"Maminko, ta je ale pěkná, ta určitě krásně papá!"

Až do porodu první dcery jsem se domnívala, že kojení je věc naprosto samozřejmá a automatická a vše půjde tak nějak samo. Pak se narodila ONA - Barborka 53 cm a 4,090 kg. A vyvedla mě z omylu…

V porodnici ji něžně nazvali „hypertrofické děvče“ a svěřili mi ji. Dcerka byla nesmírně vitální, přisávala se jako divá, jen jaksi stále nic neteklo. Mléko se konečně dostavilo až čtvrtý den a naše kojící story mohla začít naplno.

Kojení nám šlo krásně. Dcera pila něžně a spolehlivě a já se vznášela na obláčku. Žádná bolavá prsa a citlivé bradavky. Jen my dvě a naše společné chvilky. Idyla trvala přesně čtrnáct dnů a začal „boj“. Zničehonic Barborka po prvních třech hltech začala křičet, jako když ji na nože berou, pak se hned pustila a už o kojení nechtěla ani slyšet. Takhle to šlo každé kojení. Nebo spíš pokus o něj. Často se ani nepřisála. V noci, tak jednou za dva až tři dny, se většinou jednou napila dosyta. Byla jsem z toho zoufalá, ale zkuste si někomu postěžovat, že Vám dítě odmítá pít a přineste mu zároveň ukázat čtyřiapůlkilového novorozence s tvářemi jako Churchill. Zkoušela jsem dle rad různé polohy, chlazení prsou, nahřívání prsou, kojit tělo na tělo, potmě, pod dekou,… a nic nepomáhalo. V posteli se mnou byla ubytovaná odjakživa.

Můj život se smrskl do přikládání, odstříkávání, přikládání a přikládání. Dcerku to zjevně bavilo a přes všechny dobře míněné rady se v pití nezlepšovala. Nějakou záhadou ale přesto ukázkově přibývala. Ti, co ji viděli při kojení (včetně mě) to považovali za zázrak. Ostatní mě považovali za paranoidní hysterku, která nepozná, zda její dítě pije či ne. Plenky věčně suché, fontanelka propadlá, ale Bára rosta a sílila jako by se nechumelilo. Mezi její speciality patřil několikadenní téměř naprostý bojkot pití, vzápětí vystřídaný fází ohromného hladu (velmi vzácný výskyt), kdy se divila, jak to, že je mléka málo. A já odstříkávala jako divá. Ve dne v noci. Poté, co se mi laktaci podařilo opět slušně rozjet, jsem s velkou nadějí číhala na noční kojení. (Ve dne nepila v podstatě nikdy) Prsa jsem měla jako balony, Barunka lehce ochutnala a s výrazem: „ne, děkuji, dnes si nedám“ spokojeně usnula. Bylo mi do breku. Jako už tisíckrát předtím. V kombinaci s tím, že moje laktace se ochotně přizpůsobovala spíše směrem dolů než nahoru a mléka nikdy nebylo nazbyt, to bylo velmi zábavné období. Navíc jsem nikdy nevěděla, kdy se její veličenstvo zrovna rozhodne napít. Pravidelně hlad dostala těsně poté, co jsem mléko po neúspěšném pokusu ji nakojit odstříkala. Ze lžičky i jinak mléko odmítala úplně.

Období naprostého bojkotu se střídala s obdobími občasného lehkého napití se a najednou bylo Báře půl roku. S prvním příkrmem se situace rapidně změnila a z bojkotáře nejtěžšího kalibru se stala milovnice kojení, která moje prsa považovala a dodnes považuje za středobod vesmíru.

Kojení nám vydrželo téměř do dvou let. Nikdy bych nevěřila, že to vydržím. Živě si vybavuji, jak jsem si se zaťatými pěstmi a slzami v očích dávala mety - alespoň do konce šestinedělí, alespoň do tří měsíců, do šesti… Nakonec jsem kojení k dceřině velké lítosti musela ze zdravotních důvodů ukončit v šestém měsíci dalšího těhotenství. Jinak jsem ji snad kojila dodnes.

Myslela jsem si, že co se týká kojení, už mě nemůže nic překvapit. Druhá dcerka mě přesvědčila o opaku… O tom až příště

Komentáře  

0 #5 Eva 2016-05-30 11:15
Moc diky za pribeh,mame velmi podobny pribeh. Dcerce budou koncem tydne 3 mesice,pribira ukazkove,do ted ksme kojily krasne bez problemu. Jenze minuly tyden nastan zvrat,ldy nejdriv odmitala prave prso,ale jen pres den,v noci ji bylo jedno z ktereho pije. A ted o vikendu totalni bojkot pres den. Place hlady,neda se utisit ani v naruci,zkousela jsem i odstrikavat a krmila pres prst strikackou. Poprve bastila pekne,ale bylo toho asi malo,plakala pak dal,podruhe statecne pila,ale povrekavala u toho a potreti uz ani nepila :-( Doufam,ze se to zlomi a zase to pujde,jsem rada,ze nejsme jedini na svete :-)
Citovat
-1 #4 Jitka 2014-06-25 13:17
ahoj,
taky moc děkuji za příspěvek, sice už je to 6 let, ale živě si vybavuji jak moje dcera nechtěla někdy vůbec pít, nebo se mi to zdálo, že si jen párkrát potáhla (vetšinou 3 - 5 min) a už byla nakrmena. Přibírala, byla jen na mém mléce, ale všichni kolem mě s kojením problémy neměly a kojily víc jak 15 minut i hodinu. Jednou jsem ji kojila ve stoje na přebalovacím pultu, protože jen tak se zklidnila (bylo ji 14 dnů). Nejhorší je vystresovaná matka, to potom to mléko neteče, dítě je nervozní a pak je nervozní i matka a tím začíná začarovaný kruh.
Citovat
+2 #3 Klara 2014-06-19 21:37
Tak my to mely stejne od 3. mesice do 4,5..akorat ze ta nase treperenda tak krasne nepribirala,tak ze jsem byla jeste pod stresem od pani doktorky..no,zk ousela jsem vsechno mozny nemozny,obcas pomohl figl s polohou lehu krizem nad ni a jeste hrackou pod krkem:),to uz byly komedie...naste sti pila krasne v noci...kazdopad ne to byl slusny napor na nervy a to samozrejme nebyly sceny jenom kolem kojeni:)!
No a pak jsem zavolala jedny moc fajn pani poradkyni a po docela dlouhy rozmluve jsme na to prisly! Ta nase divoska potrebuje vic spinkat pres den! Takze jsme museli vzdy vcas pretnout divoceni,sup do kocarku a chrapat...no a ono to,svetu div se,pomohlo :)! Behem mesice se z ni stal pekny cvalda a nikdo by mu neveril,ze tahle nase Michellin nechtela papat! No a my mame z toho litani s kocarem nohy jak Alberto Tomba :)!!!!
Takze neni nad dobrou radu!
Citovat
0 #2 matyldaaa 2014-06-11 14:49
Dííííky za příspěvek. Aspoň člověk vidí, že v tom není sám ;-) Taky máme notorickou bojkotářku. A taky je celá buclatá, že mi nikdo nevěří. Já to řeším tak, že ji kojím spící - naštěstí tak pije. Taky se střídají období, kdy se občas napije bdělá a kdy nepije vůbec, jen uspaná do bezvědomí. Teď má za 14 dní půl roku, upínám k tomu bodu veškeré své naděje :-) Protože jak už míň spinká, začíná to být problém, zvlášť v těchhle vedrech. Taky už mám od toho věčného uspávání na rukách bolavá záda (sama samozřejmě usnout neumí, to bych to měla moc jednoduché). No prostě snad jí budou příkrmy i čajíky chutnat nebo přijde kojení aspoň trochu na chuť.
A mimochodem, když jsem to řešila s doktorkou a přesvědčovala ji, že není problém ve mně, ani v mlíku, ale v Kačenčiné hlavě, když chytá amok, jen vytáhnu prso, tak se tomu akorát rozesmála jako vtipu... No jo, co taky může mít tlusťučké mimino za problém s prsem, že?
Citovat
0 #1 Lenik 2014-06-09 14:23
Moc dekuji za vas prispevek. Syn do ted pil krasne, od soboty jen ukazu prso zacne rva a ani tuk. Odstrikavam a s nadeji navratu kojeni, kojin pres prst strikackou. Lahvicky se bojim.
Citovat

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit