2 měsíční "boj" se vyplatil

Hezký den milé maminky,

píšu sem, protože přesně před 7 měsíci mi zača boj s kojením mé druhé dcery a tento web s radami a havně řadami článků mi dodával sílu k tomu, abych to zvládla. Věřím tak, že i můj příběh může dodat sílu někomu dašímu.

Moji 1. dceru jsem kojila 17 měsíců (ukončení bylo tak nějak přirozené, i když tomu trošku pomohla střevní chřipka). Nebylo to na začátku lehké - komplikovaný porod, vylekaná provorodička a dítě, které se "neumělo přisát", protože bylo slabé.  V prodnici mi hned vnutili klobouček, se kterým jsme fungovali celou dobu. Bez něj prostě bradavku neudržela. Na druhou stranu - neměla jsem takové problémy s popraskanými bradavkami a viděla jsem, že v kloboučku je mléko (dcera byla drobná), takže pije.

Byla jsem přesvědčená, že u druhého dítěte budu chytřejší a kojení tak bude bez probému. Jak jsem se ale mýlila!! I když byla dcera opravdu velké dítě a na první pohled ukázkově saje, opak byl pravdou (a to i přes ujišťování v porodnici, že vše dělám správně). Docházelo totiž ke stlačení bradavek tak, že z nich nic neteklo, dcera hladová, bradavky krvavé a bolestivé.. prsa jakoby bez mléka...Kombinovali jsme kojení s nutrilonem pomocí stříkaček.  Jenže po 2 týdnech váha stagnovala a dětská doktorka mi řekla, ať na kojení zapomenu. Do toho zánět prsu, 40 horečky a v průběhu měsíce ještě angína, chřipka, horečky, zánět spojivek, zánět hlasivek. Byla jsem od pohledu vystresovaná ubrečená troska, ale nechtěla jsem to vzdát. 

Vyzkoušeli jsme kojení přes "hadičku", které mělo efekt v tom, že dcera byla stále u prsu. Množství odstříkaného mléka kolísalo mezi 20 až 80 ml max. Takže žádná sláva. Víc jak polovinu jídla tak tvořil nutrilon přes hadičku. Vyzkoušela jsem i nutriční poradkyni. Nejdřív po telefonu a pak osobně. Velké zklamání - když dorazila, dítě spalo a bylo opět neprobuditelné. Pak na chvíli vstala a poradkyně mi ukázala jeden chvat, kde se jednou chytla. Po dalších pokusech už ne a došlo pouze k tomu, že jsem měla opět zničené bradavky a minus 1000,- v peněžence.

V tu chvíli jsem si řekla - buď bude pít přes kobouček jako starší sestra nebo nic. Postupně to bylo lepší a lepší, protože s kloboučkem prsa míň bolela a hojila se. A za pár dní už hadičku od sebe odstrkovala. Když jsem se podívala do kalendáře, zjistila jsem, že je to 2 měsíce od porodu. Celé 2 měsíce, ale zvládly jsme to obě !!!

A to nebylo všechno. Postupně jsme se dopracovay do polohy, kdy v noci spím, dítě se přisaje a jedeme dál. Po nějaké době (cca v 5 měsících) mě přestalo bavit, jak neustále upravuji klobouček, aby nepadal a v polospánku jsem prohlásila, ať si teda dělá co chce a nechala jsem ji být. Do týdne pila jen z bradavky a kobouček odmítala. Sice to občas docela bolí, protože asi nemáme tu správnou techniku, ale jsme důkazem toho, že přes všechny probémy se dá dojít i ke klasickému kojení bez kloboučku. 

Dnes je stále z 80 % kojená a zbytek tvoří příkrmy. Věřím, že když jsme to zvádly my, zvládne to i řada dalších. Jsem přesvědčená, že nejvíc je problém v hlavě. U mě nastal zlom při prohlášení, že bude pít kloboučkem a hotovo. Všechny další varianty prostě nefungovaly. Sama vím, že to, co se zdá tak jednoduché je vlastně nejtěžší na tom všem. Věřit tomu, že to zvádnete.

Starší dcera bude mít brzo 4 roky a kromě klasického nachlazení nebyla ani jednou nemocná. Stejně tak její 7 měsíční sesřička. Nevím, jestli na to má kojení opravdu zásadní vliv, ale jsem ráda, že jsem oběma mohla dopřát ten vklad do života.

Držím vám všem palce.