Moje malé vítězství

Ráda bych napsala svůj příběh o tom, jak se mi nakonec podařilo plně kojit mého druhorozeného syna. První dítě jsem kojila naprosto bez problémů 13 měsíců a vůbec mě nenapadlo, že by to s druhým mohlo být jinak. Ale po narození syn nechtěl sát, u prsu ihned usínal. 3. den v porodnici lékařka rozhodla, že ho začneme přikrmovat Bebou, abychom mu trochu pomohli. To mě psychicky naprosto rozhodilo, stejně jako to, že bohužel až moc ochotné sestřičky ke mně chodily na pokoj každé 2 hodiny (i několikrát za noc) a ptaly se zda kojím. Většinou malého zkusily bez úspěchu přiložit k prsu a pronesly: „Nemáte mléko“. Pila jsem čaj pro kojící matky, užívala homeopatika na zvýšení laktace (celé další 3 měsíce), ale bez nějakého viditelného efektu. 5. den jsem byla propuštěna s příkrmem domů, kde na mě nejspíš zapůsobila domácí pohoda – mléko se spustilo a já začala plně kojit.



Syn sice stále u kojení hodně usínal, ale váhové přírůstky se pohybovaly kolem 150g za týden. Kolem 5. týdne se ale situace zhoršila, změnila se mu stolice do zelena a váha se zvyšovala pouze o 80 -100g/týden, což bylo podle pediatričky hraniční. Chodila jsem na převážení k dětské lékařce každé 2 dny, moje matka mi neustále opakovala, ať už ho netrápím a dám UM, takže nakonec jsem tlaku okolí podlehla a začala přikrmovat – malému bylo 7 týdnů. Bohužel jak syn dostal párkrát příkrm z lahvičky, začal prso odmítat úplně (na dokrmování lžičkou nebo nějakým jiným alternativním způsobem jsem při dvou dětech neměla čas a ani chuť).



Zabrečela jsem si, začala se smiřovat s postupným ukončením kojení a koupila jsem si elektrickou odsávačku s tím, že se pokusím alespoň o několik dnů či týdnů odložit dobu úplného odstavení. Zpočátku jsem nebyla schopná skoro nic odsát, později jsem přišla na to, že pokud jsem přiměla syna z jednoho prsu alespoň trochu sát a já zároveň odsávala z toho druhého, mléka se mi podařilo odsát podstatně víc. Kluka jsem vždy hned po kojení dokrmila takto čerstvě odsátým mlékem z lahvičky Calma od Medely a pokud byl ještě nespokojený, dokrmila jsem ho ještě UM. V noci jsem si 2x natahovala budík a odsávala, protože syn bez problémů prospal celou noc a nedařilo se mi ho ke kojení vzbudit. Byla jsem hodně vyčerpaná, hlavně psychicky, protože jsem měla pocit, že kromě kojení a odsávání nic jiného nedělám. Vždy jsem si říkala, že ještě týden vydržím a pak už přejdu na umělou výživu. Postupně jsem ale odsávala víc mléka a nakonec ho bylo tolik, že dostatečně pokrylo synovu potřebu a ještě mi občas zbylo na zamražení. Po asi 6 týdnech odsávání a dokrmování z lahvičky jsem začala pozorovat, že syn z prsu saje trochu s větší chutí. Koupila jsem si tedy nakonec i kojeneckou váhu a začala si zapisovat, kolik za den vypil MM a podle toho jsem ho dokrmovala odstříkaným MM. No a asi po 10 dnech už dokrmy nebyly vůbec potřeba, syn se krásně rozpil. Nyní jsou malému 4 měsíce, už víc jak měsíc je plně kojený a přibývá 200 – 250g měsíčně. Pevně doufám, že už nám to takto vydrží.



Tento příběh píšu hlavně proto, abych dodala optimismus všem, kteří jsou v podobné situaci. Když jsem začala dávat UM, všichni v mém okolí (lékařka, laktační poradkyně, kamarádky) mě přesvědčovali, že je otázka měsíce či dvou, než se dítě úplně odstaví. Odsávačku jsem si tedy koupila s přesvědčením, že kojení už je ztracené, ale že malému dopřeju alespoň ještě na krátkou dobu MM. Kdybych v tu dobu věděla, že existuje určitá šance na opětovné rozkojení, asi bych do toho všeho šla s mnohem větší chutí

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit