali pro neprospívání. Běhěm 5 dnů, co jsme tam byli, jsme zkoušeli všechny možné kombinace, které by synovi vyhovovali, tedy jednou jenom kojit, pak zas jenom ÚM, pak kojit a hned po tom ÚM, zahušťovat mléko Nutritonem atd. Když to shrnu, byl to děsněj kolotoč a syn až do 6 měsíců měl hraniční prospívání na 3 percentilech (mimojiné jsme absolvovali spoustu lékařských vyšetření, třeba na metabolické poruchy apod - naštěstí mu nic nenašli). Já jsem do 6 měsíců kojila a dokrmovala Nutrolonem AR. Pak jsem přešla přes den jen na ÚM a v noci kojila do 10 měsíců.

Jakej byl z toho všeho výsledek? Syn byl nespokojený miminko, neustále řval, já byla utahaná, ob den jsem brečela, byla jsem zcela psychicky labilní, stačilo málo a hned jsem řvala. Asi jsme se se synem dostali do začarovaného kruhu, protože asi když jsem byla nespokojená já, on byl více uřvanej, já byla více nespokojenější a on zase více uřvanej atd. Psychicky jsem se necíla v pohodě. Navíc jsem se synem cvičila Vojtovku, což taky na psychice nijak nepřidá (při každém cvičení hystericky ječící dítě). Výrazně se to vylepšilo, až když byl synovi cca 1 rok. Sice byl stále uřvanej, hyperaktivní, neposlouchal atd., já jsem se začala však cítil lépe. Jak jsem se zmínila výše, definitivně jsem ukončila kojení v 10. měsících, cca 2 měsíce trvalo, než vymizelo mléko a vrátila se menstruace. Tedy jsem si až zpětně uvědomila, že zásadní zlom nastal až po ukončení kojení, že mě asi hormony vylučované při kojení negativně ovlivňovaly a když se to spojilo s tou únavou spojenou s kolotočem kojení, dokrmování atd., tak jsem byla labilní troska, která si fakt miminka vůbec neužila. Zpětně lituji, že jsem s kojením nesekla hmed nazačátku a že jsem dopusila, že jsem se rok psychicky trápila.

Teď mám 4 měsíční holčičku, kterou si vážně užívám (v rámci možnosti, protože tříletý syn je stále hyperaktivní a vyžaduje dost pozornosti). Je mně líto, že jsem si takhle neužila i syna. Dodnes jsem s holčičkou brečela jen při pobytu v nemocnici, když v měsíci chytla RSvirozu a měla tak hrozný dávivý kašel, že jsem byla přesvědčená, že má černý kašel a že se každou chvíli udusí. Se synem jsem brečela tak ob den, což mně je fakt zpětně líto. S holčičkou problémy s prospíváním nejsou, od záčátku jsem kojila. Od 3,5 měsíce začala méně přibývat a začala být o dost ubrečenější, proto doktorka vyjádřila obavy, jestli nemám nedostatek mléka. Malou jsem při dalším řvaní dokrmila stříkačkou, abych zjistila, jestli chce ještě mléko a skutečně vypila asi 70 ml. nutrilonu, tak jsem začala večer dokrmovatl lahví. Proto jsem si otevřela tyto stránky, abych případně načerpala rady, co s tím. Po přečtení několika příběhů a rad a po zkušenostech se synem jsem usoudila, že to vážně nehodlám nijak hrotit. Budu ji dokrmovat lahvičkou a když se za nějaký čas sama odstaví a bude preferovat lahvičku s ÚM, tak nevadí. Důležité je, abychym byly spokojené obě. Mimochodem nevím, jestli se význam kojení na imunitu dítěte nepřeceňuje - viz že malá chytla při plném kojení ve 4 týdnech vírozu.

Ostatním přeji mnoho zdaru. Hlavní je se kvůli kojení netrápit a když to nakonec nepůjde, tak z toho nemít těžkou hlavu. Myslím, že pro miminko jsou mnohem důležitější pohodové chvíle s maminkou než  za každou cenu mateřské mléko.

Komentáře  

0 #22 terka 2018-11-29 15:29
jen jedna malá rada k nezaplacení- maminky, čím si mažete bradavky po každém kojení? Bepanthene mastí asi ne, že? jinak byste tyto problémy neměly a kojit v různým polohách, ať se ragády stíhají hojit. Cena masti cca 250,- Do tří let věku dítěte v každém kalendářním roce pojišťovna VZP v rámci balíčku pro dítě proplácí i tyto mastičky.
Citovat
+2 #21 simča 2016-06-17 12:08
holky děkuju mame ted stejný problem malemu 4.mesice a ja začala mit malo mlíčka strašne jsem se tím trapila:(začla jsem dat přikrm nejdřive jsem nechtela,snažil a se odsavat ale bohužel nejvic tak 60ml,malej je spokojenejši a ja se přestala trapit:)
Citovat
+2 #20 adéla 2016-03-07 06:47
Petra i Eva to napsaly hezky. Taky jsem se na kojení těšila, taky jsem si to malovala jednoduše - kojení u okna, u knížky, u filmů, v pohodě, v posteli, bez rušení...Realit a? Kojení co hodinu, aby malý přibíral, stres a strach z dalšího kojení, dítě spíš kojené krví než mlékem, avšak máte dobrou polohu, maminko...Deset otazníků nad hlavou, kdy si to mateřství začnu taky užívat? Příště už to lámat přes kolenu nebudu - spokojená maminka = spokojené dítě...
Citovat
+2 #19 Markéta 2015-06-21 17:52
Děkuji za tento článek i komentáře ☺
Citovat
0 #18 Mony 2015-05-06 11:54
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Čekám první miminko a mám už z článků o kojení uplně zamotanou hlavu :-) . Ale k tomu co mě zajímá hlavně... Všude čtu spoustu příspěvků jak maminky přestali kojit kvůli rozkousaným, bolavím bradavkám a pod. ... Není možné v takovém případě prostě jen odstříkávat mléko do lahve a krmit pouze takto ? Vím že to ještě není aktuální, ale chci byt případně připravená :lol: ... Moc děkuji za odpovědi.
Citovat
0 #17 Katka 2015-05-02 19:45
Maminku plně chápu. Já bojovala s kojením první 2 měsíce,byla na dně,syn ječel...já se zatvrdila,že kojit musím-syn prospívál,byl zdráv,jen zravý...a tak jsem kojila do 10.měsíce. Dceru kojím bez problémů už 8.měsíc a na začátku jsem si říkala,že kdyby to měly být nervy,tak se na to hned vykašlu a nebudu se trápit..protože spokojená máma=spokojené mimi :-)
Citovat
+3 #16 Luca 2015-04-18 21:32
Pěkný článek a řekla bych, že vystihl to nejdůležitější. Pohoda mamči hraje u kojení asi tu největší roli. Musím ale říci, že já se zatím řadím k mamkám, co s kojením problémy nemají. Mému mrňousovi je devět měsíců a už v porodnici se nám kojení dařilo. Ve dvou měsících přislo období, kdy chtěl pít každou hodinu a půl a to i v noci a když to jednou řekl manžel před tchýní, tak mi hned doporučila, abych začala přikrmovat... Já jí ale s klidem řekla, že je to moje dítě a moje věc a po necelém měsíci jsme opět plynule přešli ke kojení jednou za 3-4h přes den a 1-2 kojení v noci. V 6-ti měsících jsme začali s příkrmy a malý mi snědl jen dvě lžičky čehokoli a vymrčoval si mlíčko z prsu. Opět mi bylo doporučeno víc přikrmovat a méně kojit, ať ho nerozmazluju... Přiznávám, že jsem dost tvrdohlavá, a na pocity dávám především - skončilo to opět tím, že holt po dvou lžičkách bylo zase mléko... Jak už jsem psala výše, teď je malému devět měsíců a když mu nedám pořádně najíst zeleniny s masem, ovoce, nebo kaše, umí udělat pěkný vyrvál a přes den máme mlíčko jen jako chuťovku. Přes noc nám stále zůstává kojení 1-2 a taky u prsa občas usínáme... Podle chuti... společné...:-)
Tím vším chci jen říct, že podle mě se správně rozhodnout jak dál, umíme jen my, protože to příroda zařídila tak, abychom vnitřně cítily, co je pro našeho drobečka nejlepší. Rady okolí jsou cenné, ale jen do chvíle, než musíte dělat něco, co jde proti tomu, co cítíte sama.
Takže souhlasím s tím, že mezi pohodou matky a pohodou dítětě a i naopak pohodou dítěte a následnou pohodou matky panuje symbióza.
Citovat
0 #15 Marcela Bitalová 2015-04-15 13:01
První syn, částečně kojen 10 dní - nejhorších 10 dní v mém životě :-* byla jsem přesvědčená,že nikdy víc. Druhý syn hned po porodu ,při položení na břicho ( hruď) se přisál a já naprosto bez problému kojila do jeho bez týdne 12 měsíců. Kdy dostal flašku kravského mléka a naprosto sám se odstavil a už si o prso nikdy neřekl.Bez slzyček, stahování prsou atd. :lol: :lol:
Dodnes jsem přesvědčená,že za pohodové kojení druhého syna může jeho povaha a můj psychický klid,že i ten první vyrostl na sunaru a nebyl nikdy nijak nemocný o nic víc než děti kojené :lol:
ještě pozn. druhý kojený syn , byl za první rok svého života 5x na ATB ,byl tedy paradoxně nemocnější daleko víc než syn nekojený,který měl první atb ve 3,5 letech.
Za mne jen klidná matka má klidné dítě ;-)
Citovat
0 #14 Jana 2015-04-14 07:31
Dobrý den,
já mám třetí dítě a každé je opravdu jiné. První jsem odstavila ve třech měsících, protože byl hodně ukřičený a nespokojený a já nervózní, že má hlad apod. Druhé dítě bylo zase úplně pohodové a tak jsem plně kojila do roka než si řekla, že už nechce. A třetí dítě je taky celkově ukřičené a věčně nespokojené. Ve 4 měs. začala málo přibírat, musela jsem ráno a večer přikrmovat-Nutr ilon. Zjistila jsem, že mléka ubývá a tak jsem si pořídila odsávačku a začala stimulovat. Vždy po kojení jsem odsávala a stimulovala, ale mám ted prsa úplně prázdné a né a né se nalít. Už ani v noci, kdy jsem vždy byla hodně nalitá. Myslela jsem si, že když začnu odsávat neboli stimulovat, bude se mléko více tvořit (všude to tak propagují). A nemluvě o tom, že se neustále prolívám kojícím čajem, bylinkovými čaji podporující tvorbu mléka a meltou. Tak nevím kde je chyba. Mám pokračovat ve stimulaci, obnoví se tvorba mléka nebo mám skončit... Pro kojení chci udělat maximum, ale když se nedaří...nejde to lámat přes koleno.
Citovat
0 #13 Lenka 2015-04-07 18:00
Jen k té imunitě. V mléce jsou protilátky a to nejsou všechny aspekty imunity, samy protilátky nemoc nemusí zastavit nebo před ní dostatečně chránit... Je to tak, že matka předává protilátky v mléce (a to jen IgA, existují další) - to pasivně chrání dítě před/při onemocnění proti kterým protilátky jsou. Po lopatě pokud dítě onemocní jinou nemocí, proti čemu protilátky matka nemá, nelze čekat, že ho kojení spasí. Ale pokud matka předá správné protilátky, onemocnění mívá mírnější průběh. Dítě začíná vytvářet samo protilátky IgA kolem 3 měsíce a IgG až kolem šestého (do šestého má zase od matky IgG předané prenatálně). Tendence k alergiím se dědí (holt i imunita je dědičná) - tam lze snad jen zvolit správný věk po zavádění příkrmů...
Tak to jsem chtěla jen doplnit to, co vím o významu imunity a kojení.
Pěkný příspěvek, nejdůležitější je, aby byla spokojená maminka i miminko :) Význam kojení nikdo nepopírá, ale když to jinak nejde, důležité je taky, aby mimi přibíralo, na tom závisí jeho další velmi důležitý vývoj.
Citovat

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit