Jak tohle dopadne?

Vše bylo ideální, narodila se ONA vytoužené a vymodlené dítě, byla maličká, ale donošená 2.815g, z porodnice jsme odcházeli bez sebemenšího problému plně jsem kojila a celých 14 dní jsme si kojení jak se patří užívaly, nikdy žádný problém, krásné přírůstky, prostě pohádka a pak to vypuklo přesně po 14 dnech se začala u kojní lehce kroutit, ale nic dramatického to nebylo vždy se napila jak potřebovala, ale den ode dne se situace zhoršovala a tak začal boj o každý lok. Došlo to tak daleko, že některý den ani nebyla schopná do sebe vůbec něco dostat, já byla šílená strachem co se děje a mléka samozřejmě ubývalo, kontrolní vážení s hrůzou ukázalo, že přibrala za 14 dní 40g. Prý mám dokrmit Nutrilonem, ale jak? Když dítě do sebe nedostane ani MM, natož UM a to nemluvím o scénách které následovaly, když jsme se jí pokusili dokrmit lahví - nikdy se to nepovedlo, lahev at jakoukoli, máme od Calmu, MAM, a spoustu dalších k tomu sbírku saviček vždy s řevem odmítla a to podotýkám, že celý den hladověla...prý hladové dítě si vezme z čehokoli...to moje tedy rozhodně ne. Dávali jsme lžičkou - NIC, kapátkem NIC, prostě jídlo teče z prsu a hotovo, takže sem zakoupila suplemetor s nadějí, že to nepozná a alespon trošku do sebe dostane, první pokus fiasko, okamžitě poznala, že tam je něco navíc a začala neskutečně ječet, takže následovaly pokusy s umístěním hadičky, tak aby ji cítila v puse co nejméně...no dopadlo to tak, že k mojí radosti vypila po půlhodinovém boji 40ml (v 6.týdnech podotýkám) a okamžitě se pro jistotu pozvracela, takže šlo ven jak mléko moje tak UM. Já už totálně na dně, vydupala jsem si vyšetření UTZ, ale bohužel tam nic není vidět, prý jen vzduch od žaludku až po střeva je absolutně zaplynovaná a to používáme denně kapičky proti nadýmání, protože na prdy trpěla už od samého začátku, vyzkoušeli jsme vše co je na trhu dostupné, včetně probiotik, já už nejím defakto nic, co by jen trošku zavánělo kořením nebo čímkoli co by mohlo nadýmat a stejně trpí a každý doušek je pro mojí holčičku strašným utrpením a pláče mi takovým bolestným nářekem, že mi to trhá strdce a trpím s ní, ale co dělat? Jíst přece musí, stále opakujeme pokusy s lahvemi a s kalíšky ale vždy to dopadne stejně, obrovský nářek, že to prostě vzdáme. Není nic horšího pro mámu než vidět své hladové dítě a nemoci mu dát najíst, protože ono raději bude hladovět, než aby polklo byť jen jeden lok navíc, který mu způsobuje takové bolesti bříška, které prostě neunese. Nevím už jak z této šílené situace ven, nikdo mi nedokáže pomoci, nikdo se s tím  nesetkal, každý at jen vydržíme, že se to po 3. měsíci zlepší, ale já se děsím každého dalšího kojení, co nás zase čeká za horor :(