Zvládli jsme žloutenku i zánět prsu a kojíme dál...

Ráda bych se s vámi podělila o náš boj s kojením. Chtěla bych podpořit všechny maminky, aby to nevzdávali. Celé těhotenství jsem si přála kojit. Doufala jsem, že budu mít mlíčko, že se to náš klouček rychle naučí a půjde nám to, jak po másle. Když se synek narodil, zdálo se vše v pořádku. Pěkně sál, přibýval na váze. Prsa se mi krásně nalévala, byla jsem moc ráda. Jenže jsem se radovala předčasně. Maxík měl po porodu na hlavičce malý hematom a sestřička mne upozornila, že se může během 3-4 dne objevit žloutenka. A také čtvrtý den započala. Celý den se Max slunil u okna a večer se hodnoty zmírnili. Druhý den nás pouštěli domů i přestože měl hodnoty vyšší. Doma jsme dali postýlku k oknu. Jenže byl říjen, pochmurný počasí bez sluníčka, žádná změna nenastala. Po 3 dnech neustáleho pláče jsme raději odjeli na pohotovost. Byl hodně žlutý, bělmo také, každou hodinu byl u prsu, ale nesál pořádně. Jen se u nich uklidnil. A hlavně měl na plence oranžový flíček! Dr. říkal, že je to z malého množství tekutin. Po krevních testech se zjistila pokročilejší žloutenka. Hospitalizovali nás. Maxík se slunil na UV desce a pořád jen spinkal. Kojení nám začalo dělat velké problémy. Věděla jsem, že když budu ve stresu, bude to ještě horší. Ale nešlo mu zabránit. Když mělo dojít na krmení, bála jsem se kolik vypije. Museli jsme se vážít před každým krmení a po něm. Byl to úmorný kolotoč každé 3h!Maxík ode mne vypil nanejvíš 30ml někdy jen 10ml. Měl vypít 80ml. Musela jsem dokrmovat stříkačkou s hadičkou. Naštěstí jsem odsávala skoro vždy 80ml takže jsem ho mohla dokrmit mlíčkem ode mne. Ale byla jsme párkrát za den tak vyčerpaná, že jsme museli dokrm udělat z nutrilonu. Nezapomenu na sestřičku, která mi řekla, že by bylo nejlepší dát mu flašku s dudákem a bylo by to. Žádná stříkačka s hadičkou! A dodělala mne při vážení, když malej vypil jen 5ml, "paní Jelínková, vypadáto, že máte málo mlíka! Hlavou mi probíhalo, nemám špatnou techniku kojení? Proč ode mne nechce pít? Při dokrmu hadičkou byl tak hladový, a s prsu prostě ani kapku :-(. Aby toho nebylo málo, den před propuštěním jsem v noci dostala horečku. Paralen zabral jen na chvíli. Byla jsem hrozně unavená, slabá, ospalá a hlava jak střep.. Na dotek mne bolelo prso. Brouček nechtěl stále sát, tak jsem odsávala co jsem mohla. Ránní výsledky krve a moči Maxíka byli dobré, mohli jsme jet domů. Byla jsem šťastná, že je Maxík v pořádku, ale to kojení. Než si pro nás přijel taťka, zavolala jsem si gynekoložce a ihned jsem měla přijet, že se jedná o zánět prsu. Nasadila mi antibiotika. Doma to bylo i nadál náročné, protože mi opravdu nebylo dobře a Maxík si stále nedal říct s bumbáním. Váhu jsem naštěstí měla půjčenou, byla jsem moc ráda, že budu mít broučka pod kontrolou, jak pije. Týden uběhl a mi stále bojovali. Kojení, vážení, vypil 30ml, šup mlíčko do stříkačky a dokrmit, a pak rychle odsát, aby bylo na další krmení. Bylo to šíleně vyčerpávající období. Nic jiného jsem nedělala než odsávala, kojila nekojila, přebalovala a konejšila miláčka. Neměla jsem náladu na manžela, návštěvy, telefonáty rodiny. Opravdu to bylo sužující, stresující období. I když mi byli oporou, cítili se mnou, ale chuť nebyla žádná. Říkala jsem si "to už budu navždy jen odsávat a dokrmovat" ?Uběhli dohromady 3 týdny a najednou nastal nečekaný zvrat. Maxík nabral sílu a cítila jsem, jak krásně táhne mlíčko :-) Při vážení mi tlouklo srdce jak o závod, jaké čísla naběhnou. A hle: 80ml :-), při dalším také 80ml, tak jsem nedokrmovala, neodsávala. Byla jsem tak šťastná :-) upusinkovala jsem toho našeho uzlíčka, pochválila, jak je šikovnej :-) A šikovnej je do dnes :-) nádherně jsme se rozkojili. Měsíc jsem si zapisovala každý ml, počet počůraných plínek, abych věděla, jestli má dostatek tekutin. Maxíkovi do dnes moc chutná, mlíčko miluje. Je to krásný pocit kojit. 3 týdny boje byli neskutečně náročné, ale zvládli jsme to a stálo to za to. Nezapomenu na sestřičku v nemocnici, která mi řekla, že mám málo mléka, ať to vzdám. Maxíkovi je 8 měsíců a já mám mlíčka tolik, že bych zvládla kojit i dvojčátka :-). Proto milé maminky, obrňte se a věřte si, že to také dokážete. Přeji vám mnoho trpěllivosti, sebedůvěry. A těm naším malým, bezmocným tvorečkům dejte to nejlepší.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit