Jak mi v pororodnici pomohli k rozhodnutí nekojit

První dítě se mi narodilo v roce 2006 a jakožto prvorodička jsem netušila, že kojení bude pro mě velký problém. Narodila se mi dcera Kateřina, která vážila 3,05kg akutním císařským řezem. Dobře teoreticky připravená na porod, jsem ho zvládala dobře, avšak před koncem porodu jsem musela urychleně na císařský řez z důvodu hrozící hypoxie Kačenky. Horší to bylo s kojením.
Po porodu mi Kačenku vozili na kojení, bohužel časový odstup mezi kojením byl vždy nejméně 4-6 hodin. Kačenka byla spavá, měla žloutenku a z prsu vůbec netahala. Nevzbudilo ji ani velmi surové dloubání do bradičky od dětských sester. V prsou se mi netvořilo žádné mléko. Kačenka vždy dokrm ze stříkačky vyzvracela a hubla a spala. Po 5 dnech neustálého dokrmování a kolotoče s buzením a přikládáním, mi bylo řečeno, že je Kačka na váhové hranici a že s tím musím něco dělat. Sestry se u nás střídaly a byly z mého kojení také bezradné. Jedna dětská sestra mi doporučila ať si požádám o vizitě doktorku o láhev a bude kojení vyřešeno. Uklidňovala mě, že ona sama prý měla opačný problém s kojením, když se nemohla laktace zbavit i po 5 letech. Podlehla jsem a jeli jsme domů s lahví a Nutrilonem. Ještě doma jsem se snažila přikládat k prsu a odstříkat, ale jen pár kapek mléka a potom jen krev. Kačenka nám krásně vyrostla na Nutrilonu, je zdravá (nemá žádnou alergii ani problémy s výživou).
Letos v květnu se nám narodilo druhé dítě, chlapeček Tomášek, váha 3,43kg opět císařským řezem. Tentokrát už byl plánovaný, i když jsem si přála rodit normálně, ale kvůli špatným monitorům a tachykardii miminka se doktoři přiklonili k bezpečnějšímu císařskému řezu. Tomáška mi přinesly k prvnímu přiložení k prsu asi za 4 hodiny. Tomášek byl moc šikovný, krásně sál, ale mléko se opět netvořilo. Protože mám ploché bradavky, přiložení nám moc nešlo, vždy jsem musela zvonit na sestru a prosit o pomoc. Ta mě vždy bolestivě štípla do bradavky a dotáhla ji do Tomášovi pusinky. Prsa se mi začala nalévat asi 4-5 den po porodu. To už jsem měla bradavky krvavé a prsa bolestivé tvrdé jako kamen. Dodržovala jsem různé rady sester (každé 3 hodiny jsem chodila do sprchy nahřívat prsa – po císařském řezu byl nadlidský výkon se stále sprchovat a oblékat, na JIP mi sestra řekla, kdyby to bylo její břicho, že by jizvu moc nemáčela, ale jak stále nahřívat prsa ve sprše a nemáčet jizvu?). Zkusila jsem snad vše, nahřívání, kojení, inhalace hormonu na spuštění laktace, tvaroh na prsa a odsávání a následné ledování prsu. Pořád dokola, noci a dny jsem nespala, potom už jsem brečela bolestí, nevyspáním a nad mou neschopností kojit. Psychicky jsem byla na hranici zhroucení, i když jsem měla 1 volnou hodinu na spánek, nedokázala jsem usnout, protože se mi v hlavě pořád honily myšlenky o kojení (co dělám špatně, proč to nejde, mám to vzdát, týrám sama sebe i dítě ????)
Bylo to mé druhé dítě a moc jsem chtěla kojit, jenomže jsem nebyla tak silná jak jsem si myslela že budu a nedokázala jsem déle bojovat. Bojovat sama se sebou a se sestrami, které byli proti mému kojení. Dětské sestry byly neochotné, protože rodiček a dětí bylo moc a sester málo. Většinou mladé dětské sestry toho moc nevěděly, jedna mi předváděla odsávání ruční odsávačkou tak brutálně, že mi z prsu tekla krev ještě další kojení. Po zavolání o pomoc sestra přišla, dotáhla bolavé prso do Tomáškovi pusinky, když byla hodně poškozená bradavka tak nasadily klobouček a Tomášek sál. Každé kojení příšerně bolelo a já to vydržela se zatnutými zuby, byl šikovný, sál 15-20 min z každého prsu, ale výsledek byl vždy stejný – 0, 2ml, 5ml. To už mě prsa bolela jak čert, strašně nalitá, tvrdá, bradavky krvavé a už jsem měla hrůzu z každého dalšího kojení.
Přišla mi na pomoc staniční sestra ze ženského oddělení. Řekla ať si vezmu prášek na zastavení laktace, nikam to nevede a dala mi další rady pro ukončení kojení. Vysvětlovala mi, že těch pár kapek co mám v prsou mého syna stejně nenakrmí, mám si problém s prsy vyřešit ještě dokud jsem v porodnici, ona mi s tím pomůže, ukáže mi jak se prsa stahují a ledují. Když jsem se slzami namítala, že se třeba ještě rozkojím tak mi řekla, že se v tom jen „hnidopiším“, že když není člověk schopný se sám rozhodnout, tak má dát na rady staršího a zkušenějšího. Mám prý myslet i na druhé dítě, které bude chtít jít na procházku, budu potřebovat také prát, vařit atd. Velké hmoždění prsou může způsobit rakovinu, všude se o tom přece píše. Stále jsem se s tím nechtěla smířit, ale prsa strašně bolela a výsledek kojení byl stále 0. Nikdo mi nedal žádnou užitečnou radu jak se rozkojit, prsou jsem se nemohla bolestí ani dotknout. Dál jsem se snažila Tomáška přikládat, ale bez pomoci sester to nešlo. Tentokrát jsem „kápla“ na ráznou dětskou sestru, která mě dorazila. Byla protivná a když viděla, jak prsa vypadají a při kojení z kloboučku nic neteče tak se mě ptala co s tím hodlám dělat. To už jsem brečela jak želva a řekla jsem, že asi teda kojení vzdávám. Už jsem neměla sílu dál bojovat. Vztekle mi odnesla Tomáška, že ho dokrmí a ostatní zařídí. Za chvíli přišla ženská sestra s práškem na zastavení laktace a obvazem na stažení prsou. Bohužel jsem tenkrát podlehla a prášek si vzala, který pro mne byl v ten čas vysvobození (nevyspalá, ubrečená, bolavá prsa a rozřízlé břicho – vše dohromady přemůže i psychicky odolného člověka, za kterého jsem se považovala). Už za pár hodin jsem toho litovala a v noci jsem se Tomáška stále pokoušela sama přikládat. Ráno jsem dostala vynadáno co to dělám, když už mám ten prášek, tak nesmím kojit, moje tělo nebude vědět co vlastně chci… Vše jsem teda vzdala. Pustili nás domů, koupila jsem Nutrilon, lahve a bylo vyřešeno. Prsa a bradavky jsem hojila ještě asi 2 týdny. Obě děti jsem rodila v porodnici s označením Baby friendly hospital.
Dětská doktorka mi řekla, ať se tím netrápím, hlavě že je Tomášek zdravý a na Nutrilonu přece vyrostla má dcera Kačenka a je zdravá. Po příchodu domů, jsem byla v hrozném psychickém stavu, i přes šílenou únavu z nevyspání jsem nebyla schopná usnout a odpočinout si. Manžel mi byl velkou oporou, řekl ať si jdu lehnout do jiné místnosti , on se postará o Tomáška a já ať se trochu vyspím. Jenomže jsem měla strašné noční můry a děsy, křičela jsem ze spaní, muž vždy přiběhnul co se děje, celá jsem se třásla a vše na sobě propocené. Takto se to opakovalo každou hodinu a pak jsem se už bála usnout. Byl to začarovaný kruh – příšerná únava z nevyspání a po usnutí ještě horší noční děsy. Nakonec to naštěstí polevilo a já se vyspala.

Uběhl už měsíc a já se stále trápím tím, že jsem ani nezačala kojit. Čtu si příběhy o kojení a snažím se pochopit, kde jsem udělala chybu. V porodnici jsem nebyla schopná vydržet déle bojovat, doma už pak bylo pozdě (po prášku na zastavení laktace prsa splaskla). Pozdě jsem se dočetla, že se prsa měla masírovat a snažit se déle šetrněji odsávat, aby se mléko spustilo. Potřebovala jsem zoufale pomoc při počátku kojení, ale pomoc od sester spočívala v radách ať nekojím, když už jsem také první dítě nekojila. Moc mě to dnes mrzí, ale nejde to vrátit zpět.
Tomáškovi budu dobrou mámou i bez kojení, stejně jako Kačence. Snad to kojení není pro život tak moc důležité. Snažím se, aby Kačenka zdravě jedla a vedeme ji ke sportu. Tomášek je moc spokojené miminko, vůbec nepláče, krásně roste. Jsem šťastná matka dvou zdravých dětí, ale nekojení mě bude dlouho mrzet.

Komentáře  

+4 #1 Ari 2014-02-16 15:51
Je mi hodně líto, že to u Vás takhle dopadlo, takové jednání v porodnici, to je snad na stížnost! (a to nejsem žádná matka potížistka) Pokud má porodnice značení Baby friendly hospital, tak takhle by se fakt chovat neměli. Na druhou stranu, nedělejte si nic z toho, že nekojíte - prakticky celá naše generace jsou nekojené děti, protože tehdy se to prostě nenosilo a podpora veškerá žádná, myslím si, že jsme úplně normální a normálně zdraví, ačkoli jsme kojení nebyli. A to, jak jste dobrá máma, se rozhodně neposuzuje podle toho, kolik mlíka miminku vyrobíte :-)
Citovat

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit