Věřím ve šťastné konce

Ráda bych i já přispěla se svým příběhem o kojení.Mám tři děti.Dva syny a dceru,která se narodila s velkým věkovým odstupem od svých brášků.Kluky jsem měla jako mladá nezkušená a o kojení jsem se v době kdy jsem je čekala moc nezajímala.Jak tu napsalo mnoho maminek,také jsem si myslela,že je to příroda a půjde to samo.Dopadlo to špatně.Prvorozeného jsem kojila s bídou tři týdny,kdy vůbec nepřibíral a ani se nedostal zpět na svou porodní váhu.Celé dny a noci jsem nedělala nic jiného než,že jsem ho kojila,ale vydržel třeba jen 15 minut spinkat a pak kolotoč kojení-přebalování-kojení pokračoval.Skončili jsme v nemocnici,protože u něho nastaly průjmy,jak se později zjistilo-z hladu.Nervy a stres co jsem zažívala zde popisovat nebudu.Dětská lékařka nás strašila,že by jsme o malého mohli přijít,dětské sestry v nemocnici na mě koukaly jako na matku co mu nechce dát najíst.Ortel zněl-hladové mléko a tím to pro ně skončilo.Dostali jsme UM a šli domů.Po čtyřech letech se narodil druhý syn.Kojení od počátku vypadalo slibně,ale ve čtvrtém týdnu začal být syn neklidný.Přestal přibývat na váze,já zpanikařila(o růstovém spůrtu jsem nic netušila)a tak jsme opět skončili na UM.Naštěstí oba synové nikdy vážně neonemocněli,nejsou alergici a dnes je jim 19 a 15 let.Vloni v listopadu jsem se stala pyšnou maminkou dcery na kterou jsme dlouho čekali,protože se nám s přítelem nedařilo otěhotnět.Tentokrát jsem se snažila nic neponechat náhodě a kromě příprav v těhotenství jsem se začala mnohem víc zajímat i o kojení.Malá se narodila jako velice veliké mimi-4 380g a 54 cm.Bráškové taky nebyli drobní(3 700 g a 3 900 g) ale sestřička je předčila.Rozhodnutá kojit,jsem začala bojovat už v porodnici.Kvůli plochým bradavkám(které se mnou tenkrát nikdo ani neřešil)jsem si pořídila kloboučky.Měla jsem štěstí na sestry,které byly všechny bez vyjímky moc ochotné mi pomoct.Tím,že byla dcera veliká už od narození mi bylo řečeno,že bude pěkně při chuti-což se potvrdilo-a mlíčka se mi hned od začátku nedostávalo.První dva dny,hlavně v noci musela dostat příkrm,ale domů jsme šly plně kojící.Boj začal doma a bylo to jako na houpačce.Dva dny v pohodě,pak týden stresů,že mám málo mlíčka.Kojila jsem každou hodinu.Někdy jsem byla bezmocná,protože malá už neměla co pít.Nebudu úplně podrobně popisovat týden po týdnu.Objevila jsem na internetu tyto Vaše stránky a ty mi opravdu hrozně moc pomohly.Dočetla jsem se tu spoustu užitečných rad.Postupně jsme se s dcerkou dopracovaly díky odstříkávání a pití teplých nápojů k vytvoření dostačujícího množství mlíčka ikdyž jsem stále kojila po 1,5 h.Večer ještě když už opravdu nebylo co pít jsem měla připravené odstříkané v mrazáku a ikdyž z lahve,dceru jsem jím dokrmila.Naštěstí jí nedělalo problémy vzít si jednou denně lahev a pak zas prso.Teď jsou nám 4 měsíce.Kloboučky jsme už dávno odbouraly.Odstříkané mlíčko už nějakou dobu nepotřebujeme,kojíme po 2-3 h.V noci se budí pouze jednou a krásně prospíváme.Vážíme 7 700g.Věřím,že teď už nám to půjde hladce.Oba růstové skoky jsme přečkaly a překonaly.A moje pocity z kojení?Je to ten nejkrásnější zážitek,když vidíte své miminko jak si spokojeně pomlaskává,jak mu chutná.Vždy mě moc mrzelo,že se mi nepodařilo mé syny kojit,tak si to nyní náležitě užívám.A za to Vám patří můj velký dík,protože jsem se tu dočetla spoustu cenných rad a informací.Několikrát jsem to už vzdávala a říkala si,že prostě asi zase skončíme na UM.Ale nechtěla jsem se s tím smířit.Našla jsem si tu pokaždé to co mě právě trápilo a psychicky mě vaše rady velice pomáhaly.Díky moc Gabča Š.

Komentáře  

+2 #2 Renata 2014-03-23 18:13
Paní Gabčo, potřebuji vaše drahocenné rady, které to jsou? Marně hledám rady, jak se rozkojit. Synkovi je zítra 6 týdnů a já rychle ztrácím mléko. Nyní pije Bebu. Já odstříkám pouze 50ml. Moc si přeju se rozkojit. Beru ricinus communis 5ch, bohužel nepomáhají. Děkuji za rady. Renata Plzeň
Citovat
-2 #1 Jana + 3 rošťáci 2014-01-04 13:37
Něco podobného jsem začila také, i kdy trošku naopak. Mám dvě dcerky a syna. Také až poslední syn byl kojen a také mi hodně pomohly tyto stránky. Však můj kojící příběh je zde také, ale někde na začátku, synek už bude mít v březnu 8 let!!!
Gratuluji ke kojení a všem přeji, aby kojení bylo jen a jen příjemné, ne bolestivá a stresující záležitost. To, že je kojení nádherné, jsem zjistila až při třetím dítku po akutním císaři
Citovat

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit