Jak jsme nakonec kojili z obou prsou přes počáteční problémy a stres

Ráda bych se i já podělila o náš "kojící" příběh, o tom, jak jsme si s Matýskem poradili vlastně sami s pomocí vašich stránek a mé mámy navzdory sestřičkám v porodnici, a doufám, že třeba i jiným maminkám pomůže a povzbudí je. Mé těhotenství probíhalo celkem bez problémů a samozřejmě jsem doufala, že budu kojit, protože je to přirozené a pro miminko optimální. Po večerním porodu, který byl celkem těžký, mi Matýska přiložili až v noci po porodu (cca 5 hodin po porodu), kdy se sestřička přišla podívat na mé bradavky (v těhotenství mi gynekolog řekl, že je vše v pořádku, že se nemám bát, i když mně osobně se jedna bradavka zdála plošší a trochu jakoby rozdvojená). Kámen úrazu nastal právě s onou "špatnou" bradavkou, o které sestřička prohlásila, že neví, zda to půjde, ale že uvidíme. Matýsek se na to "špatné" prso nechtěl vůbec přisát, když jsem mu ho nabízela, špatně se mu bradavka držela a nechtěl pít, pouštěl se a rozčiloval. Matýsek po porodu trochu více zhubl (cca 15 %, tedy na hranici normy) a díky tomu, že to jedno prso se mu špatně drželo nepřibíral v porodnici tak rychle. Byla jsem z toho špatná, v nemocnici jsem byla naposled v 6 letech a teď po cca 25 letech znovu, takže i to prostředí na mě působilo stresově. Naštěstí mám skvělého manžela i maminku, kteří mi byli velkou oporou, hlavně muž, který je i teď úžasný táta a jsme s Matýskem moc rádi, že ho máme. Sestřičky v porodnici mi chtěly nasadit klobouček na tu bradavku, ale po zkušenostech jiných maminek, které jsem slyšela, že pak děti nechtěly přijmout prso bez toho, jsem si říkala, že si poradíme jinak, že to přeci musí jít, protože z toho "dobrého" prsa pil pěkně. Maminka mi říkala, že se určitě chytí, až zesílí, bradavku si vytáhne a určitě budeme kojit. Začala jsem tedy na její radu i po pročtení Vašich stránek to "špatné" prso odstříkávat, aby mi tam mlíčko nezůstávalo a tvořilo se i dál, i když Matýsek z něj moc nepil. Občas se mu povedlo se chvilku chytit, ale byl to boj. A tak jsem pilně odstříkávala a v porodnici v podstatě kojila jen z jednoho prsu a věřila, že až nebudeme ve stresu v nemocnici, ale doma v klidu, že se Matýsek chytí a bude pěkně přibírat. Sestřičky mi moc nepomohly, když se Matýsek nechtěl přisát, poradily mi akorát sacharózu, že to mají děti rády a když se chyti l, tak odešly a to, že se pak hned pustil a přisát už se nechtěl, už je v podstatě nezajímalo, tak jsem se zařekla, že to zvládneme sami i bez nich a už jsem je ani nevolala. A tak jsme v porodnici kojili jen z "dobrého" prsa, aby přibral a mohli jsme jít domů, "špatné" prso jsme odstříkávali. Matýsek byl v porodnici o den déle než je běžné (na zápisech z kojení, které se tam dělají, bylo jasně patrné, kdy jsem byla ve stresu, že nejdeme domů, že nám kojení nejde - to vždycky Matýsek pil méně), ale přibral a my mohli jít konečně domů. Doma jsem asi ještě týden odstříkávala a pravidelně Matýska přikládala i k tomu "špatnému" prsu až se konečně chytil, bradavku jsme odstříkáváním naformovali a Matýsek si ji vytáhl a začal pít plnohodnotně i z toho tzv. "špatného" prsa. Dnes Matýskovi táhne na 4. měsíc a stále plně kojíme z obou prsou, z porodní hmotnosti 3,6 kg dnes máme kolem 6,5 kg a je to moc spokojené a usměvavé miminko, je hrozně hodný a každý den dělá spoustu pokroků. Takže ještě jednou moc děkuji za Vaše stránky, moc nám pomohly a dodaly sílu vše zvládnout a chtěla bych povzbudit maminky, aby se snažily být co nejvíce v klidu a pohodě, protože je to opravdu pro kojení hodně důležité. Zdraví Zuzka a Matýsek

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit