MM první měsíce jen jako předkrm

Můj příběh začíná asi jako u většiny maminek, které mají problém s kojením. Můj syn se v porodnici nepřisál a protože se narodil se žloutenkou, tak první dny jen spal a spal. Střídaly se u mě sestřičky, laktační poradkyně a učily malého pít z prsu a mě správně kojit. Bez úspěchu. Dostala jsem odsávačku a každé tři hodiny odsávala, i v noci. První dny byly trychtýře jen vlhké, další dny jsem odsála jen na dno lahvičky. Malého už dávno dokrmovaly z lahvičky, protože potřeboval dostatek tekutin, aby se zbavil žloutenky. U odsávačky jsem brečela a měla jsem pocit, že jsem selhala.
Domů jsme šli s prsními kloboučky, odsávačkou, lahvičkou, Nutrilonem a radou, že mám malého pořád přikládat. S pomocí kloboučku to šlo snadno, připomínal mu lahvičku, takže se pokaždé pěkně přisál. Otázka byla, kolik toho vypije, když jsem odsála tak max. 15-20 ml. Pokaždé jsem mu dala i porci z lahvičky, aby nebyl hladový a nakonec jsem opět odsávala, abych podpořila produkci mléka. Asi po třech týdnech jsem navštívila laktační poradkyni a zvážily jsme malého před a po kojení. Vypil asi tak 30 ml. Pořád málo. Byla jsem vystresovaná, myslela jsem si, že kojení je to nejdůležitější na světě, pravidelně jsem odsávala, pila čaje na podporu kojení, udělala snad všecho možné i nemožné, abych měla mléko, byla jsem unavená a zklamaná. Poradkyně mi řekla, že to mám brát tak, že moje mléko je předkrm a lahvička hlavní jídlo a i ten předkrm je důležitý. A že nemusím odsávat v noci, že bych se měla vyspat a načerpat energii. Psychicky jsem se trochu uklidnila a smířila se s tím, že lepší to už nebude. Odsávání v noci jsem zredukovala, ale úplně jsem ho neodbourala. Dále jsem dávala prso s kloboučkem (bez kloboučku malý brečel a nešlo mu to), potom lahvičku a nakonec přišla na řadu odsávačka. S radostí jsem zjistila, že po měsíci odsávám už nějakých 40 ml. Okolí moji radost příliš nesdílelo, snažilo se mi vysvětlit, že někdo mléko prostě nemá a mít nebude, že odsávám málo a měla bych si odpočinout a přejít pouze na UM. Manžel mě podporoval a stál při mě.
Světe div se, ale po měsíci a půl jsem zjistila, že syn už lahvičku nechce. Je sytý? Ano! Přestala jsem po kojení odsávat a odsávala jen příležitostně. Dokrmovala jsem pouze večer před spaním, aby byl malý na noc dobře najedený. Pořád jsme používali klobouček. Četla jsem, že někdo s ním kojí i rok, takže jsem syna netrápila. Postupně sílil a rostl, kojení se stalo rutinou jak pro mě, tak pro něj. Asi po třech měsících jsem opět vyzkoušela, zda to zvládne bez kloboučku. Nejlépe mu to šlo v leže, v noci jsme klobouček přestali používat. Postupně jsme ho odbourali úplně.
Dneska je mu půl roku, stále ho kojím a začali jsme s příkrmy. Na začátku to byl boj, ale pokud je maminka vytrvalá, tak se rozkojí jako já. Musí se radovat i z menších pokroků a musí mít podporu okolí. Kdybych dala na babské rady, jak se někomu mléko nevytváří nebo že je to dědičné, tak bych sebe i syna ošidila o krásný zážitek z kojení.

Komentáře  

0 #1 eliska 2015-03-31 14:40
Dekuji za inspiraci,jsem cerstva maminka(mesic) a s kojenim mame take problemy kazdopadne vyuzijeme vasich rad ;-)
Citovat

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit