Kojení s kloboučky do 12 měsíců – jde to!

V říjnu 2009 se nám narodil syn Hynek (přenášela jsem a vyvolávaný porod skončil kleštěmi…), porodní hmotnost měl 3,33 kg. Pokusy o přiložení k prsu nejprve nebyly moc úspěšné, měl toho chudák po porodu také dost, přisál se druhý den za pomoci staniční sestry. Teprve třetí den po porodu se ukázalo, že mám ploché bradavky (proč tuto skutečnost nezachytil gynekolog, dokud se s tím dalo něco dělat – v těhotenství se dělají testy na úplné hlouposti, ale takto závažné věci, která ovlivní měsíce života mne i dítěte, si nikdo nevšiml) a byl mi doporučen na kojení klobouček, s nímž Hynek vypil první mililitry mléka ode mě. Čtvrtý den se již rozjížděla laktace, avšak situaci značně komplikoval fakt, že jsem „vyfásla“ jediný čtyřlůžkový pokoj na oddělení: rooming in, který jinak schvaluji, nám opravdu nedělá dobře – čtyři mimina se navzájem budí a nikdo se nevyspí, kvůli únavě je slibný začátek kojení v tahu. Hynek nakonec v porodnici zhubnul více než 400 g, propouštějí nás v okamžiku, kdy se pomocí dokrmu podařilo hmotnostní úbytek zastavit. Z porodnice tedy odjíždíme po pěti dnech od porodu s hmotností 2,9 kg, nerozkojení a s doporučením na dokrm Bebou HA. V lékárně kupujeme i stříkačky na dokrmování (sestřičky mě naučily dokrmovat vstřikováním UM do pusinky). Jsem však plna odhodlání zbavit se dokrmu a živí mě naděje, že v klidu domova nám kojení půjde.
Na čtrnáct dní si půjčujeme kojeneckou váhu, abychom věděli, kolik dokrmu máme dávat. Manžel si vzal dovolenou a s chutí se ujal přípravy dokrmu, takže mi ubyla starost. Asi po pěti dnech jsme kontaktovali laktační poradkyni, která mi moc pomohla. Ujistila mě, že mléko mám, a naučila mě řadu užitečných věcí, například dokrmování stříkačkou přes prst. Dospěly jsme také ke kojicí poloze „tanečníka“, která mi vyhovuje tím, že mám ze strany dost místa na manipulaci s kloboučkem – ten totiž dle mínění poradkyně opravdu potřebuji (později jsem se mnohokrát zkoušela kloboučku zbavit, ale malý prostě jen hledal a hledal a neměl se čeho chytit; postupem doby už byl na klobouček tak navyklý, že by se asi normální kojení nenaučil). Na první kontrole u paní doktorky se ukázalo, že malý přibývá dobře, jen mě mrzelo, že jsme tohoto výsledku dosáhli s dokrmem.
Kojení se pro mne na nějaký čas stalo opravdu tématem číslo jedna (když nepočítám hnisající jizvu po nástřihu…) Nejhorší bylo, že ze strany příbuzných a kamarádek jsem dostávala opravdu různorodé rady: moje sestra mi například radila, abych vůbec nedokrmovala, že tím kojení brzdím. Já jsem skutečně měla období, kdy jsem kojila plně - trvalo asi 3 týdny, malý určitě netrpěl, splňoval i obvyklý počet počuraných plen denně, ale přibíral velmi málo. Přičítám to skutečnosti, že si přes klobouček nevytáhl výživné zadní mléko, pil jen to přední vodové. S paní doktorkou jsme se proto domluvily, že budu dle uvážení dokrmovat, nemusí to být po každém kojení. Měla jsem dlouhé období, kdy jsem dokrmovala třeba jen 1x denně, a Hynek prospíval dobře. Myslím si, že mi ten dokrm pomáhal i po psychické stránce, uklidnila jsem se a mléko se mi lépe uvolňovalo. Nemohu tedy souhlasit s poněkud „extremistickými“ názory, které doporučují dokrm spíše odbourávat, aby se kojení rozjelo naplno. To mi většinou radily ženy, které s kojením neměly vůbec žádné problémy, a jak známo, sytý hladovému nevěří…
Zajímavostí byl i přístup k nočnímu kojení. Ve snaze respektovat „zaručenou“ radu, že kojení se nejlépe rozjíždí v noci, jsem vždy nakojila o půlnoci a pak si nastavovala budík kolem třetí hodiny ranní. Nějaký pud sebezáchovy mě však přiměl vždy budík zamáčknout! Malý spal také jako dudek. Teprve pak mi došlo, že Hynkův dobrý spánek je velký dar, který umožňuje mně i malému načerpat síly. Proto jsem v této fázi nakojila vždy o půlnoci a pak jsem vše nechala na přírodě – Hynek se většinou ráno budil mezi šestou a sedmou hodinou. Všechny zkušené kojící kamarádky se domnívaly, že mi malý takto dobře spí po dokrmu, ale já jsem právě večer vždy jen kojila, byl to takový náš rituál, Hynek se tím hezky naladil na spánek.
Prožili jsme si také období plačtivého kojení, nevím, zda se jednalo o bojkot kojení, ale mezi 3. a 6. měsícem Hynek u některých kojení (hlavně odpoledne a večer) plakal; vůbec jsem nemohla přijít na to, čím to je, mléko jsem měla. Asi největší krize přišla, když jsme byli nastydlí, rýma Hynkovi komplikovala již tak obtížné sání. Měla jsem sto chutí se vším praštit, dokrmovala jsem 3x denně ve větších dávkách a řekla jsem si, že kojení dotáhnu do půl roku a pak ho ukončím, bylo to opravdu peklo! Ale pak jsme dosáhli půl roku a začali s příkrmy – zelenina Hynkovi chutnala a bylo to pro mě jako vysvobození. Najednou se ukázalo, že jde i to kojení! Malý se uklidnil, a jak jsme s postupným zaváděním příkrmů začali kojit s většími časovými intervaly, mléka bylo dost a Hynek se vždy s chutí napil. Samozřejmě již také pil vodu (dětský čaj odmítal). Během léta a po zavedení hlavních příkrmů se nám ustálil režim kojení ráno a večer, na odpolední svačinu UM, které jsme začali dávat z lahvičky (opustili jsme hypoalergenní Bebu a začali dávat normální - to nám poradila paní doktorka s tím, že se Hynek neprojevuje jako alergik). Pořídili jsme termoobal na vodu a vždy jsem malému i venku pohotově připravila čerstvé mléko. Obdivuji „přírodní ženy“, které kojí kdykoli a kdekoli, já jsem se však mezi ně zařadit nemohla a ani nechtěla: když kojíte s kloboučky, opravdu se vám nechce s nimi manipulovat někde na veřejnosti… Jako jedna z výhod kojení je zdůrazňována pohotovost a připravenost nakojit vždy a všude – já jsem naopak byla častokrát svědkem, jak plně kojící kamarádky prchaly z parku domů, aby mohly dítě v klidu domova nakojit, a já jsem naopak vytáhla láhev a pěkně na čerstvém vzduchu jsem malému udělala to jeho jedno UM denně.
Snad mě skalní příznivci a příznivkyně kojení neukamenují za ty moje dokrmy, ale jako důkaz, že jsem opravdu kojila dost, může posloužit fakt, že jsem měsíčky dostala až po sedmi měsících od porodu, tedy již v době, kdy Hynek papal vícero příkrmů. A myslím si, že mi dokrm (a bylo to v prvních šesti měsících třeba jen 40 ml UM denně) posloužil jako „berlička“, která mi pomohla kojení udržet. Kojení jsem tedy nakonec hrdě a s menší nostalgií ukončila, když Hynek dovršil 12 měsíců (malému odstavení nevadilo vůbec, mně se po kojení chvíli trochu stýskalo, po všech těch peripetiích…) Na roční prohlídce vážil Hynek 10,14 kg a měřil 76 cm.
Co k tomu dodat? Maminky, které máte problémy s bradavkami a nepodaří se vám odbourat kloboučky – vytrvejte, s určitou dávkou trpělivosti vám kojení půjde (co na tom, že třeba budete trochu dokrmovat, hlavně že bude mít miminko i nějaké mlíčko od maminky). Já jen doufám, že se mi během té mé kojicí anabáze bradavky již trochu zformovaly a u dalšího dítěte budu mít o jeden VELIKÁNSKÝ problém méně!

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit