Povzbuzení

Už jsou to skoro 2 roky, co jsem v slzách ležela v porodnici. Ty slzy byly kvůli problémům s kojením, které se po nečekaném císařském řezu ne a ne rozjet. Jsem věřící a modlila jsem se, abych mohla kojit – kvůli mému ekzému jsem chtěla kojit alespoň rok. Ale hormony se mnou docela lomcovaly a já jsem se kvůli tomu dost naplakala. Domů jsme s dcerkou odcházely s dokrmem Nutrilonem a já jsem to nesla velmi těžce. Ani doma to nebylo ideální, ale s vděčností Bohu musím říct, že se mé modlitby vyplnily – nakonec jsme po mnoha bojích kojily 13 měsíců!! Ale nepřišlo to samo, musela jsem doslova bojovat o každou kapku mléka, ale stálo to za to. Velice mi v tom pomohly rady od Jiřinky. Dočetla jsem se zde, že v noci nesmím nechat dlouhou pauzu, tak jsem nejdříve odstříkávala a poté začala dcerku budit, bylo to lepší. Také mi pomohlo nemyslet si, že každý pláč je z hladu, že nemusím hned vytahovat prso :) Moc jsem byla vděčná i za názor, že nemám malou nechat dudlat, pospávat, to také pomohlo. Příkrmy jsme také zaváděly dle rad Jiřinky a dokonce jsme využili i rad ohledně spaní dětí. Prostě se ty věci poskládaly do sebe jako puzzle. Také chci povzbudit maminky, pro které stejně jako mě není kojení jen pohoda, že to jde a že to zvládnou. A kdyby ne, nejsou o nic horší než maminky, kterým to jde tak nějak samo. To bylo něco, s čím jsem v té době docela bojovala, ale nejsme dobrými mámami kvůli tomu, jestli nám jde nebo nejde kojení!! Tak se držte a hodně sil!!!

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit